Adam Černý v článku Unie dává nohu na brzdu (HN 22. 3. 2006) nepřímo obviňuje odpůrce euroústavní smlouvy z podvodu. Když říkali, že nepřijetím euroústavy se vlastně nic nestane, byla to podle Černého jen "těšínská jablíčka," která se časem "povážlivě scvrkla". Kus účtu za dvojí odmítnutí evropské ústavy nyní údajně zaplatí "ti, kteří za nic nemohou". Jakápak katastrofa že se to na EU bez euroústavy žene? Která neviňátka budou mít antieuroústavní herodové na svědomí?


Těmi neviňátky jsou státy, které se ucházejí o členství v EU. Odmítnutí euroústavy popisuje Černý jako snad hlavní příčinu nynějšího váhání o přibírání dalších členských států. Snahy jasně stanovit hranice budoucí unie vidí jako značné politické riziko. Jaká jsou však fakta?
Za prvé, o nemožnosti rozšiřování EU donekonečna se debatovalo již dávno před odmítnutím euroústavy. To samé platí o úvahách o vytvoření pásu "přátelských zemí".


Za druhé, současná EU funguje dobře na základě současných smluv a euroústava tedy není nezbytná. To přiznal i šéf Evropské komise José Barroso.
Za třetí, jak píše sám Černý, s Rumunskem a Bulharskem počítala už smlouva z Nice. Ta obsahovala i váhu hlasů jednotlivých členských států unie se sedmadvaceti členy (tedy včetně Rumunska a Bulharska). V přístupové smlouvě byly hlasy přepočítány, protože nových členů bylo pouze deset (bez obou zmíněných balkánských zemí).


Za čtvrté, Adam Černý píše, že díky nepřijetí euroústavy "s každým nováčkem po Bulharsku a Rumunsku bude třeba změnit pravidla rozhodování." To je pravda. Dle současných smluv jsou počty hlasů každému státu přesně stanoveny. Euroústava naproti tomu obsahovala univerzální definici počtu hlasů (odpovídající podílu obyvatelstva daného státu). Jenže tak, jak bylo možné dohodnout se na změně hlasovacích podílů v přístupové smlouvě, je možné dohodnout se na podobné změně s každým dalším přistupujícím státem. Že stávající členské státy budou těžko přistupovat na další snižovaní svého hlasovacího podílu a mohou proto zablokovat vstup nováčků? Ale na tom euroústava de facto nic nemění. Co je hlavní - i dle euroústavy by každý členský stát mohl přistoupení nového státu zablokovat stejně jako na základě nynějších smluv.


Za páté, nechuť mnohých občanů EU přijmout do unie Turecko není způsobena nepřijetím euroústavy. I když by tedy euro- ústava byla přijata, neznamenalo by to automatické přijímání nových zemí do EU. Naopak - stejně jako dle nynějších smluv by s každým rozšířením musely souhlasit všechny členské státy. Poněkud účelové spojení obecných unijních problémů s protlačováním euroústavy je proto od kvalifikovaného komentátora Adama Černého nemilým překvapením.

Jiří Zahrádka
Autor je publicista