Několik zdvořilých rad pro summit

Patrick Diamond


Evropská unie čelí krizi historických rozměrů. Její neblaze proslulý sociální model selhává vůči trendům, jako jsou globalizace, stárnutí a rychlé technologické změny.
Pravou příčinou vetché ekonomiky EU je pomalé tempo změn. Tento týden se schází summit EU, který dává vůdcům kontinentu šanci na reformní impuls.


Volají po Thatcherové

I ti nejzapálenější stoupenci "Lisabonské agendy" - plánu na přeměnu Evropy v nejdynamičtější znalostní ekonomiku do roku 2010 - dnes přiznávají, že to byl příliš hrubý nástroj. EU je tak posedlá procesy a tak náchylná k byrokratické stagnaci, že se často nedokáže dobrat hmatatelných výsledků.
Na kontinentu dnes někteří prahnou po své vlastní Margaret Thatcherové. Je totiž naivní si představovat, že evropské instituce mohou nahradit silné domácí politické vůdce. A naopak, slabý výkon v domácí politice prohlubuje krizi legitimity evropského projektu jako celku.
Veřejnosti se dají prodat jen reformy zakořeněné v sociální spravedlnosti. Ale tento pojem znamená vytváření rovných příležitostí, nikoli prostě štědré přerozdělování.


Tikající bomby

Evropský tradiční sociální stát znamenal svého času velký pokrok: pojistil lidi proti rizikům 19. a 20. století - nezaměstnanosti, nemocem, úrazům z povolání, chudobě ve stáří. Ale dnes se systém potýká s demografickou časovanou bombou a rostoucími deficity. Tradiční "stát blahobytu" si neví rady se svobodným rodičovstvím či prodlužující se délkou života.
V Evropě jsou ohroženy vztahy mezi generacemi: pokud jde o distribuci příjmů, penzistům se daří čím dál lépe, zatímco mladým rodinám hůře. Je to šokující, ale EU čelí dětské chudobě: nedávná studie dánského sociologa Gösty Esping-Andersena dokládá, že v posledním desetiletí přibývá v Evropě dětí žijících v chudobě, zvláště ve Velké Británii, Německu a Itálii. Šance dětí na vzestup často souvisejí, tak jako v minulosti, s rodinným vzdělanostním zázemím.
Ani EU, ani členské země si ještě neuvědomily tíhu těchto nespravedlností, zjitřených stárnutím populace, ústupem tradiční rodiny či napětím v etnicky a kulturně rozdělené společnosti.
Summit v Bruselu by se měl proto dohodnout na "cestovní mapě" s několika málo reformními cíli. Například je zapotřebí větší pružnost tzv. Paktu stability a růstu - pravidel omezujících veřejné schodky - pro země provádějící skutečné reformy.


Náměsíčník jde k propasti

Evropská komise by měla pobízet a odměňovat vlády za zavádění obtížných reforem. Členské země, které zjednoduší pravidla pro přijímání a propouštění zaměstnanců, by například měly dostat slevu ze svého příspěvku do rozpočtu EU.
Reformovaný model se musí posunout z negativního do pozitivního sociálního státu: namísto odškodňování lidí za minulá neštěstí (nezaměstnanost, nemoc) musí preventivně investovat do jejich dovedností a schopností, povzbuzovat spoléhání se na sebe.
Jinak je Evropská unie náměsíčníkem kráčejícím k propasti: neúspěch evropského ekonomického a sociálního modelu živí populisty a xenofoby.
P. Diamond je bývalým poradcem britského premiéra Blaira, A. Giddens je profesorem sociologie na London School of Economics