Jiří Krušina: První elektrárna nás vyšla na statisíce

Jiří Krušina, spolumajitel společnosti Energo-Pro
Přinášíme další díl úterního seriálu rozhovorů se zajímavými a významnými podnikateli ze všech regionů Česka.

Svitavská společnost Energo-Pro podniká v české energetice už přes deset let. Po koncernu ČEZ je u nás druhým největším výrobcem elektřiny z vody. Už pět let expanduje v zahraničí, vlastní elektrárny v Bulharsku, další staví v Turecku. Před pár týdny vyhrála privatizační soutěž v Gruzii. Chystá se tam převzít osm energetických společností za více než sedm miliard korun, čímž se stane jedním z největších domácích investorů v zahraničí.
A přesto její jméno v Česku - až na lidi z oboru - skoro nikdo nezná. "Nemáme co tajit. Jen jsme až dosud neměli důvod, abychom o sobě dávali na veřejnosti vědět, nepotřebujeme popularitu," krčí rameny právník Jiří Krušina, který Energo-Pro vlastní spolu s Jaromírem Tesařem.


HN: Jste právník, který do Energo-Pro vstoupil až po jeho rozjezdu. Není to tak, že ve skutečnosti zastupujete klienta, který chce zůstat utajeným tichým společníkem?
Tak to není, Energo-Pro byla původně rodinná firma, žádný jiný "tajný" kapitál za námi nestojí. Firmu zakládali lidé, kteří se před- tím pohybovali kolem výroby vodních turbín, takže ten trh znali a dokázali odhadnout jeho možnosti.
Já sám jsem Energo-Pro poznal nejdřív jako klienta, pak jsem do firmy vstoupil i jako akcionář.


HN: Dnes se chystáte investovat v Gruzii víc než sedm miliard korun. Kolik peněz potřebovali zakladatelé Energo-Pro na rozjezd firmy?
Svou první elektrárnu v Čechách Energo-Pro kupovalo řádově za statisíce korun, složili se na to zakladatelé společnosti. Později jsme získali prostředky i z úvěrů, elektrárny jsme kupovali asi čtyři až pět let a postupně jsme si půjčili až 800 miliónů a stali se tak u nás po ČEZ druhým největším vlastníkem vodních elektráren.


HN: Vlastníte dvanáct elektráren u nás, tři kaskády v Bulharsku, dvě elektrárny stavíte v Turecku a teď jdete do Gruzie - kolik jste do expanze zatím vložili?
Celková výše našich investic v Česku je asi 1,2 miliardy korun. V Bulharsku máme investováno asi 2,1 miliardy korun, v Turecku teprve začínáme, smlouva tam byla podepsána na jaře. A v Gruzii upřesňujeme konečnou výši potřebných financí a znovu ověřujeme stav prodávaného majetku. Na uzavření smlouvy tam máme čas do 23. září.

Plánům firmy věřila především státní banka


HN: Jak snadné je pro středně velké firmy, jako je vaše, sehnat miliardy na koupě elektráren?
Situace se výrazně změnila. Počátkem devadesátých let byl velký problém sehnat kapitál. Banky nerozlišovaly obor podnikání a ani to, zda máte zajištěný odbyt nebo tržby. Dnes je to jiné, při dalších investicích v Bulharsku i Gruzii se projevuje zájem velkých bank, a to nejen českých, protože Balkán a tyto země považují banky za atraktivní prostředí.


HN: Přesto financuje celou vaši expanzi státní Česká exportní banka. Nebylo by to tak pozoruhodné, nebýt toho, že jste jedinou firmou, které stát dosud půjčil na nákup aktiv v zahraničí. Jak jste to dokázali, měli jste v bance "kamaráda"?
Když jsme v roce 2000 kupovali první elektrárny v Bulharsku, nebylo vůbec snadné úvěry na takový projekt získat. Bulharsko v té době nemělo dobrou reputaci a řada lidí se na nás dívala překvapeně. Až když tam později začal investovat ČEZ, začali se i další investoři na ten region dívat jinak.
Jednání zprvu nebylo snadné ani v České exportní bance, kde jsme žádné osobní kontakty neměli. Rozhodování o tom v prvním případě trvalo řadu měsíců. Pak už to šlo lépe, dnes už znají naši historii.


