Rodinná firma Koh-i-noor Hardtmuth je největším středoevropským výrobcem kancelářských, školních a výtvarných potřeb. Kořeny společnosti sahají dávno do minulosti - v roce 1790 ji ve Vídni založil Josef Hardtmuth, do Českých Budějovic ji přesunul v roce 1848. Od konce devadesátých let minulého století opět firma patří jedné rodině - její hlavou je Vlastislav Bříza, který společnost odkoupil od finanční skupiny PPF.


HN: Už se vám podařilo splatit úvěr, který jste si na nákup společnosti před lety vzal?
Téměř. Za půl roku mi bude končit "sedm těžkých let" a věřím, že hned na to přijde "sedm lehčích let". Zbavím se obrovského úvěru, který jsem si tehdy musel vzít na nákup mateřské skupiny Gama Group.
Mohl bych ji teď za hodně dobré peníze prodat a užívat si, ale kvůli tomu jsem ji nekupoval. Jen jsem tehdy nechtěl, aby továrna, v níž jsem profesně vyrostl a pro Petra Kellnera z PPF ji řídil, přišla do zahraničních rukou.


HN: Kolik jste si tehdy půjčil?
Hodně, ale cifru po mně nechtějte. Tehdy jsem si myslel, že jednou umřu s dluhy, ale dnes vidím, že to nebude tak hrozné.


HN: Říká se, že když má někdo velký dluh, ubere mu ze života dva roky. Kolik ubral vám?
To vážně nevím a ani o tom nepřemýšlím. Když byl u mne na návštěvě jeden bohatý Američan, majitel nadnárodní firmy, na tuhle formu nákupu "management buy out", se ptal. A těch sedm "těžkých" let pokládal za optimum.


HN: Na rozdíl od další budějovické firmy, pivovaru Budvar, se vám podařilo ohlídat si ve světě známou značku Koh-i-noor. Bylo to těžké?
Ty dva příběhy bych úplně nesrovnával. I když se to nabízí - nám také půl století trvalo, než jsme v roce 1996 definitivně v Evropě získali práva na značku Koh-i-noor. V USA ji vlastní firma Chartpak, která ji koupila od americké větve Hardtmuthů. Jenže nám se podařilo najít společnou řeč a dnes nás dokonce firma zastupuje na severoamerickém trhu. Když přijede do Evropy, třeba na frankfurtský veletrh, vystavujeme v jednom stánku. S jejími vlastníky jsme víc rodinní přátelé než jen obchodní partneři.


HN: Kolik vás známka stála?
Nebylo to drahé - šlo o desítky miliónů korun, protože jsme kupovali jen osmnáctiprocentní podíl ve firmě Crayomine Vaduz. Ta značku vlastnila. Majoritu měl podnik už od privatizace. Český stát totiž značku Koh-i-noor částečně zaplatil Hardtmuthům už v polovině 60. let za prezidenta Novotného.


HN: Už jste si ji nechal ocenit?
Ještě ne, ale její hodnota bude vysoká. Vždyť díky ní vyvážíme do šedesáti čtyř zemí a všude ji znají.

Politici se pletou. Investoři nepřicházejí kvůli nim


HN: "Továrník" Bříza nebývá vidět na společenských akcích. Proč?
Slovo továrník nemám rád. Továrníci-průmyslníci jsou dnes až třetí kategorií. V současném světě jsou nejvýš finančníci, pak obchodníci a až potom průmyslníci. Ti hráli prim za první republiky.
Takže já jsem člověk třetí nebo dvouapůlté kategorie, když dělám i obchod. Ale finance neumím.
A ty akce? Hodně si vybírám. S nadsázkou říkám, že nepotřebuji někam chodit, abych dostal vuřta. Třeba nedávno, místo abych přijal pozvání na zahájení Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, jsem jel do Týna nad Vltavou na vernisáž.
Ve Varech bych udělal větší kontakty, ale v Týně jsem potkal malíře a kreslíře, s nimiž spolupracujeme. A také hejtmana a starostu. Bylo to tam příjemné a vůbec mi nevadilo, že jsem, na rozdíl od Varů, "nebyl vidět".


HN: Stýkáte se s politiky?
Stýkám, ale až na pár výjimek na komunální, jihočeské úrovni, je nevyhledávám.


