Vymáhání práv k průmyslovému vlastnictví
V naší společnosti začíná být velice aktuální ochrana proti porušování práv k našim nehmotným statkům, zejména k vynálezům a ochranným známkám. V českém právním řádu došlo zcela nedávno v této oblasti k několika změnám.
Novelizace právní úpravy
Česká republika, byť s měsíčním zpožděním, dostála jednomu ze svých závazků a implementovala Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES o vymáhání práv duševního vlastnictví. Stalo se tak zákonem č. 221/2006 Sb. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví.
Někdy jsou užívány termíny vynutitelnost práv nebo dodržování práv nebo prosazování práv nebo ohrožení práv. Pro smysl a účel zde uvedených právních předpisů lze jejich obsah považovat za ekvivalentní s termínem vymahatelnost práv.
Uvedený zákon není jediným, který implementoval tuto Směrnici. Jak už název napovídá, zákon se týká v něm vymezených předmětů průmyslového vlastnictví. Druhým právním předpisem implementujícím obsah Směrnice na české právní prostředí je zákon č. 216/2006 Sb., kterým se mění zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, což ve své celistvosti v sobě zahrnuje právě pojem duševní vlastnictví.
Mezi jím změněné předpisy patří mimo jiné i občanský soudní řád, zákon č. 99/1963 Sb., který lze považovat za třetí právní předpis, na jehož základě jsou upravena práva vlastníků/majitelů práv duševního vlastnictví.
Smyslem a účelem tohoto zákona je sjednocení, preciznější a konzistentní úprava institutů ovlivňujících vymahatelnost práv dosud roztříštěná v zákonech týkajících se ochrany vynálezů, průmyslových vzorů, užitných vzorů, topografií polovodičových výrobků, označení původu a zeměpisných označení, ochranných známek (průmyslová práva). Ochrana proti porušování autorských práv zůstává i nadále upravena autorským zákonem; procesní ustanovení jsou obsahem občanského soudního řádu. Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohoda TRIPS), publikované pod č. 191/1995 Sb., zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, autorský zákon, občanský soudní řád, jakož i ostatní mezinárodní smlouvy se vzájemně doplňují a měly by tvořit ucelený právní základ pro předmětnou oblast.
Oprávněné osoby
Originárně svědčí právo vymáhat dodržování průmyslových práv vlastníku/majiteli tohoto (průmyslového) práva. Odvozeně pak náleží licenciátu, jenž tak může učinit svým jménem a na svůj účet se souhlasem vlastníka/majitele nebo v případě nečinnosti vlastníka/majitele po marném uplynutí měsíční lhůty od doručení oznámení licenciáta o porušování práv. Konečně jsou oprávněnými osobami profesní organizace ochrany práv, které jsou řádně uznávány jako organizace oprávněné zastupovat vlastníky/majitele práv.
Oprávněným osobám je i nadále přiznáno právo na informace, jehož úkolem by mělo být výrazné posílení oprávněné osoby v boji proti porušování jejích práv. Toto lze uplatnit vůči třetí osobě, která v obchodním měřítku držela zboží porušující právo, nebo užívala služby porušující právo, nebo poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo, nebo byla těmito osobami označena jako účastník na výrobě, skladování, zpracování nebo distribuci zboží či poskytování služeb. Lze dovodit, že povinnost informovat se nebude vztahovat na spotřebitele jednajícího v dobré víře. Nejsou-li informace poskytnuty dobrovolně, lze se jich domáhat i soudně. Je ovšem nutno podotknout, že právo na tyto informace není absolutní (např. povinnost mlčenlivosti apod.).
Opatření k nápravě
K základním právům vlastníka/majitele při porušování nebo ohrožování jeho průmyslového práva patří zdržovací žaloba. Uposlechnutí soudního zákazu lze vynucovat opětovným ukládáním pokut. Odstraňovací žaloba pak spočívá zejména ve stažení výrobků z obchodních kanálů, kdy je možná dohoda mezi vlastníkem/majitelem a porušovatelem; trvalým odstraněním z obchodních kanálů nebo zničením výrobků, kdy dohoda nepřichází v úvahu; stažení, odstranění nebo zničení materiálů, nástrojů a zařízení určených nebo používaných k porušování nebo ohrožování práv průmyslového vlastnictví. Rovněž právo na zničení není absolutní, soud v taxativně uvedených případech zničení nenařídí. Nově se zavádí možnost alternativního opatření k nápravě, kdy soud může na návrh porušovatele práv nekonajícího tak ani z nedbalosti nahradit shora uvedená opatření finančním vyrovnáním oprávněné osobě. Nový zákon svým způsobem určuje a usnadňuje stanovení a vydání škody a bezdůvodného obohacení získaného porušovatelem v důsledku porušení nebo ohrožení práva. Oprávněná osoba má na výběr požadovat a soud může stanovit plnou náhradu škody a bezdůvodného obohacení nebo paušální částkou ve dvou výších s ohledem na to, zda porušovatel věděl, že porušuje průmyslové právo, nebo zda to nevěděl, ani nemohl vědět. Soud vždy přihlédne ke všem odpovídajícím okolnostem případu.
Ostatní prostředky ochrany
Pro úplnost je nutno dodat, že zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví není osamoceným právním předpisem, na jehož základě se lze bránit. Paralelně lze uplatnit i ochranu relativní, kterou je například ochrana proti nekalé soutěži. Úmyslné porušení práv k průmyslovému vlastnictví je trestný čin ve smyslu trestního zákona a v trestně právním řízení může soud uložit trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest či propadnutí věci. Další možný veřejnoprávní postih je přestupkové řízení. Zde z hlediska zavinění postačuje i nedbalost. Za přestupek porušování průmyslových práv mohou obecní úřady uložit pokutu až 15 000 korun, trest propadnutí věci a za určitých okolností i trest zákazu činnosti. Je posílena i úloha celních úřadů. V neposlední řadě lze, byť odvozeně, chránit práva k průmyslovému vlastnictví prostřednictvím spotřebitelského práva, tj. zákona o ochraně spotřebitele. Tento dává dosti široké možnosti České obchodní inspekci, Státní zemědělské a potravinářské inspekci a živnostenským úřadům.
Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & Partneři
