Dennis Oppenheim: Klozety upomínají na hurikán

Klozety upomínají na hurikán

Osmašedesátiletý sochař Dennis Oppenheim patří k nejžádanějším americkým konceptualistům. Včera otevřel pražskou výstavu Sculpture Grande, na níž je hlavním hostem.

HN: Vaše pražská instalace vypadá trochu jako komentář komerčního prostředí.
To je možné, ale Vzdušné klozety byly poprvé vystaveny v Miami, kde často řádí hurikány. Původní myšlenka tedy byla, že to jsou věci vyvržené z domů, z koupelen atd. Je to chaos v určitém momentu zastavený ve vzduchu. Sochy také odkazují na specifickou architekturu. V Americe je velká móda stěhovat se do rezidencí, je to až bláznivé.

HN: Nemají stromy s listovím z klozetů také ekologický podtext?
Je trochu nebezpečné využívat umění politicky. Někdy je to nutné, ale jinak je to pro umění zužující. Raději než sdělit nějaké politické poselství se snažím dostat se pod povrch, najít citlivé téma uvnitř.

HN: Jste známý tvůrce land-artu a také body-artu, tedy umění pracujícího v monumentálních proporcích i v intimitě těla. Co mají obě kategorie společné?
To bylo před třiceti lety, v době radikálních objevů v umění, kdy se teprve konceptuální umění rozvíjelo. Land-art byl protestem proti umění v muzeích a galeriích, nedal se sbírat. Byla to tvorba na trávníku, něco, co nešlo odnést do galerie nebo domů. To samé platí o body-artu. Bylo to něco, co umělec udělal sám na sobě nebo nějaká akce. Společně tedy bojovaly proti konvenčnímu umění. Nakonec se tam ale oba žánry také ocitly - zásluhou fotografie, která akce zdokumentovala a která se už samozřejmě sbírat dá. Takže vlastně land-art i body-art ztratily svou radikálnost, už nejsou tak silnou alternativou galerijního umění.

HN: Takže je to vlastně prohra?
Ne, tak to necítím. Umělci jsou samozřejmě rádi, že jejich akce je zaznamenána - fotografií nebo videem. Možná je to trochu deviace, ale není to jejich vina, původně to nezamýšleli. Navíc takové záznamy konceptuální umění posilují. Díky fotografiím lze pochopit záměr konceptuálních umělců, kteří na začátku opovrhovali galerijním uměním, sterilním opečováváním děl na podstavci. Chtěli se raději utkat se skutečným světem. Je to něco, co ovlivnilo mnoho lidí. (mgd)