Damjan Hosta je pohodlně usazen v koženém křesle jednoho z nejmódnějších podniků Podgorici, kavárny Maša. Vedle něho sedí vysoká černovláska. Na tomto normálně oblečeném Slovinci není na první pohled vidět, že je jedním z nejbohatších obyvatel Černé Hory, že jeho firma ovládá polovinu akciového trhu této malé země. "Černohorský Viktor Kožený", jak o něm hovoří znalci, si nepotrpí na okázalý luxus.
"Hodně jsem tady investoval a teď se mi to vrací. Tahle země má budoucnost," říká Hosta, když popisuje, jak před referendem o nezávislosti rostly ceny akcií na černohorské burze. Hosta je vždy ekonomicky o krok napřed před vládou, profitoval na zdejší kupónové privatizaci, je zadobře i s vládnoucí garniturou premiéra Mila Djukanoviče. Jeho odpůrci tvrdí, že je až příliš dobře informován o záměrech různých privatizací a dokáže vždy záhadně rychle skoupit od drobných vlastníků velké podíly.
Podle Hosty přicházejí do Černé Hory velcí investoři, což svědčí o důvěře v plánovanou nezávislost. Mezi bankami je to zatím jen Société Générale, zájem ale prý mají i velcí američtí portfolioví investoři. "Budoucností je tady energetika, vinařství, potravinářský průmysl," soudí Hosta.
Mladý Slovinec je reprezentantem úzké vrstvy těch, kteří se v nepřehledném systému dokážou zorientovat a vydělat na něm. Hospodářsky je Černá Hora oddělena od Srbska od roku 2002, používá euro a má jiné zákony. Na hranicích se Srbskem se oficiálně clí. Ale protože platy státních zaměstnanců jsou nízké, všechno se dá obcházet.
Známosti nade vše
"Většinou nejde o klasickou korupci, ale o to, že někdo někoho zná a někam zavolá, aby to ten někdo zařídil. Ať už je to strýček, bratranec nebo kmotr. Pro zahraniční investory je nejdůležitější tady být a sedět v kavárnách a mít takové známosti," popisuje fungování zahraničních firem v Černé Hoře (ale i v dalších balkánských zemích) česká podnikatelka Veronika Němcová. Sama je spolumajitelkou dvou firem, které působí v Černé Hoře a okolních zemích.
Perspektivní černohorský trh láká, i když na něm například chybí střední vrstva spotřebitelů. Podle nezávislého ekonoma Nebojši Medojeviče, který se chystá na podzim s vlastní stranou jít do parlamentních voleb, žije třetina Černohorců v chudobě za dva dolary denně či méně a 11 procent dokonce hladoví. "Hospodářská politika premiéra Djukanoviče je politikou spálené země," tvrdí Medojević. Peníze za privatizace podle něho nejsou investovány, ale spotřebovány a vláda dělá neprůhledné obchody.
Turismus na vzestupu
Vládní strategií je zdůrazňovat evropskou orientaci, turistiku a údajné ekologické přednosti malého státu.
"Letošní sezóna bude, pokud jde o příliv turistů, nejlepší od rozpadu socialistické Jugoslávie," opakoval v médiích před nedělním referendem ministr turistiky Predrag Nenezić. "Očekáváme příjem téměř 300 miliónů eur a 900 tisíc turistů."
Medojević nad tím mává rukou: "To je něco víc než deset procent HDP, na tom se nedá stavět." I on je stoupencem nezávislosti, i když v ní - na rozdíl od vlády - nevidí automatickou záruku hospodářského růstu.
"Hodně jsem tady investoval a teď se mi to vrací. Tahle země má budoucnost," říká Hosta, když popisuje, jak před referendem o nezávislosti rostly ceny akcií na černohorské burze. Hosta je vždy ekonomicky o krok napřed před vládou, profitoval na zdejší kupónové privatizaci, je zadobře i s vládnoucí garniturou premiéra Mila Djukanoviče. Jeho odpůrci tvrdí, že je až příliš dobře informován o záměrech různých privatizací a dokáže vždy záhadně rychle skoupit od drobných vlastníků velké podíly.
Podle Hosty přicházejí do Černé Hory velcí investoři, což svědčí o důvěře v plánovanou nezávislost. Mezi bankami je to zatím jen Société Générale, zájem ale prý mají i velcí američtí portfolioví investoři. "Budoucností je tady energetika, vinařství, potravinářský průmysl," soudí Hosta.
Mladý Slovinec je reprezentantem úzké vrstvy těch, kteří se v nepřehledném systému dokážou zorientovat a vydělat na něm. Hospodářsky je Černá Hora oddělena od Srbska od roku 2002, používá euro a má jiné zákony. Na hranicích se Srbskem se oficiálně clí. Ale protože platy státních zaměstnanců jsou nízké, všechno se dá obcházet.
Známosti nade vše
"Většinou nejde o klasickou korupci, ale o to, že někdo někoho zná a někam zavolá, aby to ten někdo zařídil. Ať už je to strýček, bratranec nebo kmotr. Pro zahraniční investory je nejdůležitější tady být a sedět v kavárnách a mít takové známosti," popisuje fungování zahraničních firem v Černé Hoře (ale i v dalších balkánských zemích) česká podnikatelka Veronika Němcová. Sama je spolumajitelkou dvou firem, které působí v Černé Hoře a okolních zemích.
Perspektivní černohorský trh láká, i když na něm například chybí střední vrstva spotřebitelů. Podle nezávislého ekonoma Nebojši Medojeviče, který se chystá na podzim s vlastní stranou jít do parlamentních voleb, žije třetina Černohorců v chudobě za dva dolary denně či méně a 11 procent dokonce hladoví. "Hospodářská politika premiéra Djukanoviče je politikou spálené země," tvrdí Medojević. Peníze za privatizace podle něho nejsou investovány, ale spotřebovány a vláda dělá neprůhledné obchody.
Turismus na vzestupu
Vládní strategií je zdůrazňovat evropskou orientaci, turistiku a údajné ekologické přednosti malého státu.
"Letošní sezóna bude, pokud jde o příliv turistů, nejlepší od rozpadu socialistické Jugoslávie," opakoval v médiích před nedělním referendem ministr turistiky Predrag Nenezić. "Očekáváme příjem téměř 300 miliónů eur a 900 tisíc turistů."
Medojević nad tím mává rukou: "To je něco víc než deset procent HDP, na tom se nedá stavět." I on je stoupencem nezávislosti, i když v ní - na rozdíl od vlády - nevidí automatickou záruku hospodářského růstu.
