Kasty, horoskopy a vrány. Tradice a pověry patří k indickému způsobu života

Čeští obchodníci přijeli k indickému partnerovi. Po továrně je provázel manažer a šroubovákem jim ukazoval nějaký technický detail na stroji. Vtom mu šroubovák vypadl z ruky na podlahu. Okamžitě přiskočil dělník, šroubovák zvedl a podal ho svému šéfovi.
Indolog Dušan Zbavitel cestoval po Bengálsku v horkém indickém létě. Zastavil se v jednom bohatším domě a požádal tam o doušek vody. Ochotně mu vyhověli a donesli plnou sklenici. Poté co ji vypil, vrátil ji, poděkoval, otočil se - a uslyšel za sebou: třesk. Pohár se rozletěl na tisíc kousků.
Tyto dvě na první pohled odlišné životní situace mají něco společného - kastovní systém. Příslušníci nejvyšších kast - brahmáni - mají totiž zakázáno manuálně pracovat. Dokonce by se neměli sehnout ani pro spadlý předmět. Pokud se dotknou sklenice, kterou držel v ruce člověk, který nepochází z jejich kasty (tedy i cizinec), mají ji rozbít. Jinak by museli projít náročnou očistou. Je to prostě předpis hinduistického náboženství, které v Indii vyznávají tři čtvrtiny obyvatel a podřizuje se mu každodenní život.
"Kastovní systém je v Indii nábožensky motivovaný, neboť podle hinduistické víry stvořil bůh čtyři lidi a představitele stavů, z nichž se vyvinuly kasty. Jednotlivé skupiny jsou tak pevné, že se z nich nedokážete vymanit. Nelze do nich vstoupit ani vystoupit. To je celoživotní určení, pozice ve společnosti," vysvětluje Dušan Zbavitel.

Nejdůležitější kastou jsou brahmáni. Dříve to byli kněží, a kdo chtěl přinášet oběti bohům, musel se obracet na ně jako na zprostředkovatele. "V dnešní společnosti jsou brahmáni intelektuálové, právníci, lékaři, soudci a politici. Obchodníci jsou mnohdy v nižší kastě. Ovšem čtyři základní kasty jsou rozděleny na asi dva a půl tisíce skupin. Něco jiného je kasta prodejců textilu, něco jiného kasta zelinářů či průmyslníků," říká indolog Zbavitel.
V indickém velkoměstě nejsou ale kasty na první pohled vidět. Příslušnost k nim se pozná hlavně podle jmen a v okamžiku, kdy se lidé žení a vdávají. Naproti tomu na vesnici, kde žije osmdesát procent indického obyvatelstva, tedy asi osm set miliónů lidí, je situace mnohem průhlednější.
"Místní mají svá obydlí rozdělená podle kast, horníci, rybáři, kněží, všichni mají svou obytnou čtvrť. Navzájem se stýkají, ale nemísí se. Je nepsaným pravidlem, že třeba rybář si bere ženu pocházející z rybářské rodiny," uvádí Zbavitel.
Indové jsou si společensko-náboženského rozdělení vědomi a dodržují ho. Většina z nich věří, že to je věčný řád a sami kastovní systém neruší. Ani komunistická strana, která je v posledních desetiletích vlivná a vládne v Západním Bengálsku, neměla podle Dušana Zbavitele nikdy ve svém programu zrušení kast. "Věděla, že za to se nedá bojovat," podotýká indolog.

