Řada manažerů si stěžuje, že jejich lidé nejsou loajální. Prý reptají, neudělají nic navíc. Utíkají ke konkurenci, jakmile to jde. Ale přitom právě tihle šéfové dělají, byť nevědomky, vše pro to, aby pracovníci firmě a vedení oddaní nebyli.
Na jejich projevy nespokojenosti reagují hněvem, urazí se - "Kdo si dovoluje zpochybnit mou autoritu?" Nebo lhostejností či sdělením "Já toho mám taky dost". Dobře míněné připomínky k práci a fungování firmy odbudou slovy "S tím nic nenaděláme" a "Do toho vám nic není". Jestliže šéf zasévá nezájem o lidi a řešení problémů, pak také nezájem sklidí.
Zaměstnanci časem dají pokoj - nikoho nebaví tlouct marně hlavou do zdi. Na vše v práci a kolem ní rezignují. Dělají jen to nejnutnější. Izolují se, nebo odejdou.

Jak stavět pilíře oddanosti zaměstnanců
Chcete, aby lidé zůstali v případě potřeby přesčas a více se snažili? Aby hrdě říkali MY, když mluví o sobě a firmě? "Vtáhněte je do dění," radí Matěj Matolín mluvčí automobilky TPCA v Kolíně.
Loajální zaměstnanec se aspoň částečně ztotožňuje s firmou, s jejími cíli. Šéf by se měl proto vyvarovat prohlášení typu "Chceme tohle a komu se to nelíbí, ať jde." Lepší je uzavřít s lidmi psychologickou smlouvu: "Čekají nás změny. Jsem rád a je mi ctí, že na nich mohu pracovat společně s vámi. Věřím, že tak vytčeného cíle dosáhneme." Lektorka manažerských dovedností Halka Baláčková dodává, že k oddanosti zaměstnanců šéf přispívá ochotou radit se o řešeních úkolů právě s nimi. "Hodně a často lidem naslouchá. Nestrká před problémy hlavu do písku. Nevyhýbá se konfliktům. Přizná svou chybu, jedná korektně." To vše je ale pouze odrazový můstek.
Každý člověk je jiný. Někdo je loajální k šéfovi, protože si ho váží jako odborníka, člověka, sdílí s ním stejné záliby. Jiný si zase uvědomuje, že pracuje pro prestižní stabilní firmu a je jí věrný právě proto.
Jsou lidé oddaní svému oboru. Chtějí-li se v něm rozvíjet a nejde to v domovské firmě, jdou za profesním růstem jinam bez ohledu na svého šéfa, peníze... Je dobré vědět, k čemu a proč je každý konkrétní zaměstnanec loajální. A na tu strunu hrát nejlépe a nejdéle, jak to jen půjde.

Patolízalům vstup zakázán
Na rozdíl od člověka, který realisticky vidí silné stránky i slabiny šéfa a jeho práce, patolízal tuto rozlišovací schopnost postrádá. Nebo neprojevuje. A ačkoli to schopné pracovníky dokáže otrávit, nekritický obdiv vyhledává dost šéfů.
"Většinou tací, kteří mají příliš rádi sebe sama. Nebo jsou nejistí. Vyznávají styl vedení "rozděl a panuj" namísto "spoj a řeš problémy s týmem". Šéfové, kteří jsou líní jít mezi lidi a vyslechnou si raději ty, již je sami navštíví," říká psycholog Jan Gruber. Zdravě sebevědomého šéfa pochlebovači nezajímají. Uráží jej, má-li poslouchat lichotky těch, kteří více žvaní a donášejí, než pracují. Patolízalství se daří tam, kde se s jeho pomocí šplhá nahoru, kde mají disciplína a projevy obdivu přednost před skutečnými výkony. Hranice mezi ním a loajalitou je dána kulturou firmy i celé společnosti. Třeba Američan pozve šéfa na oficiální večeři, Čechům už to zavání vlichocením se.

Málo míst - velká loajalita?
Věrnost zaměstnanců firmě ovlivňuje i množství pracovních příležitostí. Dokazuje to například teplárenská společnost Dalkia.
Má zastoupení v severních Čechách, Olomouckém a Moravskoslezském kraji a v Praze. Loni z ní odešlo 17 lidí, z toho 12 z pražské divize a zbývajících pět z Moravskoslezského a Olomouckého kraje, kde je vysoká nezaměstnanost. Na loajalitě z nedostatku práce ale firma nestaví. "Snažíme se, aby naši lidé byli věrní díky výhodám zakotveným v nadstandardní kolektivní smlouvě a hlavně spokojenosti s firmou i prací," říká Eva Tmejová, ředitelka pro lidské zdroje skupiny tepláren Dalkia.
Každý rok se v průzkumu lidí ptá, zda by svou firmu doporučili jako zaměstnavatele známým, jak hodnotí spolupráci s nadřízenými. A pak připomínky řeší. Na rozdíl od mnohých zaměstnavatelů má Dalkia konkrétní důkaz loajality.
"V době povodní v roce 1997 bylo vidět, že naši teplárnu mají lidé rádi a jsou ochotni na úkor vlastního pohodlí pro ni něco udělat," říká Tmejová. Zaměstnanci zůstali kvůli živelní katastrofě v práci. A zatímco jim firma zajišťovala jídlo a spacáky, odklízeli následky povodně tři dny v kuse, aby mohli co nejdříve znovu spustit provoz.

Jak se chová patolízal k šéfovi?
1. Neříká vlastní názor.
2. Horlivě se zajímá o jeho problémy.
3. Nabízí pomoc, o niž není žádán.
4. Vždy se přikloní na jeho stranu.
5. Rád jej informuje o dění ve firmě.
6. Nemluví s ním o vlastní práci.
7. Nikdy nepřijde s tím, že má problém.
8. Napodobuje jeho chování, mluvu.