Marek Loužek: Nový papež je příjemně jiný

Nový papež je příjemně jiný

Přesně dvanáct měsíců vládne světoznámý teolog a čtený spisovatel Benedikt XVI. katolické církvi. Uspěl při řízení instituce, která má miliardu věřících po celém světě?
Před vatikánskou intronizací platil Benedikt XVI. bezmála za novodobého Ignáce z Loyoly: velmi inteligentního, ale neústupného dogmatika. Rok pontifikátu neukázal žádný zásadní odklon od linie Jana Pavla II. Image, kterým se Benedikt prezentuje, je jiný než jeho předchůdce. Ale není to změna k horšímu, spíše otázka jiného stylu při obhajobě osvědčené tradice.

Filozof místo showmana

Jan Pavel II. byl rozený showman. Jeho gesta, promyšlená i spontánní, lidé přijímali s nadšením. Kdyby byla jediným měřítkem úspěšnosti papeže schopnost pobavit, zvítězil Jan Pavel II. na plné čáře. Jenže mediální vliv nemůže být jediným kritériem. Benedikt cestuje méně často než jeho předchůdce. Ale na poselství, které chce lidem sdělit, se nic nemění.
Benedikt XVI. působí jako poctivý filozof, který váží každé slovo. Nepřitahují jej masy, ale dramatické a velkolepé poselství křesťanství. Jeho úkolem není stát se mediální hvězdou, nýbrž střežit poklad víry a dvoutisícileté tradice. Benediktovo varování před "diktaturou relativismu, která neuznává nic za definitivní", je prorocké.

Odmítání eutanazie, potratů či sňatků homosexuálů zůstává ve stejné linii. V církvi vše probíhá podle jiného rytmu než ve světské oblasti. Zásadní a rychlé zvraty nelze očekávat. Přistupovat na kompromisy ani nedává žádný smysl. Něco jiného je používání antikoncepce, kde by církev mohla jednou zaujmout liberálnější stanovisko.
Život Josefa Ratzingera poznamenalo trauma z mládí - šok z roku 1968. Ratzinger, který tehdy představoval teologickou špičku země, byl schopen tvořivě oponovat vlivným levicovým filozofům typu Jürgena Habermase. Revoltující studenti teologie tehdy rušili jeho přednášky pískáním na píšťalky a rozhazovali letáky, v nichž byl obraz Krista na kříži pojat jako sadomasochistická scéna bolesti. Dnes aby zpytovali svědomí.

Pro svou první encykliku si Benedikt XVI. vybral fascinující téma lásky. Výstižná jsou papežova slova, že slovo láska je v dnešním světě nadužíváno a tím ztrácí svůj obsah. Svatý otec důsledně odlišuje spirituální lásku a erotiku, obě polohy vnímá jako nezastupitelné.

Křesťanská Evropa?

Záměr Benedikta učinit z Evropy kontinent, který se vrátí ke svým křesťanským kořenům, je úctyhodný, ale asi se jej nepodaří naplnit. Prognózy pro katolickou církev nejsou v Evropě příliš povzbudivé. Kostely se zaplňují toliko o svátcích, jinak trpí prázdnotou, stejně jako řády či kněžské semináře.

Působení Jana Pavla II. doprovázel pád komunistického systému, který proběhl takřka zázračně, bez válečného konfliktu. Éra Benedikta XVI. je jiná. Už neběží studená válka, místo ní nastoupil nelehký boj proti mezinárodnímu terorismu - válce, kterou vyhlásili západní civilizaci radikálové z islámského světa. Proto jsou tak důležité Benediktovy aktivity vůči židům, muslimům a pravoslavným.

Benedikt XVI. je věrným následovníkem Jana Pavla II. Silnou stránkou Benedikta možná není vystupování před kamerami, o to je však silnější v teologických a filozofických debatách. Benedikt není pouhou "kopií" Jana Pavla II., ale zůstává svůj. A to je dobře.
Autor pracuje v Centru pro ekonomiku a politiku