Lenka Zlámalová: Tisíc podob technologa moci

Vážení čtenáři, pokračujeme v sérii profilů lídrů, kteří by po volbách mohli nejvýrazněji ovlivňovat naši politiku. Jejich portréty naleznete na názorových stranách HN od 2. 5. do 9. 5.


Vlastně není žádný div, že Jiří Paroubek oslovuje tolik lidí. Umí v sobě spojit silné stránky všech tří bývalých předsedů ČSSD.
Od Stanislava Grosse převzal image muže z lidu a stejně jako on dává dobrý pozor na průzkumy mínění. Od Vladimíra Špidly důraz na proevropskou politiku, i on chce být vnímán mezi evropskými socialisty jako kosmopolita, rovný mezi rovnými, přítel Schrödera i Blaira. Od Miloše Zemana pak agresívní útočnou razanci a schopnost přetáhnout i voliče komunistů - jednu chvíli okázale rozvážný, ve druhé chvíli hospodsky lidový.
Průzkumy ukazují, že důvěru lidí si získal razancí, autoritativním přístupem, nasazením a pragmatismem.


Jsem takový, jaké je mé publikum
Premiér je jako chameleon, v každé roli dokáže být přesvědčivý. Když mluví před americkými investory coby zodpovědný hospodář, když se dává ukazovat s Václavem Havlem jako středoevropský intelektuál, když houbaří s Milošem Zemanem jako jeho starý kumpán, když křičí ve sněmovně jako rozlícený vůdce.
A co je důležité: když mluví jako jeden z nás. Není ani mimořádně vzdělaný, nemá za sebou velkou kariéru.
Zároveň mu lze věřit, že žije politikou a že ho zajímala od mládí. Do Československé strany socialistické, kterou tehdejší režim toleroval jako oficiální alternativu, aby Západu ukázal "politickou pluralitu" v totalitním státě, zamířil Jiří Paroubek už jako čerstvý student Vysoké školy ekonomické. Pobyl tam šestnáct let.
"Nikdy nebyl váhavý střelec. Měl lokty a tvrdě šel za svým cílem," vzpomínal loni v HN Přemysl Votava, který se před třiceti lety s Paroubkem u socialistů potkal. "Na sjezdech byl vždycky aktivní a nám se to hodilo, protože bylo dobré vedle dělníků ukazovat i aktivní mládež." Nedávno koloval po internetu projev mladého Paroubka z roku 1978 - banální prorežimní fráze.
Nijak výrazně si však nezadal. Svůj odchod od socialistů v roce 1986 vysvětluje tím, že ztratil přesvědčení, že se mu díky členství v ní podaří cokoliv změnit.
Právě kvůli angažmá u socialistů si mladého Paroubka vytipovala jako kandidáta tajné spolupráce Státní bezpečnost. Žádala, aby ji informoval o dění ve straně. Spolupráci nepodepsal, nikdy na nikoho nedonášel. "Roko (krycí jméno, pozn. red.) nemá takové možnosti a styky, které by umožňovaly jeho využití ve zpravodajské činnosti," uvedl do spisu jeho řídící důstojník.


Mezi Horákem a Zemanem: od rivality k houbaření
Hned po roce 1989 se podílí na obnově sociální demokracie. Je pravou rukou prvního předsedy Jiřího Horáka a očekává, že se stane jeho nástupcem. Noviny plní jejich společné texty. Paroubek vyčkává v křesle ústředního tajemníka strany na svou příležitost.
Když Horák po prohraných volbách 1992 podává demisi, je jasným kandidátem na nástupce. Na sjezdu v roce 1993 v Hradci Králové ho však poráží Miloš Zeman se strategií "půjdeme vládě po krku". Od té chvíle se ze z něj stává jeden z největších Zemanových oponentů. Je u každého zárodku puče ve straně. Žádný ho však nevynese vzhůru. Dveře do nejvyšší politiky zůstávají zavřené, sedí jen v zastupitelstvu pražského magistrátu.
Realizuje se ve své soukromé poradenské firmě EPC. Se dvěma asistentkami sdílí kancelář v pasáži Černá růže. O tehdejším podnikání příliš nemluví. Nikdy neřekl, kterým firmám vlastně radil. "Po více než šesti letech nečinnosti si ty desítky převážně malých a středních firem, pro které jsem pracoval, ani nemohu pamatovat," řekl loni pro HN.
Časů, kdy stál Zeman politicky výrazně nalevo od něj, rád využívá i dnes. "Jsem pravicový sociální demokrat," řekl loni na podzim. Pár dní před tím se však již spolu procházejí s košíky plnými hub na chalupě v Horním Maxově a premiér zdůrazňuje, jak se ČSSD musí vrátit k důslednému plnění svého levicového programu.
V následujících měsících si dává záležet, aby v parlamentu za pomoci komunistů prosadil, co nejvíc zákonů, na nichž to může dokázat. Ví, že smír a přátelství se Zemanem jsou nezbytnou podmínkou, aby udržel kontrolu ve straně. Ví, že důchodce z Vysočiny stále určitou skupinu voličů láká. Proto ho angažuje do kampaně i s jeho autobusem Zemák a Miroslavem Šloufem.
Účinkování je však omezeno na Ústecký kraj s vysokou nezaměstnaností a levicově naladěnými voliči.


