Guido Westerwelle: Spolková republika potřebuje změnu politiky

Ze dvaatřiceti účastníků závěrečného turnaje fotbalového mistrovství světa, které právě probíhá v Německu, mají jen dva státy nižší tempo růstu než hostitelská země. Pokud by Německo skončilo na tomto turnaji třicáté, bylo by to pokládáno za národní katastrofu. Německo by však mělo být ambicióznější také v otázce své hospodářské výkonnosti.
Když nynější německá vláda nastupovala k moci, slibovala více svobody, ale stal se pravý opak. Koalice kancléřky Angely Merkelové zvyšuje daně více, než tomu bylo kdykoliv dříve v poválečném Německu. Letošní rozpočet skončí rekordním schodkem ve výši téměř čtyřiceti miliard eur. Byrokracie se zvětšuje a tolik potřebná reforma na trhu práce se zdá zapomenuta. Ukazuje se, že koalice křesťanských a sociálních demokratů má pro občany Německa jedinou vlastnost: je mimořádně nákladná.

Růst daní - jehož nejvýraznějším vyjádřením bude zvýšení DPH ze 16 na 19 procent v příštím roce a zavedení "daně z bohatství" - odráží neochotu vlády učinit z fiskální disciplíny princip své politiky. Berlín se snaží zvýšit příjmy, místo aby omezil výdaje. Oněch více než 500 výdajových škrtů, které navrhla moje strana, bylo v hlasování vesměs zamítnuto - a to včetně těch, které sami křesťanští demokraté schvalovali, když působili v opozici. Ba co hůře, německá vláda vynakládá prostředky nemoudře. Vezměme si jen tento drobný příklad: každý rok věnuje Německo sedmdesát miliónů eur na rozvojovou pomoc Číně. Tato obrovská a rychle rostoucí asijská ekonomika je přitom vážným konkurentem na mezinárodním trhu, nikoliv zemí, která potřebuje almužny.

Rozhazovačná vláda

Když rukama státu prochází padesát centů z každého eura, potřebuje tento stát pevné mantinely. Miliardové dotace uhelného průmyslu a rozhazovačná péče o 4,5 miliónu oficiálně nezaměstnaných Němců, to jsou dva do očí bijící příklady, že to vláda přehání.
Během loňské volební kampaně slibovala strana paní Merkelové, že dodatečné příjmy z dvouprocentního zvýšení DPH použije na snížení německé daně z příjmu. Vzhledem k vysokým mzdovým nákladům v Německu stěhují tisíce firem výrobu do sousedních zemí, které nabízejí atraktivnější podnikatelské prostředí. Jen do Rakouska přesídlilo v posledních několika letech 5700 podniků. Vláda však místo toho prosadila tříprocentní zvýšení DPH, aby zalepila zející díru ve federálním rozpočtu.

Ještě loni se sociální demokraté vehementně stavěli proti jakémukoliv zvyšování DPH. Kdyby byli svým voličům před volbami řekli, že později přistoupí na enormní zvýšení daní, strana by dnes ve vládě neseděla. Tato koalice zradila své voliče.
Také reforma zdravotnictví je vládním projektem, který pouze vyždímá další peníze z německých občanů. Soukromé zdravotní plány, což je jediný zdravý sektor v tomto zkrachovalém systému, budou udušeny za účelem výběru prostředků na předem marný pokus stabilizovat systém veřejného zdravotnictví. Děravý sud však nepotřebuje více vody. Je třeba ho opravit. Německo potřebuje nový systém zdravotní péče, v němž budou všichni pojištěni, ale v němž bude náklady a podmínky regulovat soukromý trh.

Dlouho slibovaná reforma firemních daní byla odložena do roku 2008. Vzhledem k odporujícím si prohlášením ministra financí Peera Steinbrücka není zřejmé, zda ministr sníží celkovou daňovou zátěž firem. Německé zákony o dani z příjmu právnických i fyzických osob jsou stále neprůhledné.

Čím podpořit růst

Země jako Rakousko přitom dokázaly, že zjednodušený daňový zákon s nižšími sazbami může vést k vyššímu hospodářskému růstu a poloviční míře nezaměstnanosti, než jakou máme v Německu. To je zase nezbytná podmínka vyrovnaného rozpočtu, neboť jen zaměstnaní lidé mohou platit daně. Vláda musí ještě vysvětlit, proč se domnívá, že navzdory všem dosavadním zkušenostem má zvýšení daní stimulovat ekonomiku a tvorbu pracovních míst.

V koalici Angely Merkelové se sešli příznivci státních zásahů ze dvou největších německých stran. Nedůvěřují jednotlivci a usilují o velkou vládu, která by vyřešila všechny problémy. Moje strana se staví za sociální tržní ekonomiku. To, co dnes máme v Německu, však já osobně nazývám byrokratickou státní ekonomikou. Firmy musí vynakládat spoustu času, peněz i duševních sil pouze na to, aby obešly přehnanou regulaci, jež na ně byla uvalena.
Na obtíže spojené s globalizací lze úspěšně odpovědět pouze zaváděním nových technologií a koncentrací na výzkum a vzdělání. Nová německá vláda však marní drahocenný čas, který naší zemi zbývá, aby se dostala do formy. Není proto divu, že je německá veřejnost rozčarována. V loňských volbách získaly obě koaliční strany dohromady 69 procent hlasů. Podle současných průzkumů veřejného mínění je však 70 procent obyvatel zděšeno ekonomickým výkonem týmu paní Merkelové.

Kancléřka dobře reprezentuje naši zemi na mezinárodní scéně. Její koalice však dobře nevládne. Německo může udělat víc než jen čekat, až z nekonečných půtek mezi koaličními stranami vzejde nejmenší společný jmenovatel. Německo nepotřebuje trvalý pat. Německo potřebuje změnu politiky.
Autor je předsedou a šéfem poslaneckého klubu Svobodné demokratické strany, největší opoziční strany v Německu