Ze závozníka šéfem OBI

Když Erivan Haub dostane otázku, co jej v životě nejvíc ovlivnilo, začne vyprávět o svých učednických letech v USA. O sto dolarech, které mu počátkem padesátých let dali rodiče a s nimiž musel při příjezdu vyjít. O své práci závozníka v Kalifornii, o práci v jednom Chicagském supermarketu či o účasti v předvolebním boji pozdějšího prezidenta Dwighta Eisenhowera.
Není divu, že když se po dvou letech vrátil do rodného Německa, měl hlavu plnou plánů.
A tak začal postupně stoupat, až se z něj stal jeden z nejúspěšnějších obchodníků v Německu. Znovuobnovil skupinu Tengelmann, které patří například diskontní řetězce Plus či hobbymarkety OBI.
Celkem velí síti 7,3 tisíce obchodů a řídí 184 tisíc zaměstnanců.
Když jej v osmdesátých letech americký časopis Forbes poprvé označil za jednoho z nejbohatších Němců, bral to Haub jako jistý způsob pranýřování. "Strašné," říká dodnes o tomto seznamu. "Lidem to dává pocit, že obchodníci vydělávají příliš mnoho," míní třiasedmdesátiletý Haub, který se snaží veřejnosti spíše vyhýbat.
Zdrženlivost a zbytečně nevynikat, to je jeho motto. "Moc nemluv, raději poslouchej," vtloukala mu do hlavy již jeho matka.
Podobné rady kdysi dostávali i králové. Tvrdý panovník ale Haub není. "Je sice přísný, ale férový. Jeho slovo platí, je na něj spoleh," shodují se zaměstnanci.
Obchodování má Haub v krvi, již před druhou světovou válkou měla rodina jeho matky síť patnácti set obchodů. V roce 1945 jich ale zbylo pouze osmdesát.
Firmu v té době vedl Haubův strýc, Karl Schmitz-Scholl.
Po návratu z USA, o nichž Haub básní dodnes a kam také každý rok jezdí na svůj ranč ve Wyomingu, se nejdříve vydal na studia ekonomie do Hamburku.
Zde poznal také svou ženu Helgu, s níž má tři syny. Nejstarší Karl-Erivan (45), dnes vede aktivity firmy v Evropě, 43letý Christian v Severní Americe a 41letý Georg je zodpovědný za nemovitosti.
Tengelmann tak dnes spravuje již pátá generace.
Rozhodnutí odejít z provozního řízení společnosti, které Haub učinil v roce 2000, označuje za těžké.
"Vždy jsem se chtěl stát šéfem. Byl jsem plný nápadů a chtěl mnoho dokázat, což jsem mému strýci dával také najevo. Ten mne ale dlouho nechal čekat," vypráví.
Po studiu tak nejdřív Haub začal pracovat v bance, pak u realitního agenta a strávil půl roku v Brazílii. Vést jednu z oblastních poboček Tengelmannu mohl až v roce 1963. O šest let později jeho strýc nečekaně umírá na srdeční infarkt. Haub byl v té době právě na dovolené lyžovat, jeho matka v Africe.
"Vyrazil jsem nočním vlakem zpět do Německa a druhý den ráno k sobě povolal celé vedení a řekl, že řízení přebírám já. Přitom jsem nevěděl, jaké jsou vlastnické poměry", vypráví. Až o čtyři dny později se ukázalo, že jej šéfem společnosti ve své závěti jmenoval i strýc.
Ten svému nástupci očividně ale příliš nedůvěřoval, bál se, že firmu prodá a odejde do USA. Určil proto, že po 30 let na něj musí dohlížet dva vykonavatelé testamentu. "Bylo mi jasné, že když se jich rychle nezbavím, nebudu moci vést firmu podle svého. Všemi možnými triky jsem se je proto snažil vypudit. Jeden to vzdal po třech týdnech, druhému jsem pohrozil, že se bude muset z Mnichova přestěhovat do porýnského Mülheimu a docházet do firmy. Nakonec přijal odstupné," vypráví Haub.
"Firma byla v solidním stavu, ale měla málo finančních rezerv. A já jsem někdo, kdo má rád rezervy," vysvětluje. Rozhodl se proto prodat nejrůznější okrajové aktivity a zaměřit se na obchod. Zálusk si dělal na řetězec obchodů Kaiser's, který měl 1200 poboček. Při jednání s jeho vlastníky ale vyšlo najevo, že převzít naopak chtějí oni jeho. Obě strany se proto v dobrém rozešly.
Haubovi to ale nedalo a začal potichu organizovat převzetí konkurenta. S pomocí švýcarských prostředníků se mu podařilo skupovat podíly, v roce 1971 měl konečně většinu a Kaiser's převzal. O rok později pak založil diskontní řetězec Plus a přikoupil další aktivity v Rakousku a USA.
Ve vší snaze expandovat ale nikdy z očí neztratil své zaměstnance. "Pan Haub se svým spolupracovníkům snaží vždy dát pocit, že jsou pro něj důležití," říká o něm jedna z jeho dlouholetých kolegyň. "Občas byl ale na některé příliš měkký," dodává.
A jaké jsou jeho plány dnes? "Chceme silně růst ve východní Evropě a využít trend směrem ke zdravější výživě," říká. Jeho poslední úspěšný kousek je už deset let starý, tehdy se rozhodl založit textilní diskont Kik. Společnost má dnes již 1600 poboček a je vysoce zisková.