Martin Slaný: Zákoník práce - zmařená šance

Teorie již léta dokládá, že nadměrná činnost odborů může fungování ekonomiky poškozovat. Velká moc v jejich rukou mimo jiné zvyšuje náklady na fluktuaci pracovní síly, a tím způsobuje "zkostnatělost" trhu práce. Nový zákoník práce se v mnohém dotýká působení odborů, ale spíše než o vyvážený přístup se jedná o velké ústupky odborářské lobby.
Šance, která jeho přípravou vznikla - vytvořit legislativní rámec pro efektivnější český trh práce - nebyla využita dostatečně. Zachováním řady dosavadních strnulostí a rozšířením o nové se zákoník vposledku staví především proti těm, kdo práci nemají.

Jenže zakázáno je mnoho
Na rozdíl od toho dosavadního sice nový kodex deklaruje ústavní princip "co není zakázáno, je dovoleno", nicméně desítky paragrafů poté mnohé zakazují a přikazují.
Že jde často velkým odborovým sdružením "na ruku", dokládá i úsilí, se kterým chtějí zákoník prosadit. Některé paragrafy přinášejí odborům významný nástroj nátlaku na zaměstnavatele. Opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnosti nařizovat práci ve dnech pracovního klidu, rozvržení pracovní doby nebo hromadné čerpání dovolené, to vše je zaměstnavatel povinen projednat s odbory.
V ustanovení o odpovědnosti zaměstnance za škodu lze nalézt, že výši požadované náhrady škody nad tisíc korun a obsah dohody o způsobu její úhrady je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací. Také výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru má zaměstnavatel předem projednat s odbory. Tak tomu je již dnes. Jestliže však jde o člena orgánu odborové organizace, a ta odmítne udělit souhlas, je výpověď neplatná. To platí ještě rok po skončení jeho funkce v odborech.
To je lehce zneužitelné. Může se stát, že zaměstnavatelé při délce soudních řízení budou na verdikt soudu dlouho čekat. Tím se do jisté míry omezuje možnost reakce podnikatele na vnější změny.

I když v odborech nejste
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše 26 po sobě jdoucích týdnů. Ale kolektivní smlouva může vymezit toto období až na 52 týdnů. Obdobně celkový rozsah práce přesčas nesmí činit více než 8 hodin týdně během 26 týdnů. Opět: kolektivní smlouva může toto období zdvojnásobit. Zákoník de facto nutí zaměstnavatele, aby zakládali odbory.
Největší nedostatek je v tom, že zákon ubírá práva zaměstnancům nesdruženým v odborech. Za takové jedná v pracovněprávních vztazích odborová organizace - budou tedy zastupováni povinně.
Schválený zákoník práce obsahuje spoustu povinností, které zejména malým a středním firmám mohou způsobit vážné problémy. Zákon nezaručuje ochranu zaměstnanců jako takových. Přímou ochranou budou moci využívat zejména členové velkých odborů.

Bohužel, špatný jako celek
Základní požadavek na vytvoření moderního liberálního kodexu zůstal v mnohém nevyslyšen.
Většina paragrafů je použitelných a jde správným směrem. Ale několik velice špatných paragrafů činí zákoník špatný jako celek. Mimo jiné v něm najdeme i ustanovení jakoby okopírovaná ze čtyřicet let starého zákoníku: zaměstnavatel je povinen vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců. V porovnání s ostatními výhradami je to úsměvné - ale výmluvné. Zákoník udělal krok vpřed a hned dva kroky vzad.

Autor je posluchačem VŠE a externím poradcem prezidenta republiky