Problém ve firmě? Vyřeší ho prozatímní manažer
Když britský katastrální úřad najal Simona Crosse jako prozatímního ředitele komerčních služeb, očekával, že v této pozici zůstane šest měsíců. Vládní úřad si jej však tak oblíbil, že ho nechal ve funkci déle než rok a uvažuje nyní o tom, že mu nabídne stálý kontrakt.
Ale Cross má pochybnosti o tom, zda se má stát státním zaměstnancem. "Nemohl bych být tak výkonný, kdybych již nebyl prozatímním ředitelem," vysvětluje třiapadesátiletý manažer. Kolegové obdivují jeho energii, která se podle nich projevuje tím, že chce, aby úkoly byly splněny již včera. Od roku 1998 vystřídal jedenáct pozic prozatímního manažera, většinou v marketingu a setrval v nich od dvou do devíti měsíců.
Za denní plat bez odměn
Stát se profesionálním prozatímním manažerem je stále populárnější. "Tito profesionálové skutečně vědí, jak na to jít," říká Peter Tann z agentury Executive Interim Management (EIM), který Simona Crosse zastupuje.
Zaměstnavatelé většinou najímají tyto manažery k vyřešení palčivých problémů, jako jsou změna strategie, finanční krize, nebo náhle neobsazené místo. Ostřílení prozatímní manažeři dostávají ve Spojených státech 2500 dolarů denně a v Británii přepočtem 2800 dolarů. Nemají tudíž žádný pravidelný plat a bonusy jako stálí manažeři.
Jak vypadá taková kariéra? V Británii se agendou nabídek služeb prozatímních manažerů zabývá asi 300 agentur, což je podle Tanna z londýnského ústředí EIM desetinásobek za poslední desetiletí. Pro kariéru tohoto druhu manažerů je klíčové, aby zvládli své zadání co nejrychleji a nejvýkonněji. Musí urychleně navázat vztahy na novém působišti, pokládat toto pracoviště za své a dát všem jasně najevo, že neusiluje o povýšení, soudí Simon Cross. Jeho šéf v katastrálním úřadu Ted Beardsall o něm říká: "Co u něho obzvláště oceňuji, je Simonova schopnost překonávat překážky a získat na svou stranu ostatní personál."
Dalším úspěšným prozatímním manažerem je Martin Leadbetter, bývalý účetní a bankéř. Když nastoupil v roce 1999 jako prozatímní šéf do ohroženého podniku finančních služeb, zjistil, že ovládá umění řešit i složité situace. Získal si důvěru správní rady hned tím, že projevil respekt k dosavadnímu managementu. O šest měsíců později se ho zeptali, zda by tento pětapadesátiletý manažer v podniku nezůstal natrvalo. Řídil pak koncern do května 2003. Leadbetter upozorňuje, že pokud spolupracovníci zjistí, že svůj provizorní status využíváte jako odrazový můstek k získání stálého místa, nemusí brát vaše zadání vážně. Ještě horší je, když spolupracovníci podceňují vaši autoritu, protože jste v podniku jen na krátkou dobu. Když Cross nastoupil do svého prvního přechodného místa, jeden zaměstnanec mu řekl: "Nebudu od vás přijímat žádné úkoly, protože tu nejste nadlouho." Cross mu řekl, že pokud v podniku bude, bude na něj tvrdší a tento muž dal za čtyři týdny výpověď.
Zabrala polská zkušenost
Krátkodobé zadání nabízí obrovskou možnost rozšiřovat kontakty v odvětví. A navíc je tento provizorní status výhodnou cestou pro angažmá v jiném odvětví. Například jeden prozatímní manažer, který pracoval jako finanční ředitel v dopravě, dostal nabídku na místo provozního ředitele v importní firmě.
Při obsazování provizorních míst v zahraničí je třeba nasadit manažery se znalostí místních poměrů. Evropský výrobce potravin potřeboval zachránit svou pobočku v Polsku. Agentura EIM pro tento úkol najala londýnského marketingového experta, který předtím v Polsku pracoval sedm let. A po jedenácti měsících se mu podařilo zlepšit marketing a snížit počet pracovních míst. Jenže tento jeho rychlý úspěch překvapivě vzbudil odpor těch šéfů potravinářské firmy, kteří měli na starosti východní Evropu, takže blokovali návrhy, aby v polské pobočce zůstal jako stálý manažer. "Polský" podraz tohoto Brita nezlomil. A radí i mladším manažerům pracovat na provizorní bázi, protože tím získají cenné a užitečné zkušenosti.