HN: Když jste poprvé o úvěr exportní banku žádali, dlužili jste navíc státu peníze. Státní Česká konsolidační agentura převzala dluhy, které jste měli u Investiční a poštovní banky - celkem přes 400 miliónů korun. Vy jste bance nespláceli?
Závazky, které jsme měli vůči IPB, byly na nákupy vodních elektráren. Po celou dobu, kdy byla naším věřitelem IPB, byly tyto dluhy spláceny. Po pádu banky byly ale převedeny na ČSOB, která je pak převedla na konsolidační agenturu. Pokud vím, přešly takto na stát podobně všechny větší úvěry z pobočky, kterou jsme byli obsluhováni. Také vůči agentuře jsme ale své závazky plnili.


HN: Jak je tedy možné, že konsolidační agentura váš dluh prodala s balíkem údajně nebonitních pohledávek za zlomek jejich původní hodnoty firmě EC Group?
Nevím, bylo to v roce 2002, kdy povodně poškodily jednu z našich elektráren. Asi měli strach, že nebudeme schopni ten dluh splácet. Když agentura pohledávky vůči nám prodala EC Group, spláceli jsme pak tomuto věřiteli.
My jsme při jednání o úvěru v České exportní bance museli každé čtvrtletí doložit, že plníme veškeré závazky k agentuře i svým ostatním věřitelům, finančnímu úřadu, zdravotním pojišťovnám...
Bez toho by nebylo možné získat v exportní bance úvěr.

Odstartovat expanzi přes Bulharsko se vyplatilo


HN: Proč jste vůbec vyrazili do Bulharska v době, kdy tomuto trhu běžné banky nevěřily a nebyly s ním žádné zkušenosti? Nebylo to příliš velké riziko?
Když skončila privatizace elektráren v Čechách, monitorovali jsme příležitosti v dalších zemích a Bulharsko se ukázalo jako nejpříhodnější. Řadu let se tam vyvážely české turbíny, nebyl to neznámý trh. Bulharsko má pro výrobu elektřiny z vody výborné podmínky vzhledem k velkému množství hor. Naše první akvizice - privatizace kaskády Sandanská Bystrica - byla velmi efektivní a postupně jsme v Bulharsku získali osm vodních elektráren ve třech kaskádách. Tento případ překonal veškerá naše očekávání v dobrém slova smyslu. Díky tomu, že jsme šli do Bulharska brzy, jsme tam nakupovali výhodně - od té doby se tam ceny vodních elektráren vyšplhaly na troj- až čtyřnásobek cen, za které jsme nakupovali my první kaskádu.


HN: Takže v Bulharsku šlo už od počátku všechno hladce?
Nebylo to jednoduché. Po vítězství v soutěži na naší první kaskádu v Bulharsku jsme měli problém: než jsme mohli privatizovaný majetek převzít, museli jsme podstoupit soudní spor a až po dvou letech rozhodl bulharský správní soud, že tamní privatizační agentura je povinna prodej s námi dokončit. Pro nás to byl signál, že se investiční prostředí v Bulharsku zlepšuje a že můžete v této zemi podnikat.


HN: Říkáte, že získávat úvěry na koupě elektráren u komerčních bank je dnes už možné, proč si tedy půjčujete dál u státní exportní banky? Je to výhodnější?
Investování v energetice je dnes pro banky zajímavé, dnes už nespolupracujeme pouze s Českou exportní bankou, ale i s jinými bankami. I úrokové sazby komerčních bank jsou dnes téměř shodné s exportní bankou.
Ale taky jsme konzervativní - raději pracujeme s bankou, se kterou máme dlouhodobou zkušenost a která zná nás a naše záměry.


