Vojtěch Ripka: Tony není Jiří čili O britské levici bez ideologie

Jiří Paroubek a Tony Blair jsou v podstatě táž utrácivá levicová cháska, která své voliče podplácí. Tak to alespoň vyplývá z komentáře Daniela Kaisera u příležitosti Blairovy návštěvy na pražském sjezdu světových socialistů (Jiří a Tony: dva z jednoho těsta, HN 13. března).
Autor sám se pasuje do role nesmiřitelného pravicového novináře, kterého stafáž britského socialistického podvodu nedojme. Jeho dělení na pravici a levici je však natolik zkratkovité, že nechtěně nahrává postoji kdysi hlásanému samotným Blairem - zastavte škatulkování, ideologie skončila.


Britský socialista je vpravo
První úskalí srovnání tkví v podobě národních politických scén, britské a české. Ideologické pole, ve kterém se strany obou zemí pohybují, je bezpochyby možné dělit na pravici a levici. Je ovšem podstatnější, kde se celé pole nachází - britský socialista může být napravo od českého konzervativce.
Letitá vláda Margaret Thatcherové tímto polem v Británii pohnula směrem k neoliberálnímu přístupu v ekonomice, k hodnotovému konzervativismu a populistické rétorice. Levice si vybrala Blaira, protože se do posunutého ideologického pole ještě vešel. Jak by asi do něj zapadl (krom oné populistické rétoriky) pan Paroubek?

Tony Blair zcela otevřeně vychází z thatcherismu. Posunuje ho sice k výraznější rozpočtové podpoře tzv. veřejných služeb, zároveň však také pokračuje v privatizaci některých veřejných sektorů, například dopravy či školství. Jde spíše o modifikaci thatcherismu. Míra zdanění za jeho vlády sice skutečně mírně vzrostla, pravý příspěvek Blaira je ale v tom, že přesvědčil britskou levici, aby přebrala úspěšné pravicové postupy.


Statistika, již sám zfalšuji
Veřejné zdravotnictví je jakýsi britský národní poklad, jeden ze symbolů poválečného vývoje. Thatcherová s ním mnoho neudělala a jsou to naopak blairovci, kdo přes silný odpor levicových obránců zavádějí do systému tržní prvky. Blairovskému projektu dražších veřejných služeb při relativně vyšším zdanění podlehlo i současné vedení Konzervativní strany. Ostatně, praktické kroky labouristů často nejsou nijak v rozporu s konzervativním postojem.

To, že pan Kaiser pomíjí všechny ostatní ekonomické ukazatele mimo údajný podíl státního přerozdělení a zvýšení počtu státem placených lidí coby nepodstatné detaily, je důkazem účelové argumentace, kterou si jen potvrzuje předem utvořený názor.
Kdybychom se místo na počet státních zaměstnanců zaměřili například na výdaje na sociální zabezpečení (jejich podíl na HDP, podle OECD za rok 2004), je na tom Británie o šestinu hůře než my, ale třeba o polovinu lépe než Rakousko či Německo.
U zdanění není jasné, z čeho pan Kaiser vychází. Británie, podle něj "ostrov tvrdohlavých v éře panevropského snižování daní", patří stále ke státům s relativně nižšími celkovými odvody.
Mezi zeměmi OECD nedosahuje ani průměrné výše (dle údajů za rok 2004, novější nejsou k dispozici).


Převzít program pravice
Jistě lze sledovat v chování britských labouristů a českých sociálních demokratů určitou podobnost - obě strany se chytly tak důkladně některých konkrétních původně pravicových receptů, že svým oponentům přebraly programové prvky.
V Británii šlo o tvrdý postup vůči zločinu, v Česku o snížení daňové zátěže. Důsledkem je snaha britských konzervativců rozdělit labouristy - tím, že se přimknou k pravicovému Blairovu křídlu. ODS zase detaily svého programu raději tají (či donedávna tajila).

Srovnání Blaira s Paroubkem dále znesnadňuje několik dalších "drobností". Výsledky několika českých koaličních vlád těžko srovnávat s devátým rokem jednobarevné vlády premiéra Blaira. Jde o podobný nesmysl, jako když se dnes Paroubek chlubí šestiprocentním růstem ekonomiky.

Rovněž při zkoumání relativní ideologické pozice v rámci strany najdeme mezi jednoznačně pravicovým Blairem a středovým (to v nejlepším případě) Paroubkem jen málo společných vzorců. Blair převzal moc ve straně od pacifistických socialistů a získal si nejen voliče, ale i důvěru byznysu. O otisku pana Paroubka na politice strany toho příliš nevíme. Jasný a explicitně hlásaný je jen posun doleva oproti minulému sociálně demokratickému vedení.


Dělení má přece smysl
Důsledkem komentáře, jaký jsme četli od pana Kaisera, je zmatek v dělení politické aktivity na pravicovou a levicovou. Jak ukázal například politolog Norbert Bobbio, pravice a levice je srozumitelnou kategorií týkající se ve zkratce přístupu k rovnosti. Důsledným užíváním a porozuměním těchto metafor lze politice lépe porozumět.
Pokud měl komentář pana Kaisera obnažit levicové tendence stran i společností, poskytl této snaze medvědí službu.

Autor je analytikem poradenské firmy Momentum CE, momentálně na studijním pobytu na University of Salford ve Velké Británii