Překvapeni průzkumem veřejného mínění, který Bursíkovým zeleným napočetl preference přes pět procent, vrhli se čeští komentátoři na novou interpretaci české politické scény.
Zelení byli zavlečeni hlavně do debat o tom, komu by mohli po letošních volbách posloužit jako koaliční partner. Jedině Daniel Kaiser jim velkoryse dovolil působení na lokální a regionální úrovni, zatímco celostátní volby jsou podle něj tentokrát pro takový pokus voličů příliš důležité (Prodavači iluzí přišli po sezóně, HN 23. února).
Volba Daniela Kaisera
Pro voliče je těžké najít mezi omezeným počtem stran takovou nabídku, která by ho co nejvíce uspokojila. Zatím je výběr v podstatě jen mezi dvěma směry.
Daniel Kaiser má pocit, že se tentokrát má volit "správně", asi tedy netříštit voličský potenciál a zůstat v bipolárním světě (nebo že by fandil dokonce jen jedné straně, která dělá úplně všechno správně?).
Je však obecně známo, že čeští voliči jsou většinově zklamáni ne ideologickou, nýbrž programatickou a věcnou nabídkou všech parlamentních stran, ať již koaličních či opozičních. A hlavně také neberou jejich styl práce. Ke komu se tedy obrátit?
Jistě, existují voliči s pevným přesvědčením, že ODS je strana liberální, ČSSD sociálnědemokratická a že KDU-ČSL je zásadová a křesťanská, zatímco KSČM brání lidové postoje (a - nebyl v parlamentu ještě někdo...?).
Nebo je ODS nacionalisticky prospěchářská, ČSSD se brodí ve zbytcích socialismu, KDU-ČSL je zabedněná klerikální strana bývalé Národní fronty a KSČM je zkamenělinou z dob minulých? Roste však počet těch, kteří si uvědomují, že takto jednoduché - ať již pozitivní či negativní - definice či hesla na letáčcích a plakátech současné problémy neřeší.
Jak tedy začít diferencovaně přemýšlet, aktivně se účastnit voleb a nestát se stádem pochodujícím za cyniky, kteří si (snad poučeni největším současným českým literátem Milošem Zemanem) myslí, že politika je strategicky vychytralé uplatnění nevzdělanosti a invektiv?
Voliči v. komentátoři
Proč tak překvapilo, že někdo vyjádří preferenci straně, která se staví do současného světa trochu jinak, nemluví o koalicích, nýbrž jasně formuluje svou politiku?
Konstatováním rozdílu samozřejmě není řečeno, že zelení mají na řešení našich problémů nějaký zvláštní patent. Své schopnosti, i snad tu odlišnost, budou muset ještě ukázat v parlamentu - pokud opravdu "postoupí".
Chování voličů však má svou logiku. Oni totiž asi rychleji než česká komentující scéna pochopili, že nejdřív jsou argumenty a pak teprve koaliční aritmetika. Vnucuje se také otázka, s kým by tak člověk z dnešních parlamentních subjektů chtěl mít koalici, aby si neušpinil vestu?
Polarizovaná politické scéna s nesmiřitelnými boji (viz také Polsko) je vývojovým stádiem posttotalitní transformace směrem ke scéně pluralitní, ve které je víc místa pro úvahy a argumenty. Už abychom to měli za sebou!
Autor přednáší na Europäische Akademie v Berlíně
Zelení byli zavlečeni hlavně do debat o tom, komu by mohli po letošních volbách posloužit jako koaliční partner. Jedině Daniel Kaiser jim velkoryse dovolil působení na lokální a regionální úrovni, zatímco celostátní volby jsou podle něj tentokrát pro takový pokus voličů příliš důležité (Prodavači iluzí přišli po sezóně, HN 23. února).
Volba Daniela Kaisera
Pro voliče je těžké najít mezi omezeným počtem stran takovou nabídku, která by ho co nejvíce uspokojila. Zatím je výběr v podstatě jen mezi dvěma směry.
Daniel Kaiser má pocit, že se tentokrát má volit "správně", asi tedy netříštit voličský potenciál a zůstat v bipolárním světě (nebo že by fandil dokonce jen jedné straně, která dělá úplně všechno správně?).
Je však obecně známo, že čeští voliči jsou většinově zklamáni ne ideologickou, nýbrž programatickou a věcnou nabídkou všech parlamentních stran, ať již koaličních či opozičních. A hlavně také neberou jejich styl práce. Ke komu se tedy obrátit?
Jistě, existují voliči s pevným přesvědčením, že ODS je strana liberální, ČSSD sociálnědemokratická a že KDU-ČSL je zásadová a křesťanská, zatímco KSČM brání lidové postoje (a - nebyl v parlamentu ještě někdo...?).
Nebo je ODS nacionalisticky prospěchářská, ČSSD se brodí ve zbytcích socialismu, KDU-ČSL je zabedněná klerikální strana bývalé Národní fronty a KSČM je zkamenělinou z dob minulých? Roste však počet těch, kteří si uvědomují, že takto jednoduché - ať již pozitivní či negativní - definice či hesla na letáčcích a plakátech současné problémy neřeší.
Jak tedy začít diferencovaně přemýšlet, aktivně se účastnit voleb a nestát se stádem pochodujícím za cyniky, kteří si (snad poučeni největším současným českým literátem Milošem Zemanem) myslí, že politika je strategicky vychytralé uplatnění nevzdělanosti a invektiv?
Voliči v. komentátoři
Proč tak překvapilo, že někdo vyjádří preferenci straně, která se staví do současného světa trochu jinak, nemluví o koalicích, nýbrž jasně formuluje svou politiku?
Konstatováním rozdílu samozřejmě není řečeno, že zelení mají na řešení našich problémů nějaký zvláštní patent. Své schopnosti, i snad tu odlišnost, budou muset ještě ukázat v parlamentu - pokud opravdu "postoupí".
Chování voličů však má svou logiku. Oni totiž asi rychleji než česká komentující scéna pochopili, že nejdřív jsou argumenty a pak teprve koaliční aritmetika. Vnucuje se také otázka, s kým by tak člověk z dnešních parlamentních subjektů chtěl mít koalici, aby si neušpinil vestu?
Polarizovaná politické scéna s nesmiřitelnými boji (viz také Polsko) je vývojovým stádiem posttotalitní transformace směrem ke scéně pluralitní, ve které je víc místa pro úvahy a argumenty. Už abychom to měli za sebou!
Autor přednáší na Europäische Akademie v Berlíně
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