Od smokingu k Jandákovi a blondýnám
Do ostatních regionů zamíří dva double-deckery, které mu předával Blair. Ukazovat se bude jiná, modernější tvář ČSSD. Ta má v premiérově týmu podobu místopředsedy pro ekonomiku Jiřího Havla. Ten dojednává kompromisy s ODS nad zákonem konkursu a vyrovnání. Píše nová pravidla pro financování vědy a oznamuje, že namísto učňů budou sociální demokraté příště podporovat gymnazisty.
Paroubek s americkými poradci má něco pro každého. Jiného Paroubka, s jiným kolegy. Za komunisty tak vyráží dojednávat nový zákoník práce naopak bývalý odborář Zdeněk Škromach.
Intelektuálům se pak snaží prezentovat ve společnosti Václava Havla. Vyznává se z vášně k historické literatuře a opeře. V rádiu recituje úryvky z Máchova Máje.
Právě dělba rolí ho odlišuje od Zemana. Diplomatům v Bruselu či Londýně se prezentuje jako uhlazený, dobře oblečený premiér s přehledem v zahraniční politice. Nemusí se děsit faux pas Zemanova stylu, který po několika becherovkách doporučoval odsun Palestinců či nazval Rakušany "Hitlerovou pátou kolonou".
Humor v Zemanově stylu patří na lidové mítinky a veselice. Na ně Paroubek angažoval nejpopulárnějšího politika Vítězslava Jandáka. A Jiřího Krampola s lacinými vtipy o blondýnách.


Průprava ze socialistické ekonomiky
Politické konkurenty čas od času napadá, že "neřídili ani dvoreček se slepicemi". To on řídil před listopadem i po něm. Socialistickou ekonomiku zažil v sedmdesátých a osmdesátých letech jako hlavní plánovač a ekonomický náměstek pražských Restaurací a jídelen. Sám dnes říká, že to byl podnik přesně odrážející tehdejší dobu. Úplatky a známosti. Tvrdí ale, že jemu nikdo nic nenabízel.
V ostře sledovaném premiérském křesle sedí už více než rok a předvolební kampaň je plná osobních útoků. Dosud ale nikdo s žádným prohřeškem premiéra z restaurací ani z pozdější polistopadové kariéry ekonomického poradce nepřišel.
O penězích a zakázkách rozhodoval i jako ekonomický náměstek pražského primátora ve velké koalici s ODS. Sám byl jeden z jejích tvůrců. Další důkaz, že dohodnout se umí opravdu s každým. Zodpovídal za několik transakcí, které tvrdě kritizovala magistrátní opozice. Také Nejvyšší kontrolní úřad upozornil, že řada veřejných zakázek nebyla od roku 1998 zadávána průhledně. Žádné konkrétní obvinění však na premiéra dosud nikdo nevytáhl.
Sám si buduje image vůdce, který trestá prohřešky straníků, i velmi vlivných. Po aféře s kakaovými boby v Ghaně se poroučel nejdéle sloužící poslanec Michal Kraus. Pochybné obchody smetly ministra zemědělství Petra Zgarbu. Korupci vnímají lidé jako jeden z největších problémů. Paroubek tak razantním loučením s kolegy zvedá nejen svoji popularitu, ale i úroveň celé politiky. Co je výhodné pro něj a jeho stranu, v tomto případě prospívá celé zemi.
Přes stovky článků podepsaných jeho jménem a hodiny televizních debat netušíme, kam chce Jiří Paroubek zemi vést. Taktika, s níž dosud slavil úspěch, mu už nevydrží déle než měsíc. Pokud uspěje, bude se muset rozhodnout, zda je českým Blairem, či uvaděčem komunistů. lenka.zlamalova@economia.cz



Jiří Paroubek
Narodil se 21. 8. 1952 v Olomoucí ve znamení lva.
Již v osmnácti letech vstupuje do Československé strany socialistické, kde působí šestnáct let. Odchází až v roce 1986.
V roce 1976 dokončuje studia na Vysoké škole ekonomické.
O tři roky později se žení. Manželka Zuzana je překladatelkou a učitelkou francouzštiny. Pracovat přestává ve chvíli, kdy se Jiří Paroubek stává premiérem. V roce 1984 se jim narodil syn Jiří.
Po studiích začíná kariéru podnikového ekonoma. Mezi lety 1976 a 1990 stráví nejdelší čas v pražském podniku Restaurace a jídelny, kde postupně zastává posty hlavního plánovače a ekonomického náměstka.
V roce 1989 vstupuje do sociální demokracie a stává se nejbližším spolupracovníkem tehdejšího předsedy Jiřího Horáka.
V roce 1993 na sjezdu v Hradci Králové kandiduje na předsedu, prohává však s Milošem Zemanem.
Od roku 1991 do nástupu na post ekonomického náměstka pražského primátora v roce 1998 provozuje soukromou poradenskou firmu EPC. Sídlí v pražské pasáži Černá růže.
Z magistrátu odchází v létě roku 2004 jako ministr pro místní rozvoj koaliční vlády Stanislava Grosse.
Koncem loňského dubna střídá Grosse na postu premiéra. Daří se mu výrazně zvyšovat podporu strany. Stává se volebním lídrem. Koncem května bude s největší pravděpodobností zvolen předsedou strany.

Vývoj popularity Jiřího Paroubka