Kasty se drží i bez ohledu na existující demokracii. "Když byla v roce 1947 založena Indická republika a došlo k ustavení parlamentu, poslanci měli v legitimacích i kastovní příslušnost. To bylo rychle zrušeno. Kastovní systém, který je z našeho hlediska nedemokratický, ovšem zrušen nebyl. Indická demokracie totiž znamená, že všichni volí. Obyčejně představitele svých kast. Demokracie ale také přinesla povinné zastoupení nedotknutelných v parlamentu. Tedy lidí bez příslušnosti ke kastě, kteří jsou úplně pod společenským žebříčkem. Právě za jejich práva bojoval Gándhí," připomíná Zbavitel.
Těchto osob, které vykonávají nejhorší manuální práce, je podle odhadů v Indii kolem sto padesáti miliónů. Jsou to mimo uklízečů například námezdní dělníci v továrnách. K "nekastě" patří automaticky i kováři a také koželuhové a ševci, protože pracují s kůží.
Opačný případ jsou brahmáni, kteří se drží dál od nečisté fyzické práce a nižších kast. Pokud například zahraniční obchodník bydlí v Indii a chce pozvat na jídlo indického partnera, musí mít kuchaře z brahmánské kasty. Mohlo by se totiž stát, že návštěvník bude z vyšší kasty, a v tom případě by nesměl přijmout jídlo, připravené příslušníkem nižší kasty.
"Kdysi jsem byl u našeho konzula v Kalkatě a přišli indičtí hosté. Manželka jednoho z nich se nenápadně vydala do kuchyně, aby zjistila kastovní příslušnost kuchaře. Byl to brahmán. K ruce měl pomocníka, který jen zametal a zvedal to, co kuchaři upadlo z ruky. Ten totiž nic nesmí zvednout ze země, jinak by se znečistil," dělí se o zkušenost Zbavitel.

Indická společnost ovšem nežije jen kastovními poměry, ale i řadou tradic a pověr. Když Indovi přes cestu přelétne vrána, vrátí se domů. Umyje se, a pak teprve jde do práce. Přirozeně je třeba rozlišovat městské vzdělané a západně orientované vrstvy a poměry na vesnici. Ale i ve velkoměstech a mezi obchodníky pověry přežívají. Každý hinduista například dostane při narození horoskop, který mu určuje šťastné a nešťastné dny. A jím se mnohdy řídí.
Jednou přijeli do Indie čeští obchodníci projednávat zakázku. Nemohli se však hnout z místa. Indové jsou šikovní vyjednávači a nebyli ochotni ustoupit ze svých požadavků.
"Netušili, že umím bengálsky, a při rozhovoru mezi sebou prohodili: Nezapomeň, že příští měsíc budeš mít nešťastné období. Musíš smlouvu podepsat do toho data. Sdělil jsem to našim obchodníkům, kteří zajásali a protahovali vše blíže k termínu nešťastných dnů dotyčného podnikatele. Dva dny před ním Indové ustoupili a smlouvu podepsali. To je typický příklad víry v horoskopy. Týká se to i uzavření sňatku či začátku nového podnikání," vypráví Zbavitel.
Řada Indů tradicím nevěří, ale v některých případech je společenský tlak přinutí podvolit se zvyklostem. Dušan Zbavitel měl například na Kalkatské univerzitě přítele univerzitního profesora psychologie, moderního západního materialistu. Odmítal hinduismus a kasty označoval za nesmysl. Jednou k němu přijel a on měl oholenou hlavu, pomazanou popelem a oblečen byl do bílého šatu. Udiveně se ho zeptal, co se stalo. A on odpověděl: "Zemřela mi matka a já podle hinduistických předpisů musím držet deset dnů smutek s oholenou hlavou a sypat si na ni popel. Já v to nevěřím, ale co by řekla rodina a sousedé". I s tím se musí v Indii počítat.

Český vědecký pracovník Dušan Zbavitel a autor řady publikací o Indii byl oceněn vysokým indickým státním vyznamenáním Padma Bhúšan za celoživotní přínos literatuře a vzdělání, zejména na poli indologie. Indický prezident Abdul Kalam mu ho udělil v den státního svátku Indie 26. ledna 2006.