HN: V Gruzii nyní kupujete dvě distribuční firmy a šest vodních elektráren za víc než sedm miliard korun. Jak velkou roli chcete v gruzínské energetice hrát?
Naše první gruzínská akvizice - Spojená distribuční společnost - zásobuje elektřinou asi sedmdesát procent území státu, to je asi tři milióny ze čtyř a půl miliónu Gruzínců. Také druhá Adžarská distribuční společnost je pro nás velmi zajímavá, byť je menší. Leží ale u tureckých hranic, a my stavíme vodní elektrárny v Turecku, tedy na druhé straně hranice. Je tady možnost přenosu elektrické energie mezi Gruzií a Tureckem přes tuto distribuční společnost.


HN: Není Gruzie politicky nestabilní a pro investory riziková?
My vycházíme z toho, že v celé Evropě bude cena elektřiny růst, protože zdrojů je nedostatek a výstavba nových je drahá. A vodní elektrárny jsou efektivní zdroj, elektřina z nich je na trhu dobře uplatnitelná vzhledem k nízké výrobní ceně. Ve většině zemí se dnes upravuje legislativa tak, že to dává jistotu pro výrobce elektřiny z vody, její pozice se bude z ekonomického pohledu stále zlepšovat.


HN: Jste s nákupy firem v zahraničí u konce?
Vše bude záležet na příležitostech, protože ono je úplně jedno, kde vodní elektrárna stojí - jestli pod Prahou, u Sofie nebo u Tbilisi. Privatizační příležitosti však bohužel končí. Nemáme žádný konkrétní plán, jak v Česku, tak i v Bulharsku naši pracovníci monitorují další příležitosti, ale problém je v tom, že ceny případných dalších nákupů budou mnohem vyšší, neboť o tento obor je velký zájem a příležitostí rychle ubývá.


Peníze se nám nyní vrátí zhruba za deset let


HN: Jak rychle se peníze z investic do vodních elektráren vracejí?
Pro získání prvních elektráren stačilo, abychom za ně nabízeli částku, která představuje pětiletý až šestiletý výnos. Nyní v Bulharsku jsme poslední vodní kaskádu kupovali s tím, že návratnost je více než deset roků.


HN: Kolik Energo-Pro vydělává?
Ekonomické výsledky za celou skupinu nemohu poskytnout, ale v Česku jsme loni měli tržby 170 miliónů korun a zisk 32 miliónů.


HN: Kolik vůbec zaměstnáváte lidí?
V Česku asi sedmdesát, v Bulharsku zhruba do dvou set, v Turecku máme zatím jen pár lidí, ale bude jich postupně asi čtyřicet - podobně jako na vodních elektrárnách, které kupujeme v Gruzii. Daleko početnější jsou stavy gruzínských rozvodných společností, tam půjde o tisíce zaměstnanců.


HN: Působíte na neprobádaných, rizikových trzích, ale jak je to u nás? V Česku byl váš byznys bez rizika?
Pro nás tady byly nejtěžší zkouškou povodně. Elektrárnu v Modřanech jsme koupili v roce 1998, v letech 2001 až 2002 jsme ji modernizovali na dalších dvacet let provozu, ale hned nato přišla voda. Čerstvě opravenou elektrárnu nám totálně zničila. Voda nám spláchla asi 36 miliónů. Byli jsme ale pojištění, část škod jsme dostali zpět.
Povodně nám nadělaly škody i na dalších elektrárnách. V roce 1997 nás to spláchlo v Kroměříži, po opravě jsme tam ale za šest týdnů už zase "jeli". V roce 2000 jsme měli škody v Háji na Moravě.


HN: Jak se na riziko povodní dívají po zkušenostech pojišťovny?
Dneska nás stojí pojištění troj- až čtyřnásobek toho, co před povodní v roce 2002.


HN: Neozývají se vám zájemci o koupi vaší firmy nebo vašich podílů? Nepohltí Energo-Pro nějaká velká energetická firma?
Chtěli bychom zůstat v dosavadní podobě, i když se samozřejmě nabídky zájemců o firmu množí. Firma ovšem není na prodej. Zpočátku nás provázely spekulace, že nakupujeme proto, abychom privatizovaný majetek prodali někomu dalšímu.
Nebyla to pravda, existujeme víc než deset let a firmu ani akcie jsme neprodali. Nepodnikáme proto, abychom akcie rychle zhodnotili. Energetika nás zajímá z hlediska dlouhodobého investování.