HN: Není to proto, že k vám do továrny známí politici nechodí? Byť jste česká a navíc úspěšná firma.
U nás by se asi moc nezviditelnili, tak jdou raději stříhat pásky u dálnic nebo pokládat základní kámen továren nadnárodních firem... Ale jedna politička se u nás kdysi stavila. Když jsem jí nabídl, ať jdeme do výroby, že tam se dělají politické body, neměla čas.


HN: Podporujete politické strany?
Před volbami si politici vzpomenou, že existujeme. Ke všem státotvorným se proto chováme relativně vstřícně. Ale nepřeháníme to.


HN: Měli by podle vás manažeři vstupovat do vrcholné politiky?
Když chtějí, proč ne? Teď se na kandidátce ODS dostal do Poslanecké sněmovny třeba můj přítel Jan Špika, bývalý šéf Jihočeské energetiky. Potěšilo by mě, kdyby udělal kariéru i v ODS. Honza do politiky určitě nejde proto, aby zbohatl. Umím si i představit, že jednou až skončí jako poslanec, se z něho stane výborný regionální politik. A tak by to mělo být. Politiku by měli dělat úspěšní, finanční zajištění, na penězích nezávislí lidé.


HN: Jaké mají podle vás známí politici "mouchy"?
Těžko se jim třeba vysvětluje, že zahraniční kapitál nepřichází kvůli nim, ale že jde úplně za něčím jiným: za byznysem a ziskem. A kdo dá investorům reference - to jsou zase jen podnikatelé, kteří už v regionech jsou.


HN: Jak to myslíte?
Podívejte, třeba v Trhových Svinech mi mnoho lidí nemůže přijít na jméno. Prý proto, že jsem tam zavřel náš závod na výrobu hraček. Ale to je velký omyl. Přivedl jsem tam německou firmu Grainer, u níž dnes ve velké nástrojárně dělá 250 lidí. A první jednání bylo na úrovni Bříza-Grainer. Stejně tak přišel výrobce značkových brýlí, s nímž jsem se potkal v Linci a prodal mu část areálu.
Fabrika, která měla za totality sedm set lidí se dokázala rozdělit na čtyři firmy a v těch dělá víc zaměstnanců než dříve.
To samostatně nemohl dokázat žádný starosta. Myslet si, že vybuduje průmyslovou zónu a všichni se tam pohrnou, je omyl.

V Číně se výrobě daří lépe než v Rusku


HN: Jak si nyní Koh-i-noor Hardtmuth ve světě "tužek" stojí?
Psací potřeby dělá osm deset vesměs soukromých firem a ty ovládají Evropu, i když mají převážnou část výroby na jiných kontinentech. Z pohledu světa jsme malá firma, ale v branži nás konkurence bere a respektuje. Já říkám, můžete být králem v Čechách, ale když nejste císařem římským, je to houby platné.
Tak tím císařem, byť třeba malinkým, chceme také být. Proto expandujeme do ciziny. Kdybychom měli být závislí jen na českém trhu, tak už tady nejsme.


HN: Proč?
Prosadit se v domácích obchodních sítích je kruté. Jejich vlastníci vesměs nemají s Čechy nic společného a české firmy se do nich těžko dostávají. Ještě jsem ale nezažil politika, který, když se otvírá nějaké další nákupní centrum, by jejich šéfům řekl, že mu tam chybí zboží z českého Koh-i-nooru.


HN: Vyrábíte druhým rokem v Číně, jak se vám tam daří?
Lépe, než jsme předpokládali. Výroba - o níž říkám, že za čínské ceny získáváme českou kvalitu - rychle roste a brzy bude kulminovat. Budeme muset říct, co dál. Jak například naložíme s investicemi v Rusku, kde máme určité problémy. Ne na trhu, ale s vlastnickým, minoritním, podílem v Sibirskoj karandašnoj fabrice.


HN: Proč jste se v Asii dokázali prosadit, a v Rusku ne?
To je jednoduché. V Číně, kde máme stoprocentní "dceru", nám do podnikání nikdo nemluví. Na rozdíl od Ruska, kde takový vliv na řízení továrny nemáme. A také jsme se na Čínu dobře připravili. Třeba tím, že jsme nešli do lacinější oblasti, nýbrž vybrali si dražší, ale dopravně dostupný Nanjing.


