Děti do šesti let bych na tábor nepustila
HN: Poslala byste na letní tábor už i předškolní děti?
Ne. Takové děti ještě potřebují podporu svých blízkých, s nimiž jsou běžně v kontaktu. A úplná změna kolektivu vrstevníků i dospělých, kteří se o ně mají starat, a navíc i nové prostředí, to je pro tak malé děti spíše zátěž než relaxace a odpočinek. Pro předškoláky se hodí trávit prázdniny s rodiči nebo třeba s prarodiči.
HN: Ale asi by neměly být ochuzeny o nevšední program.
Samozřejmě je dobře, když se dítě může seznámit s novými aktivitami. Například pomoci babičce na venkově hrabat trávu nebo nakrmit králíky bývá pro městské dítě zážitek. Stejně jako výlet na vzdálený hrad nebo zámek. Vzpomínám si na jednu pětiletou holčičku, která si s opravdovým zájmem na zámcích prohlížela kamna a lustry. Pro všechny děti předškolního a mladšího školního věku, dokonce i pro ty starší, je velmi cenné, když se něčím zabývají společně s dospělými. V různě zaměřených činnostech a aktivitách se poznávají, učí se vzájemnému porozumění. Společně si zahrají stolní hry, jdou na houby, šijí na panenku, hrají fotbal.
HN: Jakým způsobem lze dítě na pobyt v táboře připravit?
Když se na tábor chystá devíti- či desetileté dítě, určitě je třeba popovídat si s ním o tom, jak to bude probíhat, co tam může očekávat. Je to důležité zejména tehdy, jede-li dítě na takovou akci úplně poprvé. Také bych doporučovala, aby rodiče své děcko pečlivě vyslechli a poznali, jaké má očekávání a možná i obavy. Pak mu totiž lépe vysvětlí, proč se může na tábor těšit. Na dospělých však zůstává ještě jeden velmi důležitý úkol - pořádně si prověřit, zda tábor vedou odborníci a zda je vše seriózně připraveno. Já sama bych dítě nikdy neposílala do úplně neznámého prostředí.
HN: Co dělat, když dítě v telefonu pláče, že se mu stýská, že se mu na táboře nelíbí a že ho někdo šikanuje?
Dítěti se samozřejmě může stýskat. Stává se, že je mu smutno, i když se na tábor těšilo a bylo na něj dobře připravené. Jistě je třeba ho vyslechnout, popovídat si s ním. Nejde-li o vážnou nespokojenost, tak mu mají rodiče připomenout, jaké příjemné zážitky už na táboře zažilo. Jestliže si však dítě stěžuje na nepřiměřené zacházení od dospělých nebo na nevhodné chování vrstevníků, brala bych to vážně. Takovou situaci nemusíme řešit hned tím, že pro dítě dojedeme a vezmeme ho domů. Chtějme ale vysvětlení a informace od vedoucích, od odpovědných pracovníků.
HN: Jaký přístup vedoucích školním dětem nejvíc vyhovuje?
Tak jako pro mnoho jiných výchovných situací ani v této situaci neplatí jeden zaručeně nejsprávnější způsob. Pokud rodiče vědí, že jejich dítěti vyhovuje spíše úzká skupina vrstevníků, je spokojenější, když se mu dospělí individuálně věnují, měli by preferovat takové přístupy i na dětských táborech. Menší skupina vrstevníků poskytne děcku prostor, aby se "otužovalo" ve vzájemných vztazích. Ale nebude to pro ně nepřiměřená zátěž. Jiné dítě je zase spokojené v početnějším kolektivu. Pak je jen vhodné ověřit, zda program, který tábor nabízí, mu různorodostí svých aktivit prospěje k dalším rozvoji. Každopádně všechny děti ocení, když je celková atmosféra tábora příjemná, otevřená, kamarádská a když vedoucí akceptují každého účastníka takového, jaký je. (švih)
