Chceme reformovat, nikoli přežívat - tak formuloval nedávno cíl své menšinové vlády polský premiér Kazimierz Marcinkiewicz ze strany Právo a spravedlnost (PiS). Jeho slova potvrzovala, že velkolepý program nápravy státu, s nímž konzervativci vyhráli volby, od minulého podzimu příliš nepokročil. Svízelnou situaci PiS vyjádřil jeden z jejích poslanců: "Liberálové s námi do vlády nechtějí, s postkomunisty to nejde, proto v této sněmovně nelze vytvořit většinovou vládu bez Sebeobrany".
Tak se před Velikonocemi stala skutečností koalice, o níž se před několika měsíci nikomu v Polsku asi ani nezdálo. Konzervativci ji budou tvořit s populistickou "stranou odporu" Andrzeje Leppera, o které před několika lety mluvili jako o "bojůvkách postkomunistů, založených bývalými estébáky". Pokračují jednání s dalšími partnery, největší šanci na vstup do vlády má ještě rolnická Polská strana lidová.
Pouto nespokojenosti
Oba partnery podle předsedy Sejmu Marka Jurka spojuje odpor k levicovým a liberálním elitám, které určovaly vývoj země v posledních šestnácti letech. Ale zatímco Sebeobrana je především strana lidí, kteří trpí nostalgií po "jistotách komunismu", heslem PiS byl spíše antikomunismus, křesťanské hodnoty a boj proti korupci. Postačí tedy pouto "nespokojenosti" k fungování "stabilní koalice, která bude měnit Polsko", o níž mluvil šéf PiS Jaroslaw Kaczynski?
Záhadou je především, jak budou spolu vycházet nový vicepremiér Lepper s liberální ministryní financí Zytou Gilowskou. Z předběžné koaliční dohody se zdá, že Sebeobrana zatím rezignovala na nejkontroverznější body svého hospodářského programu jako "sociální minimum pro nezaměstnané", zvýšení daní pro nejbohatší nebo omezení nezávislosti národní banky. Podle listu Gazeta Wyborcza program koalice s názvem "solidární stát" je v podstatě kopií ekonomického programu PiS. Zakládá se teoreticky na spojení "prorůstové politiky", včetně snížení daňové zátěže, s ochranou rodiny a sociálně slabých a "podporou zaměstnanosti".
Venkov versus město
Lídra Sebeobrany možná potká typický osud většiny extremistických vůdců: po vstupu do vlády se bude chtít ukázat jako "odpovědný státník". Zároveň lze očekávat, že PiS přijde o mnohé své voliče mezi vzdělanějším a městským obyvatelstvem. Prohloubí se rozpor, jak to charakterizoval ve svém polském vydání týdeník Newsweek, mezi "lidem" a "salóny", venkovem a velkoměsty, obětí transformace a jejími vítězi.
Podle komentátorů jsou dnes možné dva scénáře. Pozitivní mluví o tom, že se Sebeobrana "nasytí" podílem na vládních postech a kontrolou nad oblastmi jako zemědělství a nechá konzervativce realizovat program reformy státních struktur a řídit zahraniční politiku. Není ale vůbec jisté, zda Andrzej Lepper je opravdu "jiný člověk než před několika lety", kdy organizoval blokády silnic. Vzhledem k nevalné pověsti politiků Sebeobrany bude PiS jen těžko moci nadále těžit z étosu strany "mravní revoluce".
Nebezpečná hra
Jaroslaw Kaczynski byl donucen k nebezpečné hře. Stejně jako třeba rakouský kancléř Schüssel s Haiderovými Svobodnými chce vtáhnout radikály do vlády, využít jejich podpory a zároveň je pomalu likvidovat nebo alespoň "civilizovat".
Zůstává otázka, zda se Kaczynskému podaří se Sebeobranou to samé, co s jinou krajní stanou, Ligou polských rodin, která se rozpadla na provládní a opoziční část, a jestli za těchto podmínek bude možné vést i rozumnou politiku a zachovat zemi mezinárodní uznání. Času není mnoho. Společenský kredit konzervativců není nevyčerpatelný. Autor je polský novinář
