Dvacet let po výbuchu Černobylu nastává ve světě k renesance jaderné energetiky. Mezinárodní agentura pro energii sdružující nejvyspělejší země chce dát vládám doporučení, jak usnadnit soukromým společnostem výstavbu nových reaktorů. Tentokráte ale bez státních dotací.
V Rusku, Číně, Indii a ve Spojených státech má už jádro zelenou. Teď míří nukleární vlna na starý kontinent. Poslední impuls k tomu dal ruský Gazprom, když vyhrožoval, že přesměruje své dodávky plynu z Evropy jinam. Plyn byl dosud nadějným kandidátem na vyřešení rébusu, jak vyrábět více energie a současně vypouštět do vzduchu méně skleníkových plynů. Teď je ale drahý a nespolehlivý.

Krásné časy dotací
Jaderná energetika prožívala svůj rozkvět v 70. a 80. letech. Stát je podporoval. Podle studie Hnutí Duha dotovaly po roce 1974 země OECD 250 dolary každý kilowatt jaderného výkonu. V rámci Euratomu (součást smluv tvořící původní EU) dostali jaderní výrobci tři miliardy eur výhodných půjček.
První jaderná nehoda, která vystrašila veřejnost i politiky, přišla v roce 1979 na americkém Three Mile Island. V Evropě se ale dokončovaly reaktory dál (vrcholu výkonu dosáhly v roce 1984).
Pak přišel Černobyl. A poslední ránu důvěře v atomový průmysl zasadilo Japonsko, když tokijská elektrárenská společnost musela na čas zastavit své reaktory - pracovníci totiž zfalšovali bezpečnostní záznamy.
Státní podpora se omezila, přišlo i zlevnění konkurenčního plynu a ukončení regulací. Díky tomu a vysokým nákladům na likvidaci vysloužilých reaktorů se ocitla například British Energy provozující osm jaderných elektráren v roce 2002 napokraji bankrotu.

Velký obrat
Nyní ale nastává obrat. Důvodů je několik. Kromě zmíněné ceny plynu (ta se oproti roku 2002 více než zdvojnásobila) neprodukují jaderné elektrárny narozdíl od těch na uhlí oxid uhličitý, za jehož vypouštění se nyní platí. Nové jaderné reaktory mají být být také levnější, bezpečnější a trvanlivější.
"Dříve byla životnost jaderné elektrárny dvacet let, nyní je to padesát a čtvrtá generace má být na šedesát let", říká jaderný fyzik František Janouch. "Nové reaktory nepůjde přehřát, když se něco udělá špatně, samy se vypnou," dodává optimisticky.
Další úsporu přinese "standardizace" - odborníci se shodují v tom, že ve světě budou nakonec fungovat jen tři až čtyři typy reaktorů. To by podle časopisu The Economist mohlo snížit náklady na výstavbu o 20 procent a na provoz o 30 až 40 procent.
Jaderné elektrárny už nepotřebují dotace a také žádné nedostanou, tvrdí evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs.
Je tedy jaderná energetika už bezproblémová a stát ji už nemusí podporovat? Ne tak docela. Stát musí nadále chránit jaderné elektrárny před teroristy, kontrolovat bezpečnost jejich provozu a také školit odborníky. Jejich nedostatek může velmi prodražit jaderné ambice.
Stát navíc, aby usnadnil provozování jaderných elektráren soukromým investorům, na sebe ve všech zemích bere část rizika spojeného s likvidací vyhořelého paliva a následků velké (byť nepravděpodobné) havárie. Ty se odhadují v případě poruchy jednoho reaktoru na 60 až 300 miliard dolarů.
"V tomhle oboru musí mít soukromník podporu státu", tvrdí Jiří Žďárek, náměstek ředitele Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.

Jádro ano, ale jen někde
Jádro chce podporovat americký prezident Bush i jeho ruský protějšek Putin. Čína hodlá postavit třicet nových reaktorů během patnácti let. I Evropa se zvolna přiklání k jádru. Ve Velké Británii se o nových reaktorech rozhodne co nevidět a i v Německu bude asi zrušeno jaderné moratorium.
Ne všude se ale výstavba jaderných elektráren vyplatí. Studie ukazují, že atom je efektivní tam, kde není blízko uhlí (české Ledvice postavené na okraji dolu jsou levnější než jádro) či pokud je třeba stálé dodávky velkého množství elektřiny a špičky vykrývají vodní elektrárny.
To je i případ jediné rozestavěné evropské jaderné elektrárny ve finském Olkiluoto. Právě ta se může stát jedním z testů, zda lze v jaderné energetice v Evropě skutečně podnikat. Staví ji totiž konsorcium Teollisuuden Voima Oy, které prý nemá žádnou státní podporu.

Jaderná energetika ve světě