Životní pojištění na křižovatce

Životní pojištění na křižovatce

Výsledky pojistného trhu v ČR za rok 2005 ukazují na určitou stagnaci životního pojištění. Předepsané pojistné vzrostlo meziročně jen o 1,6 procenta. To bylo zapříčiněno především výrazným poklesem uzavíraní pojistných smluv s jednorázově placeným pojistným. Základ životního pojištění však tvoří smlouvy s běžně placeným pojistným, kde nárůst činil slušných 7,1 procenta. Bez velké nadsázky lze ovšem říci, že se životní pojištění v současné době v ČR nachází na pomyslné křižovatce, v situaci, kdy se v relativně krátké době projevilo hned několik silných faktorů, které změnily prostředí pro další působení pojišťoven v životním pojištění.

Změna struktury poptávky

Narozdíl od ostatních finančních produktů dokáže životní pojištění kombinovat více cílů v jednom, obliba nebo potřeba jeho jednotlivých částí není ovšem stálá. Zdá se, že poněkud slábnou preference formy životního pojištění s důrazem na složku dožití, umocněné daňovým zvýhodněním soukromého životního pojištění, počínající rokem 2001. Po dlouhodobém poklesu výnosů na kapitálových trzích a při platnosti legislativy, která v zájmu ochrany spotřebitele vede pojišťovny ke konzervativní investiční strategii, jsme svědky rostoucí obliby investičního životního pojištění, kde nese investiční riziko klient za cenu možnosti výrazně vyššího zhodnocení. To ale není jediný v poslední době sledovatelný trend v poptávce po životním pojištění. Nápadný je růst počtu pojistných smluv u rizikového životního pojištění.

Popsaný trend má zřejmě dvě hlavní příčiny. Především uveďme dynamický nárůst hypotečních i jiných úvěrů, kde je rizikové životní pojištění zajišťovacím instrumentem. Druhou příčinou je již zmíněný ústup od produktů se složkou na dožití, projevující se cílenou diverzifikací volných peněžních prostředků, kdy část klientely životních pojišťoven "kupuje" pouze pojištění pro případ smrti a úspory směruje do jiných, atraktivnějších segmentů finančního trhu, zejména do oblasti podílových fondů. I když lze vnímat zájem o riziková životní pojištění jako projev odpovědnosti určité části občanů vůči rodině, je třeba upozornit na nedostatečnou výši pojistné částky, která u nás nedosahuje úrovně průměrného ročního platu, zatímco zkušenosti i doporučení ze zahraničí mluví o tom, že by to měl být jeho několikanásobek.

Životní pojištění je nabízeno v optimální podobě jako pojištění dlouhodobé s horizontem patnáct, dvacet i více let. To je pro klienty akceptovatelné za předpokladu, že se pojistné produkty přizpůsobí jejich měnícím se prioritám, podmínkám a potřebám v průběhu pojištění. Lze tedy pozorovat rostoucí zájem o variabilní (flexibilní) produkty životního pojištění, které vycházejí klientům v této jejich potřebě vstříc. Intenzitu životního pojištění mezi populací ČR lze označit přes veškerý pokrok za stále nedostatečnou a srovnání s vyspělými zeměmi vyznívá v náš neprospěch. To však při prognóze postupného přibližování ČR jejich ekonomické úrovni dává naději na další významný růst životního pojištění, jehož pozice s úrovní ekonomiky úzce souvisí.

Nové legislativní podmínky

Zásadní vliv na nabídku a provozování životního pojištění mají rozsáhlé legislativní změny související zejména, avšak nikoli pouze, se vstupem České republiky do Evropské unie. Vedle významné novely zákona o pojišťovnictví a jeho prováděcí vyhlášky byly přijaty i dva zcela nové zákony: zákon o pojistné smlouvě a zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Česká "pojišťovací" legislativa se tak dostala na evropský standard a zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Pro pojišťovny znamenala tato změna například nutnost vydat nové pojistné podmínky svých produktů a vypořádat se s novými nároky na informační povinnost vůči klientům, a to nejen po podpisu pojistné smlouvy, ale i vůči zájemcům o pojištění, tzn. již v průběhu sjednávání pojištění, což vede k větší transparentnosti jejich nabídky. Přímo revoluční je změna v nárocích na pojišťovací zprostředkovatele. Zákon přesně definuje jednotlivé druhy pojišťovacích zprostředkovatelů a jejich povinnosti (včetně analýzy pojištění a zavedení záznamu o požadavcích klienta), dále ustavuje povinnost registrace a odborné přípravy zakončené příslušnou zkouškou odborné způsobilosti.

