Proč koalice mlčí o euru?
Odcházející vláda schválila na svém mimořádném zasedání předběžný návrh rozpočtu na příští rok s dalším deficitem 88 miliard korun. Tento předběžný rozpočet nelze však brát vážně, neboť jeho důvěryhodnost okamžitě zpochybnil dosluhující ministr financí tvrzením, že příští vláda bude muset odložit platnost některých již schválených zákonů. Jinak hrozí, že deficit 88 miliard korun nemůže být splněn a s plněním pravidel pro přijetí eura v roce 2010 to bude obdobné.
I tak je navrhovaný deficit o čtrnáct miliard korun vyšší, než je schválený deficit pro tento rok. A je téměř jisté, že vzhledem k výrokům dosluhujícího ministra financí se deficit nezastaví na oněch 88 miliardách. Bohužel.
Co bude s eurem?
V příštím roce by měl tedy deficit veřejných financí přesáhnout 3,3 procenta HDP, což je nad maastrichtským konvergenčním kritériem. Centrální banky právě ve chvílích, kdy se mění vlády a s tím i politická strategie včetně fiskálního výhledu do dalších let, zvyšuje svou pozornost na maximum.
V současných podmínkách jsou tyto změny o to důležitější, neboť česká ekonomika je v procesu ekonomické konvergence, jehož součástí je i odcházející vládou slíbená budoucí implementace společné měny - eura. Jaký je tedy rámcový výhled projektu společné měny prismatem nové koaliční smlouvy a právě "schváleného" předběžného rozpočtu?
O fungování společné měny euro existují celosvětově určité pochybnosti. Většinou je vzhledem k nadměrné regulaci, strnulosti, existenci bariér, nadřazenosti politiky nad ekonomickou svobodou a absenci skutečně realistického pohledu na ekonomickou realitu zpochybňována Evropská unie jako optimální měnová zóna.
Stejně tak existují určité domácí pochybnosti o reálnosti projektu společné měny v Česku za stávajících ekonomických podmínek a odkládání nutných ekonomických a strukturálních reforem, které si na cestě za společnou měnou vytyčila vláda a ČNB v materiálu "Strategie přistoupení České republiky k eurozóně" schváleným vládou již 13. října 2003. Se zájmem bylo proto očekáváno znění nové koaliční smlouvy, která velkou měrou napoví, kterou cestou se může země ubírat ke společné měně.
Přístup ke splnění slibu přijetí eura, který republika dala vstupem do EU, je velmi realistický a prospěšný. V textu koaliční smlouvy totiž není o přijetí eura ani jedna zmínka. Pro zavedení eura totiž musí být na daném území vytvořeny příznivé podmínky, které zabezpečí, že zavedení společné měny bude nejen přínosem pro dané společenství, do kterého se vstupuje, ale bude především přínosem pro vstupující zemi.
Již delší dobu lze bohužel v Česku vysledovat nezdravý trend chaotických oznamování a debat na téma data zavedení společné měny, kterým vévodí populistická otázka "kdy?" ověnčená politickým nádechem. Tento přístup je škodlivý a pro republiku neprospěšný, protože tématu zavedení společné měny by měla dominovat ekonomická kritéria.
Obsah koaliční smlouvy je proto příjemným překvapením, protože text otázku "kdy?" vůbec neřeší, ale řeší o mnoho důležitější a podstatnější záležitosti týkající se tak potřebných reforem důchodového a zdravotního systému, reformy veřejných financí, zjednodušení daňového systému, zpružnění pracovního trhu, deregulací a větší individuální angažovanost a motivaci jednotlivých ekonomických subjektů s důrazem na dlouhodobější pohled a udržitelnost ekonomického růstu.
Obsah koaliční smlouvy lze proto považovat v rámci otázky implementace společné měny za přiměřený, protože prázdnou a proklamační otázku "kdy?" položí až po vytvoření zdravých a realistických podmínek přínosných pro Česko. Tento přístup také umožní vyhnout se nepříjemným situacím v rámci procesu implementace společné měny, jaké jsme například mohli sledovat v Lotyšsku, či dokonce trapným a ponižujícím situacím jako na příkladu Litvy.
Euro až po reformách
Z hlediska veřejných financí a schváleného předběžného rozpočtu již není možné být příliš optimistický, ale doufejme, že bude realizována reforma veřejných financí zároveň s ostatními reformami, které položí zdravější základ pro efektivní fungování veřejných financí a umožní centrální bance rozhodnout o případném vstupu do systému ERMII. Teprve doba následující po realizaci nutných a potřebných reforem bude vhodná pro profesionální položení magické otázky "kdy?".
Otázka "kdy?" totiž není pouze otázkou politickou, ale především ekonomickou.
Autor je člen bankovní rady a vrchní ředitel ČNB
