Velcí chtějí státní ČEZ, menší by prodali
Prodat, nebo raději ponechat ve státních rukou největší a nejziskovější český podnik, elektrárenský gigant ČEZ? To je otázka, která rozděluje před volbami politické strany. A dotýká se peněženek všech.
Je třeba zachovat ČEZ ve státních rukou, hřímá sociálně demokratický premiér Jiří Paroubek. Kupodivu mu v tom od úterka sekunduje i šéf ODS Mirek Topolánek. Privatizovat by naopak chtěli lidovec Kalousek či vůdce zelených Bursík. Všichni se přitom ohánějí zájmy státu a snahou zajistit levnou elektřinu.
Podpořit Čechy
Premiér tvrdí, že jen státní ČEZ bude dávat zakázky českým firmám a navíc vláda může jeho prostřednictvím brzdit růst cen elektřiny. Jenže to je pravda jen napůl. Cena elektřiny pro domácnosti vzrostla od roku 1990 už pětkrát a ČEZ musí podle zákona vybírat své dodavatele podle kvality a ceny, a nikoliv podle národnosti. Stát mu to také nemůže oficiálně nařídit. Vlastní sice většinu společnosti, ale ne celý podnik. Třetinu firmy dal v letech 1992 - 1995 do kupónové privatizace. Teď proto musí brát ohledy na minoritní akcionáře. Neměl by ovlivňovat ani regulační úřad (i když se o to občas snaží), který stanovuje ceny pro domácnosti a má být podle zákona nezávislý. V obou případech by tím totiž snížil zisk akcionářům ČEZ. Ti by si pak mohli stěžovat a za různé prohrané arbitráže už stát zaplatil miliardy.
Z toho plyne, že ani kdyby soukromníci vlastnili celý ČEZ, neměli by důvod nic měnit. Odborníci předpokládají, že ceny elektřiny (nižší než v okolních zemích) u nás ještě nějakou dobu porostou. Nejpozději za čtyři až pět let budou díky stavbě nových elektráren naopak tlačit cizí výrobci české ceny dolů. Pod kuratelou státu by se ale mohlo stát něco jiného.
Státní Jekyll a Hyde
"Stát jako vlastník je něco jako Jekyll a Hyde. Chce nízké ceny elektřiny a zároveň vysokou dividendu, která se vyplácí ze zisků z prodeje drahé elektřiny," upozorňuje analytik Jan Procházka z firmy Cyrrus. Ostatně to předvedli politici i tento měsíc, kdy rozhodli o tom, že ČEZ zvýší mimořádně dividendy o tři miliardy. Vláda z nich dostane dvě na povodňové škody. To ale podlamuje důvěru investorů.
Část analytiků proto tvrdí, že by se měl stát energetické slepice snášející zlatá vejce (letos získá z dividend asi přes šest miliard) zbavit. Bylo by to lepší i pro ČEZ. Soukromé podniky jsou totiž všeobecně efektivnější než polostátní firmy. Dosud ČEZ ze záštity státu těžil: získal pět z osmi krajských distribučních společností, loni mu vláda bez soutěže přiklepla výhodně podíl v Severočeských dolech. I díky tomu kontroluje téměř veškerou výrobu a většinu trhu. Jenže pokud budou polici používat ČEZ jako příruční pokladničku, může to jeho postavení podlomit. Zastánci privatizace také upozorňují na to, že politici možná nejdou ČEZ na ruku tak úplně nezištně. Vždyť firma loni rozdělila 178 miliónů korun na sponzorské dary a dotovala akce pod záštitou politiků všech parlamentních stran. Privatizace by tohle zastavila.
Není ale ČEZ díky tomu, jak nakupuje elektrárny a dráty na Balkáně či v Polsku, na privatizaci příliš velký? "ČEZ je číslo osm v evropském měřítku a koupit ho může kdokoliv nad ním", říká analytik Tibor Bokor ze společnosti Wood & Company. Zájemcem by mohl být třeba italský Enel, němečtí RWE a E.ON či francouzská EdF. Ti všichni chtěli koupit ČEZ již v roce 2001.
35 tisíc pro každého
Současná tržní hodnota státního podílu v ČEZ je 330,5 miliardy korun. Pokud se prodává nadpoloviční balík akcií společnosti, může prodejce navíc získat prémii ve výši 5 až 20 procent za to, že kupec bude společnosti kontrolovat. Z takové sumy by šlo okamžitě zaplatit polovinu státního dluhu, začít reformu penzí nebo jednoduše dát každému občanovi zhruba 35 tisíc korun.