Nezanedbatelnou souvislostí je také nové sjednocení dozoru nad jednotlivými segmenty finančního trhu (tedy i dozoru nad pojišťovnictvím) pod Českou národní banku, což povede k vyšší efektivnosti dozorové činnosti. Tento krok navíc vede ke zřetelnému odlišení role dozoru a regulátora v pojišťovnictví. V současné době probíhá v celoevropském kontextu příprava implementace projektu Solvency II, což je rozsáhlý soubor pravidel a opatření, který má vést k všestranné a vysoké jistotě, že finanční instituce budou trvale schopny krýt všechny své závazky vůči svým klientům. Je založena na zevrubném ocenění a řízení rizik. Zavádění nové legislativy do praxe kladlo a klade na pojišťovny vysoké nároky, z dlouhodobého hlediska se však úsilí s tím spojené pojišťovnám vrátí ve formě zvýšené důvěry klientů a stabilizace pojistného trhu.

Pojišťovny působící v ČR nejsou vtaženy do evropských poměrů jen zmíněným prostřednictvím legislativy, ale také tím, že na českém pojistném trhu mají rozhodující podíl silné zahraniční společnosti, které vnesly do našeho prostředí své know-how a pracovní metody. S tím ovšem přišla i konkurence mezi pojišťovnami, resp. finančními skupinami, posílená navíc ještě existencí tzv. evropského pasu, který umožňuje působit cizím pojišťovnám po předchozí registraci v jiném členském státě EU ("přeshraniční" prodej pojištění).

I když je vyčerpání tržních příležitostí životního pojištění v ČR jen zdánlivé, přicházejí pojišťovny s metodami výrazně zaměřenými na získání trhu. V rámci finančních skupin nastupují metody vhodných kombinací jednotlivých finančních produktů (bankopojištění, crosselling). Dochází k rozvoji a posilování alternativních distribučních kanálů a hledání nových cest (deep-selling, x-selling), nelze si nevšimnout boomu makléřských společností a nezávislých finančních poradců. Je patrná snaha o minimalizaci nákladů a hledání nových příležitostí pro pojišťovny. Ty musí reagovat na volání veřejnosti po zvýšení transparentnosti nabídky životního pojištění, aktuální tím více, čím je větší poptávka po investičním a variabilním životním pojištění. Pojišťovny se snaží zajistit komplexnost svých služeb, více se otevřít klientům a uplatnit individuální přístup k nim. Důležitou součástí marketingových analýz pojišťoven je zkoumání možností domácností, tzn. jejich neustále se zvyšujících disponibilních příjmů a struktury jejich depozit. To už jsme ale v oblasti přímého působení na občana ve smyslu jeho odklonu od okamžité spotřeby nahrazené racionálním finančním plánováním. To je v souvislosti s potřebou neustálého vzdělávání veřejnosti v otázkách finančního trhu velkým úkolem, který stojí (nejen) před pojišťovnami, stejný problém existuje i na vyspělejších finančních trzích.

Důchodová reforma

Vrátíme-li se k našemu přirovnání s křižovatkou, pak v souvislosti s důchodovou reformou můžeme říci, že pojišťovnám svítí stále červená a marně čekají na průjezd. I když máme k dispozici exaktní výsledky Bezděkovy pracovní skupiny z loňského roku, které jasně hovoří o dlouhodobé finanční neudržitelnosti průběžně financovaného důchodového systému v důsledku očekávaného demografického vývoje, přesto se plýtvá tím nejcennějším, totiž časem, a stále chybí jednoznačný a srozumitelný signál, kam bude důchodová reforma směřovat. Tento signál (ovšem spojený s osvětou) potřebují především občané, aby věděli, jak se mají zařídit. Není sporu o tom, že - bez ohledu na podobu důchodové reformy - bude hrát důležitou roli dobrovolné, individuální doplňkové důchodové pojištění (tzv. třetí pilíř), představované u nás penzijním připojištěním se státním příspěvkem a soukromým životním pojištěním. Současná úroveň zapojení občanů do těchto forem úspor na stáří ovšem nedává naději, že by výplaty z nich v důchodovém věku hrály v jejich příjmech významnější roli. Chybí státem vyvolaná motivace občanů vycházející z jasné vize o žádoucí roli těchto systémů v budoucnu.

Životní pojišťovny jsou ovšem připraveny sehrát svou roli i v případě důchodové reformy založené na vyčlenění části odvodů ze státního průběžně financovaného důchodového systému (tzv. první pilíř) ve prospěch některé z fondových forem (tzv. druhý pilíř) a čekají (spolu s penzijními fondy) v tomto směru na "státní zakázku". Z celospolečenského hlediska se nejeví zavedení dalších operátorů jako racionální krok s ohledem na vysoké zřizovací náklady, čas potřebný na jejich stabilizaci, získání důvěry veřejnosti a v neposlední řadě i z hlediska zvládnutí výkonu státního dozoru. Pojišťovny se svými osvědčenými a sofistikovanými pojistnými produkty jsou předurčeny ke splnění této role, a to včetně případného zavedení zaměstnaneckých forem důchodového pojištění. Životní pojišťovny mají zkušenosti s důchody a managementem rizika, mají vyladěné a robustní procesy ke zpracování, optimalizované náklady, jsou dostatečně stabilní a připravené na flexibilitu požadavků. Ostatně pohled do řady zemí, kde jsou životní pojišťovny správcem významné části důchodových prostředků, je sám o sobě výmluvný.

Autor působí v České asociaci pojišťoven