Jak se žije v Indii
podíl městské populace, v % 28
pracovní síla 496,4 mil.
míra nezaměstnanosti, v % 9
podíl zaměstnaných
z celkové populace, v % ( 15-64 let) 71
podíl zaměstnaných žen, v % 45
průměrný věk 63
úmrtnost novorozenců
(na tisíc porodů) 63
roční státní výdaje na zdravotnictví,
v % HDP 5
roční státní výdaje na osobu, v USD 24
gramotnost dospělých nad 15 let,
v % populace 68
mobil. tel. na tis. obyv. 25
uživatelé internetu na tis. obyv. 17
počet počítačů na tis. obyv. 7
počet letišť 239
Zdroj: WDI 2005

Čím nás může udivit tajemná Indie
I zkušeného obchodníka či diplomata může Indie překvapit, a to i po delším pobytu. Například když zjistí, že Indové mají velmi podobný smysl pro humor jako my. Dokáží být sebeironičtí, není jim cizí černý humor a při sledování českého filmu reagují stejně jako české publikum.
Další spojitost s Českou republikou je ale už slabší. Znalost Indů o naší zemi je totiž obecně nízká. Ti, co něco vědí, často používají označení Czechoslovakia. Znají osobní automobily Škoda a vědí, že jsme průmyslovou zemí.
Zde se ještě projevuje vliv intenzívních hospodářských kontaktů mezi oběma zeměmi v padesátých až osmdesátých letech minulého století. Neznamená to ovšem, že byste nenarazili na znalce české tenisové školy, našich fotbalistů či na milovníky hudby Janáčka. Někteří se rozplývají i nad krásami Prahy.
Na západním - takzvaném konkánském - pobřeží, kde je patrný vliv portugalské kultury, žije hodně katolíků. Populární je tu proto Pražské Jezulátko - Infant Jesus of Prague. Znají ho i hinduisté, i když si ho s Českem zpravidla nespojují.
V Evropě se zase méně ví, že Indie není unitárním státem, nýbrž skutečnou unií. Podobá se v tomto smyslu spíše Evropě než třeba USA.
Indické svazové státy mají rozdílnou historii, jazyk, ba i písmo. Také po stránce ekonomické je Indie mnohem méně sjednocená než Evropa. Mezi jednotlivými svazovými státy se proclívá, před každým velkým městem se platí akcíz.
Je tu různé zákonodárství týkající se daní, pracovního práva, konzumace alkoholických nápojů i povinnosti navštěvovat školu.
Na druhé straně je Indie předobrazem Evropské unie za několik let - třeba pokud jde o mobilitu pracovní síly. Lidé se tu od sedmdesátých let začali stěhovat za studiem a za prací. Ind běžně ovládá tři až čtyři jazyky a třeba i tři různá písma.
Oproti běžným představám je zde procentuálně asi stejné množství duchovně zaměřených osob jako v Evropě mnichů, kněží či jeptišek. Většina společnosti spoléhá na hmotné statky, a to dokonce v mnohem větší míře než na Západě.
Pro nás je překvapivé, jaký význam se zde přikládá jídlu. Nejen jeho množství, ale zejména složení. Rituální pravidla pro složení jídel jsou někdy poměrně složitá.
Většina Indů dává stále přednost domluveným sňatkům v rámci stejné kasty před svatbami z lásky. Panuje tu přesvědčení, že sňatky jsou i přes aktivní přístup rodin vlastně předurčeny v nebi a člověk se pak musí přičinit, aby byl v manželství šťasten. Tento přístup mnohdy opravdu vede ke šťastnému vztahu. Úspěšnost a neúspěšnost je asi stejná jako u manželství z lásky. Nemluvíme zde ale o nucených sňatcích, tedy extrémech daných společenskými tradicemi a zejména věnem.
Přesto, že Indové jsou obecně srdeční a rychle se seznamují, je obtížné doopravdy porozumět indické, respektive hinduistické tradici, která je odlišná od našich křesťanských kořenů. Někdy nás může odlišná reakce i zaskočit.
Co se týče konkrétních kontaktů, je dobré si uvědomit, že Indové jsou velmi společenští lidé, kteří milují slavnosti, velké svatby a setkání širokého příbuzenstva. Naopak nejsou rádi sami a nemají příliš v oblibě opuštěná "romantická" místa, která mohou nadchnout Evropany.
Ani o památky se moc nezajímají, maximálně snad jen o kulisy písňových a tanečních extempore v bollywoodských filmech. S tím je třeba počítat i při propagaci České republiky pro indické turisty. Žádné snímky vylidněných hradů nebo historických měst nezaberou.
Autorka je generální konzulkou České republiky v Bombaji