Polsko: rána pod pás i pootevření dveří

"Chceme vám ulehčit cestování do USA. Současný americký vízový systém je zastaralý, zakládá se na politice ještě z dob komunismu, kdy lidé nebyli svobodní," prohlásil loni v únoru při návštěvě Bratislavy americký prezident George W. Bush. Slováci a s nimi obyvatelé nových členských zemí unie včetně Česka tehdy věřili, že brzo už si před cestou do USA nebudou muset žádat o vízum, stejně jako Američané při cestě do Evropy.

Uběhl ale více než rok, a nic se nezměnilo. Víza do USA nadále potřebuje deset členů EU - všichni nováčci s výjimkou Slovinska a ze starých členských zemí Řecko. V poslední době se ale zdá, že Bruselu dochází trpělivost. Dnes ve Vídni na summitu EU-USA chce předseda Evropské komise José Barroso tlačit na Bushe, aby Spojené státy zrušily víza pro všechny občany EU. Evropa dokonce hrozí odvetnými opatřeními - uvažuje se například o zavedení víz pro držitele amerických diplomatických a služebních pasů.

Bush však loni zároveň upozornil, že o vízech musí rozhodnout celá administrativa a hlavně Kongres. Poslední týdny mu dávají za pravdu. Pro diplomaty, kteří ve Washingtonu zastupují nové země Evropské unie, byly skutečným školením v pragmatičnosti americké politiky a umění diplomacie.

Proti vízům společně

Zástupci zemí střední Evropy a Pobaltí se koncem května na schůzce na české ambasádě dohodli, že ve věci víz budou postupovat společně. Pouhý den poté ale americký Senát schválil dodatek imigračního zákona, který by do bezvízového režimu posunul pouze Polsko.
Šlo o dobře vypočítaný tah polské diplomacie a demokratické senátorky polského původu Barbary Mikulské. Ta ušila zákon Polákům na míru - hovoří totiž o zrušení víz pro občany země, která pomohla Američanům v Iráku vysláním nejméně 300 vojáků.

Američané přitom pro zrušení víz stanovili řadu kritérií. Mezi nimi je i požadavek, aby poměr odmítnutých žádostí o vízum z určité země nepřesahoval tři procenta. Ten nesplňuje ani Česko, u Poláků se ale tento poměr odhaduje na desítky procent.
"Polský" dodatek proto otřásl i stojatými vodami amerických ministerstev zahraničí a domácí bezpečnosti, pod která vízová problematika spadá. "Diskutujeme, zda by neměla být kritéria pro bezvízový styk upravena," řekl HN ministr pro vnitřní bezpečnost Michael Chertoff. "Konkrétně zvažujeme, zda by pro nás nebylo lepší zdůraznit bezpečnostní prvky a oslabit požadavek, který se týká počtu odmítnutých žádostí. Ten je totiž poněkud nejasný," dodal ministr.

Užitečná rána pod pás

Podle jednoho středoevropského diplomata byla polská akce sice diplomatickou "ranou pod pás", ale zároveň šlo o zásadní průlom. Ukazuje se totiž, že požadavek na nízký počet odmítnutých žádostí není až tak závazný. Tedy že jej lze vyvážit politickou vůli, která zdůrazňuje spojenectví v základních strategicko-politických tématech.
Před českou ambasádu ve Washigtonu polský úspěch narýsoval diplomatickou křížovku, v které se proplétá několik otazníků. Zaprvé, má imigrační zákon šanci na úspěch i v druhé komoře Kongresu? A kdyby se rýsovala shoda - je českou snahou dodatek otevřít, aby se do něj vešly i ostatní země? To ovšem zvyšuje riziko, že kongresmani nechají celou problematiku spadnout pod stůl, a možná by tak bylo jistější, aby Poláci teď prošli samotní, a Česko a ostatní je pak použili jako precedentní beranidlo.

Všechny tyto neznámé ale vyvažuje skutečnost, že schválení dodatku vyvolalo pohyb, a teď je potřeba tento impuls využít. Čeští diplomaté ve Washingtonu proto mají své diáře zaplněné schůzkami s lidmi, jejichž jména se čtou jako seznam nejvlivnějších členů Kongresu.