Ivo Foltýn: Míra dobrovolného spoření na penzi je v Česku unikátní

Penzijní fondy postupují ruku v ruce se zaměstnavateli

- Máme se začít obávat stáří, když česká politická reprezentace stále nenašla odvahu k reformě těžkopádného důchodového systému?

Určitě je třeba mít se na pozoru a rozhodně se nespoléhat jen na to, co dostaneme od státu, či chcete-li, od momentálně vládnoucí politické reprezentace. Meziparlamentní expertní komise, tzv. Bezděkova komise, jejímž členem jsem měl tu čest být, připravila projekci dopadů nepříznivého demografického vývoje na veřejné rozpočty a na individuální výši státní penze jednotlivých věkových i sociálních skupin a výsledky jsou jasné. Reforma státního penzijního systému je nezbytná. Česká republika jako jediná země středoevropského regionu s takovou reformou otálí. Země, jako jsou například Maďarsko, Polsko nebo Slovensko, před námi získaly provedením potřebných ozdravných kroků slušný náskok.

- Jak si vysvětlujete, že ačkoliv se všechny strany kromě komunistů na nezbytnosti reformy shodují, reálné kroky jsou zatím ve hvězdách? Může na to mít vliv fakt, že experti mluví o možném kolapsu penzí až ve vzdáleném výhledu dvaceti let?

Částečně je váhavost politiků pochopitelná, reforma v tak sociálně citlivé oblasti vyžaduje politickou odvahu a silné osobnosti. Ale kdo by ji měl mít, když ne námi volení zástupci? Bezděkova odborná komise měla za úkol provést přesnou analýzu současného stavu i jednotlivých variant řešení. Politici tak dostali do rukou jasná čísla a fakta, finální rozhodnutí je na nich. Přestože se objevily první signály, že strany začaly hledat kompromisní variantu reformy akceptovatelnou demokratickým politickým spektrem, přiblížil se předvolební půlrok a jakékoliv reálné snahy se proměnily v prázdné proklamace. Dohoda byť jen na parametrických úpravách stávajícího systému fakticky ztroskotala na podmínce sociálních demokratů, aby s dohodou souhlasili i komunisté.

- Proč tedy nepočkat s reformou ještě pár let, zvláště když je podle posledních údajů náš státní penzijní systém stabilizovaný?

Kvůli nekoncepčnímu přesunu části odvodů na politiku zaměstnanosti do odvodů na sociální pojištění a tomu, že naše odvody na sociální pojištění jsou jedny z nejvyšších v Evropě, může systém při dodržení minimální valorizace penzí dané zákonem skutečně navenek vypadat jako stabilizovaný. Zdůrazňuji, že při dodržení minimální valorizace dané zákonem, což se, pokud je mi známo, zatím nikdy nestalo. Ovšem nikdo z těch, co tvrdí, že systém je stabilizovaný, již také neříká, jak v budoucnu drasticky klesnou průměrné státní důchody. Každý rok otálení prudce zvyšuje celkovou cenu penzijní reformy a věřím, že si to voliči uvědomí.

- Poslední čísla porodnosti jsou velmi optimistická, dětí se rodí hodně. Není možné, aby za výraznější podpory porodnosti ze strany státu nakonec reforma nebyla potřeba?

Aktuální mírně zvýšené údaje o porodnosti jsou ovlivněny především velmi nízkou srovnávací základnou porodnosti v posledních deseti letech a rozhodně ještě neznamenají dlouhodobý trend, který by znamenal, že jsou vyřešeny problémy s důchodovým systémem. Demografické chování obyvatelstva ovlivňuje celá řada faktorů a není pravděpodobné, že by pouze zásahy státu mohly trvale zvýšit plodnost. Domnívám se nicméně, že by stát měl prostřednictvím odstraňování překážek rodinám vychovávajícím děti vytvářet aktivní "prorodinnou" politiku a například i ocenit rodiny vychovávající děti sníženou sazbou odvodů na důchodové pojištění.

- Pojďme k samotnému penzijnímu trhu. Velká masa obyvatel nemá stále ještě potřebu spořit si na důchod. Projevila se nějak neochota politiků k reformám na přílivu nových klientů?

Je naprostý omyl, že penzijní připojištění má malá část občanů. Aktuálně si na důchod spoří přes 3,1 milionu lidí, což je kolem šedesáti procent ekonomicky aktivní populace ČR. Když si uvědomíte, že jde o čistě dobrovolné spoření, je to v evropském a možná i světovém měřítku unikátní. A v roce 2005 se ještě zrychlovalo tempo růstu počtu klientů. Ještě v roce 2004 do systému penzijního spoření přibylo kolem osmi procent klientů, loni jejich počet vzrostl o jedenáct procent. Klientské prostředky uložené v penzijních fondech v roce 2005 překonaly hranici 110 miliard korun a budou nadále růst. Lidé se chovají stále odpovědněji, a to i přesto, že například výše státní podpory připojištění nebyla již několik let valorizována.

- Penzijní fondy se při akvizici nových klientů v posledních letech soustředí na zaměstnavatele, kde jich mohou najednou získat desítky. Pokračuje tento trend?

Celému systému určitě v posledních letech silně pomáhá aktivní zájem malých i velkých firem přispívat svým zaměstnancům na penzijní spoření. To by samozřejmě nebylo možné bez daňových stimulů, které takto zaměstnavatelům umožňují optimalizovat si daňové zatížení podniku. Zaměstnavatelé využívají penzijní připojištění jako motivaci zaměstnanců k růstu pracovního nasazení i loajality ke společnosti. V neposlední řadě je to pro ně i zajímavý způsob, jak zvýšit ohodnocení zaměstnanců bez výrazného zásahu do firemních financí. Jenom v minulém roce přibylo více než sto tisíc klientů, kterým na důchod přispívá zaměstnavatel, a podobným tempem roste tento segment i letos. Větší problém než počet střadatelů je relativní výše jejich pravidelných úložek. Čili spoříme si, ale chceme-li si v penzi opravdu přilepšit, musíme si ukládat větší částky.