Robert Anderson: Mé pochyby o reformátorech

DVA POKUSY O PROGNÓZU: JAKÉ BUDOU DŮSLEDKY VOLEB

Mé pochyby o reformátorech

Podpoří čeští voliči postupné reformy sociálního státu a veřejných financí, jak to zamýšlí sociální demokracie, anebo radikální změnu podle slovenského vzoru?
Pokud se o víkendu nestane nic mimořádného, zdá se, že stejně jako v nedávných volbách v Německu a Polsku ani v České republice nejsou voliči přesvědčeni o potřebě radikální změny. Maximálně dají občanským demokratům, křesťanským demokratům a zeleným o vlásek těsnou většinu. Koalice však bude tak křehká a rozdělená, že program ODS neprojde.
Reformy bývají jen zřídka populární. Zvlášť za nynějšího hospodářského boomu si jen málokdo uvědomuje jejich potřebu. Ostatně ani Slováci v roce 2002 nehlasovali pro reformu; hlasovali proti Vladimíru Mečiarovi. A že přitom zvolili reformní pravicovou vládu, to byl spíše "vedlejší efekt".
Přesto je rychlejší reforma nutná, mají-li se omezit vládní výdaje, především v penzijním a zdravotnickém systému. A mají-li se odstranit překážky rychlejšího růstu, především daňové zatížení mezd, které odrazuje podniky od vytváření nových pracovních míst. Bez reforem může ekonomiku příští hospodářský pokles tvrdě zasáhnout. Zvýší se pak nezaměstnanost a státní rozpočet propadne do těžkého deficitu.

Srozumitelnost? Kdeže

ODS se bohužel nepodařilo potřebu reforem srozumitelně vysvětlit. Zčásti proto, že se bojí, jak by na její plány voliči reagovali, ale také proto, že své záměry nemá dostatečně promyšlené a založila je na nerealistických ideologických hypotézách.
ODS se v podstatě vzdala snahy svou ekonomickou politiku voličům vysvětlit. Na billboardech slibuje různým sociálním skupinám hotové peníze, jež získají snížením daní, ale už nevysvětluje, jak k těmto částkám došla. A voličům jen arogantně vzkazuje: "Věřte nám, víme, co děláme, ale je to tak složité, že vám to nemůžeme vysvětlovat."
Pak ani nepřekvapuje, že voliči nejsou zrovna přesvědčeni, zvláště když se straničtí šéfové notně zamotali do sazeb daně z přidané hodnoty. Zda zdravotní sestra či dělník na billboardech ODS vůbec něco díky daňovým změnám získají, bude záležet na tom, jestli DPH u potravin bude nulová, pětiprocentní jako nyní, anebo dosáhne 15 procent.
Ještě víc musí být voliči zmateni reformou sociálního státu. Na rozdíl od Slovenska se totiž ODS snažila populistickými sliby překonat sociální demokraty.
Státem zaručený příjem či negativní daň mohou snížit sociální výdaje a odstranit "past chudoby", která odrazuje nezaměstnané, aby přijímali málo placenou práci. ODS by však měla vyjasnit, které sociální dávky a příspěvky by měl státem zaručený příjem (či negativní daň) nahradit. Kdyby mělo jít jen o pár položek, pak by zaručený příjem naopak sociální výdaje zvýšil; kdyby šlo o většinu, pak by některé potřebné skupiny mohly lehce sklouznout do chudoby.
Na rozdíl od pravice na Slovensku je ODS proti penzijnímu systému založenému na třech sloupech. Místo toho navrhuje nový sloup - povinné soukromé pojištění. Kdyby se však státní penze snížila na 20 procent průměrné mzdy a lidé by si měli na zbytek sami dobrovolným spořením našetřit, výsledkem budou nakonec tisíce chudých penzistů, žadonících o státní pomoc.
O dalších klíčových reformách, jako je připlácení na zdravotní péči nebo školné, ODS v podstatě mlčí. Na Slovensku už takové změny proběhly (i když školné parlament zamítl). ODS v této sféře buď nemá žádné plány, a tudíž ani žádnou důvěryhodnou vizi, jak by se zde dalo uspořit, anebo má v úmyslu reformy prosadit, aniž by k tomu měla mandát od voličů. To je ovšem spíš cesta k neúspěchu reforem a k vyvolání sociálních svárů.

Pobídky k investicím?

ODS také - opět na rozdíl od Slovenska - zaujímá ambivalentní postoj vůči zahraničním investicím. Slibuje, že zruší všechny pobídky, třebaže se z nich stal pilíř ekonomického růstu, taženého exportem. Při vší dobré vůli snad lze ODS omluvit tím, že to je populistický ústupek, kterým se mají získat hlasy malých podnikatelů, a že po vyhraných volbách by ODS některé cílené pobídky stejně uchovala.
Největší obavy však vzbuzuje, že program ODS na snížení daní nezvýší rozpočtový deficit jen krátkodobě, ale také ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Občanští demokraté sice na příkladu Slovenska dokazují, že průběh bude opačný, jenže tamější daňové změny byly mnohem méně radikální a rozpočtové příjmy ani tak nezvyšovaly - spíše je snížily méně, než se očekávalo.
Pokud ODS neklame ohledně svých daňových záměrů - a nechystá v tichosti masívní škrty ve výdajích, aby udržela rozpočet v rovnováze -, dosavadní schodky se zákonitě zvýší a datum přijetí eura se odloží na neurčito.
Podniková sféra a finanční trhy potřebují, aby příští vláda hned po volbách stanovila datum přijetí eura. Trhy se smíří s jistým zdržením, nebude-li příliš dlouhé a bude-li mít vláda jasný plán, jak vyhovět kritériím pro přijetí eura. Zatím je však bohužel program ODS všechno možné jen ne jasný. A kdyby se měl prosadit, mohlo by to zdržení být pořádně dlouhé.
Autor je pražským zpravodajem listu Financial Times