Po fúzi firem akcionáři mnohdy zapláčou

Firemním akvizicím se daří nejlépe za posledních pět let, jen za poslední tři čtvrtletí stoupl celosvětový objem převzetí na zhruba dva bilióny dolarů. A přesto se akcionáři takových společností zřejmě nemají důvod příliš radovat.
Studie totiž dokládají, že se po fúzi většinou hodnota podílů firmy vyvíjí hůře. Podle průzkumu Handelsblattu je na tom hůře navíc i vývoj zisku a obratu. "Pravidlem je, že téměř 90 procent fúzí úspěch nepřinese," míní proto Thomas Körfgen, šéf managementu akcií u společnosti SEB Invest.

Němcům se nedaří
Poradenské společnosti si nicméně přesto myslí, že do budoucna budou mít fúze na koncerny lepší dopad, protože se firmy chovají mnohem disciplinovaněji než dříve.
Příkladem může být německý chemický koncern BASF, který se uvolil svou nabídku na převzetí amerického konkurenta Engelhard zvýšit až poté, co mohl nahlédnout do jeho účetních knih.
Německých firem, které chtějí podobně jako on expandovat v zahraničí, je přitom dnes mnoho. Příkladem může být společnost Linde, která si dělá zálusk na britského konkurenta BOC či energetický koncern E.ON, který by rád koupil podíl ve španělské firmě Endesa.
Štěstí s akvizicemi přitom Němci příliš neměli, což dokazuje i pohled na posledních 15 největších transakcí. Výhodné bylo pouze převzetí divize firmy Aventis - Cropscience, kterou koupil Bayer a transakce v energetické branži, kde E.ON koupil Powergen a firma RWE britskou Thames Water.
Vše ostatní bylo spíše zklamáním. Téměř vždy dynamika obratu a zisků klesla, často dokonce se jejich hodnota snížila. Nejvýraznější je případ automobilek Daimler a Chrysler, jejichž hodnota akcií po fúzi v roce 1998 klesla o polovinu. Čistý zisk se pak ročně v průměru snížil o šest procent, zatímco dříve ročně rostl vždy o sedm procent. Ještě drtivější je ale bilance patnácti největších transakcí ve světě. Ať už fúze Vodafonu a Mannesmanna či AOL a Time-Warner: měřeno ziskem, obratem a vývojem hodnoty akcií, se tyto transakce nejeví jako příliš dobrý nápad. Jedním z mála vzorových příkladů je tak koupě National Westminster Bank prostřednictvím konkurenta Royal Bank of Scotland. Nejdynamičtěji se ale vyvíjely akvizice společností Exxon a BP, které převzaly firmy Mobile a Amoco. Velký podíl na tom nicméně měla i cena ropy, která od té doby vzrostla o sedminásobek.

Nové odvětví je riziko
Zpočátku sice většina firem i analytiků věří, že právě jejich transakce vyjde, výsledek je ale často jiný. "Mnoho rozhodnutí znamenalo spíše vyhození peněz z okna. Bylo by lepší, kdyby k nim vůbec nedošlo," míní Körfgen. Zatímco tak například v roce 2001 vyšlo německou pojišťovnu Allianz převzetí banky Dresdner Bank na 23 miliard eur, byla hodnota celého koncernu o dva roky později ještě nižší.
Čím světovější se firmy po převzetí stávají, tím komplikovanější to přitom pro ně podle Körfgena je. "Bez Chrysleru by sice Mercedes možná také nějaké problémy měl, aby mohl by na ně zareagovat rychleji a efektivněji," vysvětluje. Problémem podle expertů navíc bylo, že dříve se společnosti vrhaly také do nových odvětví, které ještě neznaly. "Prozkoumat něco nového se sice zdá být lákavé a v teorii to zní dobře, v praxi se to ale často dá jen velmi obtížně realizovat a je to velmi riskantní," míní například Daniel Stelter, šéf společnosti Boston Consulting. Výhodně je proto podle něj využít konsolidace na vlastním trhu.