Pavel Řežábek: Vláda hédonismu: až přijdou zlé časy

Norsko, které je třetím největším vývozcem ropy po Saúdské Arábii a Rusku, ukládá finanční prostředky z těžby ropy do zvláštního fondu určeného budoucím generacím. Právě určení fondu budoucím generacím a zaměření na dlouhodobější perspektivy je velice dobrým příkladem pro ostatní evropské vlády.
Ne každá země si může dovolit vytvářet stamiliardové fondy jako Norsko, které má výhodu těžby poptávané nerostné suroviny. Jde však o princip dlouhodobého strategického uvažování, který se jeví jako moudrý a prospěšný pro státy i pro občany.

Šetřete si na stáří...

Jedním z problémů současnosti je stárnutí populace. Vzhledem k významným pokrokůmv oblasti medicíny a změnám životního stylu se demografické ukazatele dramaticky mění.
Zatímco na začátku minulého století se naděje dožití celosvětově pohybovala kolem 30 let, na začátku tohoto století dosahuje celosvětově hodnot kolem 64 let, u mužů vyspělých států hodnot přes 70 let (například u mužů v České republice 72,6 a u žen 79 let) a u žen některých vyspělých států se tato hodnota dokonce dostala přes hranici 80 let (například Japonsko 84,3).
Podíl populace starší 65 let na celkové populaci se také neustále zvyšuje (za deset let v rámci Evropské unie z 14,4 % na 16,5 %). Nejen Norsko, ale i ostatní evropské státy si problém uvědomují a nabádají občany k individuálnímu zabezpečování a odpovědnosti, například k střádání v lepších časech na časy horší.

...ale ať to dělá i vláda!

Jdou však samy vlády evropských států příkladem? Dávají stranou peníze na horší časy?
Například česká ekonomika zažívá díky dobré a tvrdé práci zaměstnanců, živnostníků a manažerů podniků lepší časy. Dobré výkony firem plní státní pokladnu, exportéři i přes poněkud silnější korunu táhnou růst HDP, zahraniční investoři mají nadále zájem a náš rating je například podle agentury Standard & Poor's A- se stabilním výhledem.
Politici a ekonomové pochvalně komentují pozitivní statistická data naší ekonomiky. Chováme se ale v těchto lepších časech prozíravě? Rostoucí státní dluh to nepotvrzuje.

Podle údajů Ministerstva financí se státní dluh v roce 2005 zvýšil téměř o sto miliard korun na 691,2 miliardy korun, když se v posledním čtvrtletí stát zadlužil téměř o 29 miliard korun.
Vedle dluhů stát vlastní i rizikové záruky za 88,9 miliardy korun. Celkový státní dluh se tedy od roku vzniku samostatné České republiky v 1993 vyšplhal ze 158,8 miliardy na skoro 700 miliard v roce 2005.
Zaznívají názory, že deficitní financování je pro transformující se země nutné, kvůli úhradě transformačních nákladů a případně ke stimulaci hospodářského růstu. To však neobstojí. Světová banka již oficiálně přeřadila Českou republiku z rozvojových ekonomik mezi vyspělé. A jak při této příležitosti poznamenal prezident Světové banky Paul Wolfowitz, žádné zásadní reformy penzijního systému a zdravotnictví se bohužel nedějí.

Ekonomika již několik let roste, nastavení základních měnověpolitických nástrojů je pro ekonomiku stimulující, a proto neexistují racionální důvody pro takto excesívní deficitní financování.

Příště to může být horší

Česká vláda stále významněji ztrácí manévrovací prostor v rámci státního rozpočtu. Na rozdíl od roku 1995, kdy podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na příjmech rozpočtu činil necelých 67 %, letos se pohybuje kolem 82 %.
Letošní rok je volební, a tak pozorujeme záměry dalšího zvyšování celkových mandatorních výdajů. Tím se dále zužuje již tak dost úzký manévrovací prostor pro budoucí potřebné stimulace a reformy.
Vzhledem k cykličnosti ekonomiky se příjmová stránka rozpočtu nebude vždy plnit tak, jako v roce minulém. Přesto bohužel i loni došlo k zvýšení státního dluhu a hospodaření státu skončilo navzdory dobré výkonnosti ekonomiky minusem.

V hédonistické Evropě

Většina vlád v evropském prostoru spíše uplatňuje hédonistický přístup k současnému vládnutí. Preferuje okamžité uspokojení a radost před dlouhodobějším pohledem a odsouvá bolestivé (ale nutné) reformy.
Česká republika se nachází ve volebním roce. Následujme tedy příkladu vlád zemí, které přemýšlejí v dlouhodobém horizontu. Nepřekážejme, nesvazujme a nekomplikujme život lidem a firmám a vytvořením dlouhodobého, pozitivního a stabilního klimatu podněcujme rozvoj individuálních schopností, občanských a ekonomických svobod.

Autor, bývalý ředitel České konsolidační agentury, je členem bankovní rady ČNB