HN: Do čeho investujete vy osobně?
Není toho mnoho, zatím jsme nesplatili celý úvěr. Už jsem toho dost zažil, a malichernostmi netrpím. Nerozhazujeme, neutrácíme, peníze se musí rozmnožovat.
Jedinou mou slabostí jsou auta, stará či nová, a jejich konstrukce. To mi zbylo ještě z dob, kdy jsem studoval konstrukci motorů. Ale protože do někdejšího Motoru mě nevzali, skončil jsem kdysi u konstrukce tužek.

Otevřeme i malé firemní muzeum


HN: Co budete dělat v létě?
Odjíždím do samostatné Černé Hory, protože Černohorci napsali, že se osamostatnili a že nebudou brát naše zboží od Srbů. Tak mě zvou, abych přijel vyjasnit vztahy. Ale jinak jsem doma v jižních Čechách. Stále víc si s přibývajícím věkem uvědomuji pravdivost Werichových slov, že kamarád není ten, s kým jsi nehrál kuličky. A tak víc vyhledávám kamarády. Tomu chci věnovat letošní léto. Nacestovaný jsem po světě dost.


HN: Vaše továrna leží pár set metrů od centra Českých Budějovic. Máte obrovskou moc tvář města jednou změnit. Dojde na to?
Ptáte-li se, jak dlouho zde ještě zůstane výroba, tak při postupném útlumu zhruba deset, možná patnáct let. Takže ano, jednou k tomu bezesporu dojde.
O výrobě v Číně jsem už mluvil, můžeme být i jinde v cizině. Z Budějovic přitom odcházet nemusíme, máme dost pozemků i v průmyslových lokalitách, kde klíčové části výroby, vývoje nebo marketingu můžeme udržet.
Navíc - co se týká středu města - v roce 2027 vyprší pronájmy, které na našich přilehlých pozemcích mají obchodní řetězce Delvita a Lidl. Celé území bude možné komplexně řešit.


HN: Co by pak podle vás mělo v historických objektech být?
Dovedu si představit luxusní obytnou zónu, obchodní centrum nebo sportovní halu. Možností je řada. Bude záležet na tom, jestli se najde bohatý a osvícený investor.


HN: Hned vedle vaší továrny stojí zapomenutý drážní domek koněspřežky - první železnice na evropské pevnině. V cizině by to byla turistická atrakce, tady nic.
S tím nic nenadělám. Vím, že existovaly záměry vrátit koněspřežnou dráhu jako atrakci do historického centra, ale jak jsou daleko, nevím.
Pokud jde ale o Koh-i-noor, chceme to napravit. Do pololetí příštího roku otevřeme prohlídkovou výrobní trasu a malé firemní muzeum. Aby lidé viděli, co Koh-i-noor byl a je, kdo byli Hardtmuthové. Turisté to snad ocení.
My nepotřebujeme velké návštěvnické centrum jako třeba pivovar Budějovický Budvar, ale značka Koh-i-noor vznikla už v roce 1790 a tomu by měla odpovídat i její prezentace. Také proto, že u nás není mnoho lidí, kteří by naši dřevěnou tužku nebo pastelku někdy v životě nedrželi v ruce.

Vlastislav Bříza
Vlastislav Bříza (narozen roku 1946) je majitelem holdingu G Group. Vlajkovými loděmi skupiny jsou společnosti Koh-i-noor Hardtmuth (která vyrábí tužky, školní a kancelářské potřeby) a Gama Group (která vyrábí zdravotnický materiál a laboratorní potřeby).
Po absolvování strojní fakulty ČVUT, specializace spalovací motory, spojil Bříza svůj profesní život s firmou Koh-i-noor Hardtmuth, kam nastoupil v roce 1970. Byl v ní konstruktérem, náměstkem ředitele, šéfem závodu Logarex i ředitelem podniku Gama.
Od konce devadesátých let minulého století uskupení těchto firem vlastní, koupil je od finanční skupiny PPF miliardáře Petra Kellnera.
Bříza má rád výtvarné umění, fotbal a chodí rybařit.