Děti nechtějí ztratit jistoty svých rodičů
Nový zákon o pružnějších pracovních kontraktech pro mladé lidi do 26 let, proti kterému se zvedl ve Francii tak výrazný odpor, vnímají Francouzi citlivě, míní francouzský sociolog Christian Lequesne, ředitel Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách, který sídlí v Praze. Mladí lidé se podle něj snaží uchovat výhody, které mají jejich rodiče. Ve společnosti ovšem roste pnutí.
HN: Můžete porovnat sociální protesty ve Francii se stávkami, které nyní sledují Angličané či Němci?
Protesty ovládly tři velké evropské země, ale buďme v hledání paralel opatrní: v Německu a Anglii se týkají veřejných služeb a důchodů. Ve Francii je to jiné. Protesty se týkají budoucnosti mladých lidí, jejich šancí uspět na trhu práce. Vláda věří, že plán přinese nová místa pro mladé lidi do 26 let. Ti ale vnímají především fakt, že plán usnadní zaměstnavatelům propouštění. Mladí lidé mají pocit nejistoty.
HN: Odbory ve Francii působí značně neústupně...
Bezesporu vidíme v Německu větší vůli k dohodě, podobně jako třeba ve Skandinávii, kde přitom rovněž sehrává stát rovněž významnou roli. Francouzi mají tendenci vyjít do ulic. V Německu se snaží vyjednávat.
HN: Jak hodnotíte plán premiéra de Villepina? Neměl o kontraktech diskutovat s veřejností?
O užitečnosti plánu debatují odborníci. Původně bylo opatření namířeno jiným směrem, mělo sledovat zájmy skupiny bez vysokoškolského vzdělání. Postupně, v debatě se zaměstnavateli, vykrystalizoval plán pro všechny mladé lidi do 26 let. Francie se blíží ke konci volebního cyklu. Premiér zřejmě poznal, že musí postupovat velmi rychle. Měl ale plán důkladněji projednat.
HN: Můžete charakterizovat univerzity, kde protesty začaly?
Nespojenost mladých Francouzů vyplývá i z duality vzdělávacího systému. Na jedné straně jsou prestižní vysoké školy, na druhé straně "obyčejné" univerzity. Budoucí manažeři z vyšších vrstev studují na prestižních školách. Univerzity - kde protesty začaly - jsou typickým prostředím středních tříd. A děti ze středostavovských rodin očekávají, že se jim bude dařit lépe než rodičům. Jejich očekávání se ale nenaplňují. Protesty jsou tedy především výrazem frustrace středních vrstev. Rodiče studentů uvykli komfortu sociálního státu, teď sledují, že jejich děti jsou v horší situaci. Střední vrstvy nevidí šanci na zlepšení.
HN: Jak se dívají mladí lidé na svou budoucnost?
Střední vrstvy nevidí šanci na zlepšení, to vnímám do budoucnosti jako velký problém. Proto demonstrují s dětmi i jejich rodiče. Rostou třeba ceny realit. Mladí lidé sledují, že si nemohou pořídit stejný dům, jaký mají jejich rodiče.
HN: Studie uvádějí, že mladí Francouzi hlavně touží skončit ve státních službách...
Být státním zaměstnancem, to byla typická tužba středních vrstev, takové místo znamenalo jistotu, úkryt před nejistotami trhu práce. Lidé se cítí v takové pozici chráněni, dokážou si představit kariérní postup. Největší obavy mají z nezaměstnanosti, toto je pojistka proti ní. Mladí lidé chtějí především jistotu, mít pevné zaměstnání.
HN: Je tedy nezaměstnanost největším problémem Francie?
Je to vážný problém, ale ne jediný. Úplně zásadním výzvou zůstává chabá vůle přijmout nezbytné reformy.
HN: Co nabízí v této chvíli socialistická opozice?
Socialisté jsou ostře proti návrhům vlády, neviděl jsem ale žádný jejich alternativní program. To je myslím problém. Je to zčásti výsledek rozpolcení strany socialistů v souvislosti s hlasováním o návrhu evropského referenda. Spor vedl mezi starou levicí a modernisty Blairova střihu.
