Znalost jazyků značně zvyšuje konkurenceschopnost
Česká republika bude v první polovině roku 2009 předsedat Evropské unii. Přitom zjišťuje, že nemá pro tak náročný proces, jakým je šestiměsíční organizace chodu EU, dostatečné množství jazykově vybavených pracovníků.
Problémem tu není jen znalost angličtiny, ale také druhého nejdůležitějšího jazyka unie, kterým je francouzština. Francie přispěchala hned s pomocí. Francouzská vláda zaplatí kursy francouzštiny pro několik stovek až tisíc našich úředníků - prostřednictvím svého francouzského vzdělávacího střediska, které funguje také v Česku. To je velice chytrý tah, který Francie nedělá z důvodů přehnané solidarity, ale především kvůli podpoře francouzského jazyka a jeho dalšího rozšíření ve střední Evropě.
Také je to samozřejmě dobrá reklama pro Francii a další krok v národním boji se stále se rozšiřující a dominující angličtinou. Otázka je, zda je vhodné, aby ČR tuto nabídku akceptovala. Neměla by naše vláda trvat na jazykovém vzdělávání svých úředníků pomocí českých státních, nebo soukromých jazykových škol? Když lobbují Francouzi, proč ne my?
Nejde totiž jen o úředníky, ale i o to, jak se v unii společně domluví podnikatelé, právníci či účetní.
Pro upřesnění, francouzština byla ještě donedávna nejdůležitějším jazykem v rámci Evropských společenství. S postupným rozšiřováním EU ovšem její pozice začala slábnout a nahradila ji angličtina. Když se ovšem budete probírat jednotlivými dokumenty na internetovém serveru EU, najdete tam některé, které jsou pouze ve francouzštině.
Stejně tak u některých institucí se bez znalosti francouzštiny neobejdete, příkladem je Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Existují tedy historicky dané důvody, proč je tento jazyk v dnešní EU stále tak zásadní a spolu s angličtinou v EU nejužívanější.
Bez znalosti francouzštiny je schopnost orientovat se v mechanismech EU a vzájemně komunikovat značně omezená. Praktickým příkladem jsou sdělovací prostředky, které si nedovolí jako zpravodaje vyslat do Bruselu člověka, který neumí francouzsky.
Babylónská věž v Bruselu
V současné EU je dvacet oficiálních jazyků včetně češtiny. To znamená, že každý český občan má právo komunikovat s EU ve svém rodném jazyce. Ovšem lidem přicházejícím s EU do styku nebo přímo v orgánech EU působícím, to zdaleka nestačí.
Při běžných jednáních se v rámci EU používají tzv. pracovní jazyky, kterými jsou angličtina, francouzština a němčina. Přitom zásadní jsou první dva jmenované.
Německo se sice snaží, aby se němčina dostávala více do popředí a používala se častěji během jednání, ale má za angličtinou a francouzštinou značný odstup. Pracovní jazyky přitom logicky vycházejí z prvních tří nejčastěji používaných jazyků v EU obecně.
Pokud od těchto jazyků odečteme podíl rodilých mluvčích, dominuje jako nejčastější cizí jazyk s velkým odstupem angličtina, na druhém místě jsou pak shodně francouzština a němčina. I když se vzhledem k počtu jazykových kombinací a značným finančním i personálním nákladům objevují úvahy o tom, že by se jediným pracovním jazykem stala angličtina, je toto řešení bohužel politicky neprůchodné.
EU si ve své Lisabonské strategii z roku 2000, která definovala základní priority jejího rozvoje a konkurenceschopnosti, stanovila jako klíčový úkol, aby každý jednotlivec ovládal kromě mateřského jazyka ještě další dva cizí jazyky.
Tento úkol je zároveň spojený s kvalitou výuky a efektivními vyučovacími metodami. Základní témata současného jazykového vzdělávacího procesu jsou tři: celoživotní vzdělávání, zkvalitnění výuky a budování prostředí příznivého pro jazykové vzdělávání.
Máme co dohánět
Ve všech třech oblastech má Česko ještě co dohánět, stejně tak v podílu jazykové gramotnosti. Podle výsledků posledního průzkumu Eurobarometru se znalostí dvou cizích jazyků může v EU pochlubit jen 28 procent lidí, přitom 44 lidí ze sta neovládá ani jeden.
Česko je na tom - při zohlednění dvou klíčových jazyků v EU - poměrně špatně. Angličtinu ovládá 24 procent lidí, francouzštinu pouhá tři procenta. Naopak němčinu ovládá 28 procent lidí, což má ovšem spíše historické důvody, takže její podíl bude neustále klesat. Dokazuje to i současná slabá poptávka po kursech německého jazyka.
Příklad? Jiné malé státy
Možnosti volně cestovat a studovat je po šestnácti letech dostatečně dlouhé období pro osvojení nových jazykových znalostí. Příklady států, které jsou v popředí znalosti cizích jazyků, jako jsou Nizozemsko nebo Dánsko, a přitom jejich rodná řeč nepatří mezi světové jazyky, ukazují, že to možné je.
Navíc, kdo jiný než menší národy by se měl snažit právě prostřednictvím jazykového know-how posílit svoji globální konkurenceschopnost?
Pokud chceme v Evropské unii obstát, je pro nás znalost cizích jazyků - především angličtiny a francouzštiny - klíčová. Platí to nejenom pro ty, kteří se chtějí na práci v aparátu EU podílet, ale také pro ty, kteří pracují v ČR a jejich kontakt s EU je a bude běžnou součástí jejich denní agendy. Se vzrůstající integrací Česka do evropských struktur to platí dvojnásob. Klíčová je přitom motivace.
Autor je ředitelem a spolumajitelem překladatelské a jazykové společnosti Slůně
