Přijímačky, internet a osamělost rodičů

"Tak i vy chcete svému dítěti zkazit dětství?" zvolala učitelka jedné pražské základní školy na Marii Hlouškovou, jejíž dcera se přihlásila na osmileté gymnázium. "U nás by bylo Anežce líp!"
Tato příhoda není nijak ojedinělá. Naopak: potvrzuje ji řada rodičů, kteří se v posledních měsících rozhodovali, jak naložit se studijní kariérou svých dětí. Mnohé základní školy se dosud se systémem osmiletých a šestiletých gymnázií nevyrovnaly a jejich učitelé onen "zásadní přestup" rodičům a dokonce i dětem rozmlouvají.

Rodič je na to sám

Kromě - zřejmě nejpopulárnějšího - sloganu o "ztrátě dětství" slyšeli oslovení rodiče v Praze, Úvalech, Českých Budějovicích a Brně takřka vše - od argumentů odborných (dětský organismus není v tomto věku připraven na pracovní nápor, který dítě na gymnáziu čeká) přes argumenty populistické (víceletá gymnázia jsou móda, která zase přejde) až po nářky citové (co si tady na základce počneme s tím nešikovným zbytkem?). Zkrátka: nejeden rodič se na rozhodování o víceletém gymnáziu pro své dítě cítí být až příliš sám.
A právě větší nároky na aktivitu dnešních rodičů spojují všechny typy středních škol a gymnázií dohromady. Ať už posíláte dítě na osmiletou, šestiletou či čtyřletou školu, musíte počítat s tím, že ani výběr, ani přípravu na zkoušky za vás nikdo neudělá. A toto konstatování je zásadnější, než se na první pohled může zdát.

Školník nic nevěděl

Pokud se týká výběru konkrétních gymnázií a středních škol, základní školy bývají v radách opatrné. Jednak proto, že děti vlastně ztratit nechtějí, a pak z důvodu odpovědnosti. Může snad třídní učitelka poradit rodičům gymnázium, které sice je údajně nejlepší, ale školné činí třicet tisíc ročně?
"Náš poslední půlrok si nedovedu představit bez internetu a bez dní otevřených dveří," říká otec budoucí gymnazistky Kláry z pražské Vinoře.
A stejně popisuje svou zkušenost i většina dalších rodičů, s nimiž jsme před napsáním tohoto textu mluvili. Kdo internet nevyužívá, spolehl se především na zvláštní přílohy českých deníků.
Ať už ale informace stojí na internetu nebo v novinách, osobní zkušenost se školou jimi nahradit nelze. "Přišli jsme na den otevřených dveří do soukromého gymnázia s vysokým školným," vypráví Marie Hloušková. "A nevěřili jsme vlastním očím. Školník o akci sotva věděl, ve škole nebyla žádná zvláštní výzdoba, žádné informace pro přicházející rodiče. Nakonec se nás ujal manažer školy v pantoflích, z nichž čouhaly vytahané ponožky, a výklad založil na pomlouvání konkurence."
Kdo s dítětem den otevřených dveří v budoucí škole zažil, ví, že pozornost členů rodiny jde úplně jiným směrem: zatímco nervózní otec s matkou se pokoušejí odhalit osobnosti učitelů, děti vnímají především vybavení učeben, techniku, tělocvičnu a jídelnu. "I proto jsme se doma nakonec neshodli," říká pražská matka, které jsme slíbili anonymitu. "Ale ustoupili jsme my, ne dcera."

Vzdělávací byznys

Výběrem školy však pro rodinu nic nekončí. Naopak. Pravidlo, že dítě lze přihlásit jen na jedinou školu, nervozitu jen zvyšuje - a tlak se přenáší na úspěšné zvládnutí zkoušek. Jak se na ně připravit?
Podle většiny oslovených rodičů žijících v Praze mohli páťáci, sedmáci i deváťáci na pomoc kmenových základních škol zapomenout. Rodiny v Ostrově nad Ohří, Českých Budějovicích, Plzni a Ostravě naopak potvrdily, že jejich základní školy organizovaly alespoň nepovinný předmět Příprava na přijímací zkoušky. I přesto se ale těmto rodičům zdálo, že základní školy začaly s přípravou dětí na "nový svět" pozdě.
Právě z toho vytěžila rozsáhlý vzdělávací byznys soukromá společnost Scio. Stěží nenarazit na rodinu, která by si některý z jejích produktů nekoupila. Kdo má internet, může si objednat interaktivní přípravné kursy i sady testů. Kdo internet nemá, může dítě zapsat na některou ze Zkoušek nanečisto, jež se organizují po celé republice.
Utrácet lze u Scia dost. Zatímco Marie Hloušková poslala dceru pouze na zkoušku nanečisto a zaplatila něco málo přes 800 korun, rodiče Kláry z Vinoře přikupovali také internetové testy, takže za přípravu dcery zaplatili 3500 korun.
Samy oslovené děti si podobnou přípravu chválí: i kdyby si prý vyzkoušely byť jen "ten odlišný styl vyplňování testů", stálo by to zato.
Ani v případě sebevětší utracené částky si rodič nemůže být jist, že jeho dítě u zkoušky něco nepřekvapí. Stačí oslovit několik víceletých gymnázií: žádná pravidla neexistují. Někde se zkouší jen z češtiny a matematiky, jinde stačí psychologický dotazník; v další škole narazíte na češtinu, matematiku, logiku a všeobecné znalosti a jiné pražské osmileté gymnázium zkouší ze všeho a ještě k tomu z volitelného cizího jazyka.
"Mami, a když mě nevezmou, budou mě chtít na základce zpátky?" zeptala se nedávno dcera už citované pražské matky. Chodí do základní školy, v níž víceletá gymnázia považují za dočasnou módu a matka uvažuje nahlas: "Není té (zbytečné) nervozity příliš?"
Michal Růžička