Tomáš Sedláček: Brusel dal eurofacku Litvě

Brusel dal eurofacku Litvě

V úterý padlo nenápadné, ale klíčové rozhodnutí Evropské komise a Evropské centrální banky, které bude mít významný dopad i na naši cestu za eurem. Litvě, na rozdíl od Slovinska, byla odepřena její žádost převzít v lednu 2007 společnou měnu euro. Toto rozhodnutí zapůsobilo jako ledová sprcha - vždyť Litva je výstavní zemí, která roste dvojciferným tempem a všechna ostatní (obtížnější) kritéria hravě splňuje. Litvě zlomilo vaz inflační kritérium, které minula jen o nevýznamnou jednu desetinu procenta. Je to malicherné, zejména pokud si uvědomíme, že Maastrichtská kritéria nesplňuje v důležitějších kritériích většina zemí eurozóny a dokonce ani USA či Japonsko.

Jasný signál kandidátům

Jaký signál byl vyslán a co toto rozhodnutí znamená pro nás a naše okolí? Zaprvé je konec laxní filozofii, kdy k těmto kritériím stačilo, jako zatím vždy v minulosti, jen se přibližovat. Od nynějška je brána k euru přísně střežena a kandidáti jsou posuzováni s teleskopickou přesnosti. Zadruhé jde o jasný signál budoucím kandidátům - budeme přísní. Zatřetí rozhodnutí EK a ECB klade důraz na to, aby se cenová hladina nových kandidátů zvyšovala spíše pomocí směnného kursu (tedy posilování měn) a nikoliv inflací.
Jak by dopadly země našeho regionu, kdyby byly posuzovány takto přísným pohledem? Visegrádská čtyřka nedopadá nikterak slavně. Je jen jedna země, která za poslední dva roky konzistentně splňuje všechny ostatní kritéria, a tou je Česká republika.
Ostatní země je nesplnily, a to ve více kritériích (většinou příliš vysoký deficit a inflace). Co se tedy týče striktního dodržování Maastrichtských pravidel za poslední dva roky, největší úspěch měla česká ekonomika, poté polská, až posléze slovenská a nejvíce nesplněných kritérií nalezneme v Maďarsku. Pro slovenskou snahu převzít euro jako první z regionu znamená nové rozhodnutí zdvižený prst. Neočekává se totiž, že by slovenská inflace byla v roce 2008 bezpečně pod Maastrichtskou hranicí. Stejný příběh jako s Litvou se může opakovat u Slovenska.

Stejný metr pro všechny

A co v České republice? Přestože se Ministerstvu financí prozatím, stejně jako ČNB, dařilo své cíle podstřelovat, nemusí se to automaticky podařit v klíčovém roce 2008. Navíc budeme muset prokázat, že udržitelnost našich veřejných financí bude kredibilní i pro budoucí roky. Stálo by tedy za to se zamyslet, zda ve světle nových signálů z eurozóny neučinit naši fiskální politiku ambicióznější.
Náhlá přísnost na setiny procenta je tedy velkou novinkou. V minulosti se evropské instituce spíše zapisovaly ambiciózními plány, které však většina neplnila. Lepší zprávou by bylo, kdyby se stejná přísnost propříště aplikovala na všechny státy.
Autor je ekonom, bývalý poradce Václava Havla a Bohuslava Sobotky