Jedni nabízejí jistoty zaručené státem, druzí prostor k aktivitě

Češi si ještě nikdy po roce 1989 nevybírali novou vládu v časech tak silné prosperity. Politici se snaží přesvědčit, že právě jejich recept dokáže vzestup životní úrovně nejen udržet, ale ještě zrychlit. Při sérii správných rozhodnutí a reforem to není nemožné: podařilo se to třeba Irsku, kde v posledních deseti letech rostla ekonomika v průměru o osm procent ročně.
Recepty pěti stran, které mají šanci dostat se do příštího parlamentu, se vydávají dvěma rozdílnými směry. Na jedné straně stojí ekonomicky liberální vize sázející na aktivitu lidí a firem, která bude tím silnější, čím méně bude stát stavět zbytečné překážky. Jejím základem jsou nižší daně a povinné odvody pojistného, volnější přijímání a propouštění zaměstnanců, méně regulace, ale také státních dotacích, školné na univerzitách a poplatky u lékaře. Na této vizi stojí ekonomické programy ODS, křesťanských demokratů a do značné míry i zelených.
Druhou nabídkou je prosperita významně řízená a regulovaná státem. S vyššími daněmi i odvody pojistného, investičními pobídkami a státními dotacemi pro podnikatele, větší ochranou zaměstnanců a školami, do nichž investuje především stát. Tudy vede cesta k prosperitě podle sociálních demokratů. Ve výrazně dirigističtější podobě prosazují tyto hodnoty komunisté.
Letošní volební kampaň nabízí propracované programy, a tak je dobře vidět, jak se snaží jednotlivé strany roztočit ekonomiku do vyšších obrátek.

Volnost a motivace
ODS chce lidi i firmy zbavit zbytečných překážek a zátěže. Ať už jde o daně či byrokracii. "Dáme jim kyslík, který jim vlády roky upíraly," řekl stínový ministr financí za ODS Vlastimil Tlustý. Za kyslík ODS považuje především rovnou daň 15 procent pro firmy i zaměstnance a stejně vysokou DPH. Občanští demokraté lidem zároveň slibují velkorysé sociální dávky v podobě státem zaručeného příjmu. Ty však budou výrazně výhodnější jen pro lidi, kteří pracují. Nezaměstnaní naopak musí počítat s nižší životní úrovní než dnes. To by je mělo motivovat, aby přijali i špatně placenou práci. Spolu s dávkami jim totiž zaručí výrazně vyšší životní úroveň.
Podniky budou motivovány, aby nabízely více pracovních míst, volnějším pracovním právem. Švarcsystém - kdy lidé pro firmu pracují jako živnostníci a nechrání je žádné výpovědní lhůty - již nebude trestaný, ale zcela legální.
Podobným stylem chtějí ekonomický růst udržet a zrychlit i lidovci. Od ODS se v detailech liší, jdou ale stejným směrem. I oni sázejí na nižší daně, méně regulace a snadnější přijímání a propouštění lidí. V programu jasně říkají, že jsou pro omezení státních dotací.

Kdo zaplatí školy
"Kromě volnosti a menší regulace však k prosperitě nutně potřebujete i investice do vzdělání, abyste přitáhli firmy z oborů s vysokou přidanou hodnotou zaměřené na znalosti," říká Thomas Laursen, hlavní ekonom Světové banky pro střední a východní Evropu. ODS i lidovci chtějí otevřít cestu na univerzity co nejvíce lidem zavedením školného a státem garantovanými půjčkami, které budou lidé splácet až po studiích, kdy budou mít dostatečně vysoké příjmy. Právě tady je největší rozpor se Zelenými. Také oni chtějí do škol masívně investovat, ale ze státního rozpočtu.

Státem řízené bohatnutí
Sociální demokraté naopak nabízejí prosperitu pod taktovkou státu. I oni mají v programu snížení daní pro firmy. Úřadující předseda Bohuslav Sobotka však na rovinu říká, že kvůli novým sociálním výdajům, jako jsou vyšší porodné či rodičovský příspěvek, je pokles daní potřeba odložit.
"Pro nás jsou na prvním místě jistoty a pak prosperita. U ODS je to naopak," řekl před časem premiér Jiří Paroubek. Sociální demokraté hájí i jistoty, které ekonomové označují za brzdy prosperity. Příkladem je zákoník práce, který neusnadňuje propouštění zaměstnanců a nebude firmy motivovat, aby přijímaly nové lidi. ČSSD nevybízí ani lidi bez práce k přijetí místa tím, že by prohloubila rozdíl mezi životní úrovní těch, kdo pracují, a nezaměstnaných.
Evropa nabízí příklady prosperujících ekonomicky liberálních i sociálních států. Estonsko a Irsko na straně jedné, Dánsko a Finsko na druhé. Mají však společné rysy, bez nichž žádná země nemá šanci na dlouhodobou prosperitu. Výrazně investují do vzdělání, stát nenutí firmy tuhým pracovním právem, aby za něj dělaly sociální politiku, a nesvazuje je zbytečnou byrokracií.

JAK CHTĚJÍ ČESKO PROMĚNIT V BOHATOU ZEMI