Po vstupu Česka do eurozóny hrozí ekonomice především zvýšení inflace. Vývoj spotřebitelských cen v posledních letech, kdy ekonomika nad očekávání dobře vstřebala inflační impulsy související se vstupem do EU, přitom obavy z inflačních tlaků značně ukolébal.

Konkurence a měnové tahy
Co ale stojí za tím, že inflace není v současné době akutním problémem české ekonomiky?
Silné konkurenční tlaky, kterým jsou výrobci i prodejci v malé a vysoce otevřené české ekonomice vystaveni spolu s posilujícím měnovým kursem a rozumně prováděnou měnovou politikou. Tak by se stručně daly shrnout hlavní faktory, proč tu nevznikají poptávkově inflační tlaky a nákladové inflační tlaky ekonomika nad očekávání dobře vstřebává.
Vysoká otevřenost ekonomiky, kdy podíl dovážených statků na spotřebě i výrobě trvale roste, dává prostřednictvím dovozních cen dopadům kursu do domácích cen rostoucí význam.
Např. v roce 2005 stouply dovozní ceny navzdory extrémně vysokým cenám paliv v průměru jen o 0,3 %. Podle analýz ČSÚ by bez vlivu posílení kursu (v průměru vůči euru o 6,6 % a dolaru o 6,8 %), byl vzestup dovozních cen citelnější. Dovozní ceny potravin klesly o 0,8 %, dovozní ceny strojů klesly o 4 %, ceny spotřebního zboží spadly o 7,3 %. Oslabování české měny proti dolaru bylo v posledním čtvrtletí 2005 na vývoji dovozních cen bezprostředně znatelné.
Posilující kurs měny je tedy podstatným faktorem současného nízkoinflačního prostředí české ekonomiky a částečně tak stojí i za skutečností, že česká ekonomika v posledních letech v průměru plní maastrichtské inflační kriterium. Bude jej ale schopna plnit i po zafixování kursu koruny? Připomeňme, že maastrichtské hodnoty by měly být dlouhodobě udržitelné.
Rizika inflačních tlaků po vstupu do eurozóny jsou spojena nejen s tím, že posilující kurs brání inflačním tlakům, ale i s tím, že česká ekonomika má mimořádně nízkou relativní cenovou hladinu.

Nízké ceny coby odchylka
Cenová hladina (konečné spotřeby domácností) je v Česku dle Eurostatu na přibližně 55 % cenové úrovně EU 25, což je společně s Polskem, Litvou a Slovenskem nejnižší cenová hladina v EU 25.
Nízká relativní cenová hladina české ekonomiky představuje v nyní asi nejzávažnější odchylku v rámci procesu reálné konvergence české ekonomiky k eurozóně.
V době přistoupení k eurozóně také neměla obdobně nízkou cenovou hladinu ani žádná z jejích méně rozvinutých ekonomik - nejnižší cenovou hladinu mělo Portugalsko na asi 75 % dnešní EU 25 (tedy o 20 procentních bodů výše, než je současná realita Česka).
Problém nízké cenové hladiny někteří ekonomové nepovažují za příliš vážný vzhledem k tomu, že značné rozdíly cenových hladin přetrvávají i v celé eurozóně. V Česku je ale problém nízké cenové hladiny navíc umocněn disproporcí mezi úrovní cenové hladiny a relativní úrovní HDP (viz tabulka).
Tento rozdíl patří v EU k nejvyšším, i když je typický právě pro malé otevřené ekonomiky (relativně vysoké rozdíly ekonomické a cenové úrovně mají i Belgie, Nizozemsko, Rakousko a Irsko).
Žádná z těchto ekonomik ovšem nemá cenovou hladinu nižší než průměr EU 25. Polsko, Slovensko i Maďarsko mají cenovou hladinu jen nepatrně rozdílnou, než odpovídá úrovni ekonomické (tedy HDP na obyvatele v paritě kupní síly).
Od roku 1999 do roku 2004 se česká cenová hladina zvýšila o 10 procentních bodů. Obecně je známo, že konvergence cenových hladin může probíhat buď cestou inflačního diferenciálu, nebo cestou nominálního zhodnocování měny. Vzhledem k tomu, že průměrná inflace za toto období byla prakticky stejná jako EU 25, probíhalo toto přiblížení cenové hladiny v české ekonomice kursovým kanálem.
Je to tedy zase sílící kurs měny, který se dostane do popředí v procesu přibližování cenových hladin. Co se stane, až bude tento kanál reálné konvergence zablokován? Scénář sílících inflačních tlaků se opět stane pravděpodobnější.

Klíčová role kursu
Význam měnového kursu tedy vystupuje do popředí minimálně ve dvou souvislostech - posilující kurs brzdí inflační tlaky a současně je kanálem reálné konvergence ekonomiky k eurozóně. Předčasné zafixování kursu - zablokování kursového kanálu cenové konvergence - hrozí proto přelivem do cen, a českou ekonomiku tak může ohrozit zvyšováním inflace, posléze i oslabením hospodářského růstu. Tedy zpomalením procesu reálné konvergence. Cenová konvergence prostřednictvím kursového kanálu je přitom ideální cestou, protože neohrožuje domácí cenovou stabilitu. Není proto rozumné tento kanál předčasně zablokovat.
Od roku 2001 znatelně zrychlil proces reálné konvergence české ekonomiky. Jak ve smyslu přibližování úrovně HDP na obyvatele v paritě kupní síly, tak i přibližování relativní cenové úrovně. Česká ekonomika se přitom dostala na trajektorii zrychlujícího ekonomického růstu v nízkoinflačním prostředí. Předčasný vstup do eurozóny může tuto trajektorii přerušit.
Růst inflace a zpomalení růstu zažila po zafixování kursu i ekonomika Irska. Tato ekonomika je sice podstatně vyspělejší než ekonomika česká, ale je jí blízká rozměrem a otevřeností. A též tím, že v období hospodářského rozmachu, který byl do značné míry založen na efektech přímých zahraničních investic, posiloval i kurs irské libry.
Růst cen může vést i k překročení maastrichtského kritéria inflace. V období ERM II může být kurs navíc předmětem spekulativních útoků, vedoucích k oslabení kursu a zvýšení inflace nad maastrichtskou hodnotu. To by vedlo k prodloužení setrvání v tomto kursovém mechanismu. Přitom panuje shoda, že by v něm ekonomika měla setrvat co nejkratší dobu.
Při zohlednění vývoje inflace v posledních letech spolu s přetrvávající existencí relativně disproporčně nízké hladiny cen se jako nejrozumnější strategie jeví zafixování měnového kursu teprve v momentě, kdy kurs přestane jevit dlouhodobou tendenci k posilování. Ideálním řešením pro období ERM II by bylo zpětné hodnocení kursového kritéria, což by současně odstranilo nejistotu ohledně toho, že kurs se v režimu ERM II může začít chovat odlišně.
Autorka je analytičkou Komerční banky

060523-25.jpg