Slovinci: Dejte nám euro, reformy si nechte

/Od našeho spolupracovníka/
Mezi auty v běžném provozu na slovinských silnicích je mnoho luxusních vozů, místní to nazývají "efekt BMW". Dojem bohaté země potvrdí i letmá procházka po kavárnách v centru Lublaně, kde převládají dobře oblečení místní lidé.
Ve Slovinsku prakticky neexistují chudí. Toto tvrzení lze doložit například průměrnou mzdou, zveřejněnou letos v květnu, která je v přepočtu zhruba 33 600 Kč.
Ve Slovinsku nicméně nespadají podle běžných měřítek mezi chudé ani lidé s nejnižšími příjmy nebo nezaměstnaní. Velká většina lidí z dvoumiliónové populace totiž vlastní alespoň jednu nemovitost.
"Velké rodinné domy lidé stavěli za bezúročné půjčky v sedmdesátých letech," říká státní úředník Zlatko Smole. "Splácení nebylo s ohledem na vysokou inflaci problém." A po osamostatnění v roce 1991 si státní byty mohl koupit prakticky každý.
"Špatně se asi nemáme," potvrzuje řidič náklaďáku Gordan Gojković. "Válka se nám víceméně vyhnula, s osamostatněním jsme se sice zbavili socialismu, ale spát můžeme klidně, protože sociální jistoty a silné odbory nám zůstaly. A jako bonus k tomu máme pořád nejlevnější benzín i naftu v okolí," směje se Gojković.

Historické kořeny úspěchu
Kde je jádro ekonomického úspěchu Slovinska devadesátých let, na němž staví dodnes?
Svou úlohu jistě hrají historické kořeny. "My Slovinci jsme byli ostatním Jihoslovanům často k smíchu," říká knihovnice Nika Kramžar. "Podle nich jsme neměli smysl pro humor a každý den jsme chodili brzo ráno do práce. Dneska už se tolik nesmějí."
Další roli bude nesporně hrát fakt, že Jugoslávie od šedesátých let minulého století vlastně nebyla za železnou oponou, čehož při cestách za prací do západní Evropy nejdříve začali využívat Slovinci. Výdělek investovali doma, do své soukromé firmy či řemesla. Řada z těchto bývalých "gastarbeiterů" stále pobírá německý důchod.
Slovinci také nejlépe využili otevřených hranic, kdy se jugoslávské firmy v praxi seznamovaly s fungováním tržního hospodářství a cvičily svou konkurenceschopnost. Na ztracený jugoslávský trh se slovinské firmy vrátily hned po skončení války.
To vše by ztratilo na významu, pokud by se při osamostatnění Slovinska nezachovala kontinuita v řízení hospodářství. Podle údajů týdeníku Mladina zastávali v letech 1988 a 1995 vrcholové manažerské pozice ve slovinském hospodářství v 85 % případů titíž lidé. "Kdyby tenkrát došlo k politické výměně zkušených manažerů, systém by se rozpadl, a měli bychom tady stejný propad jako v České republice, v Polsku či Maďarsku," řekl Mladině bývalý bankéř Niko Kavčič.
Co bylo přínosem v devadesátých letech, se v současnosti jeví jako přítěž. Nepříznivé administrativní podmínky pro zahraniční investory, komplikovaná daňová soustava, vysoké daně a neefektivní byrokratický systém v současnosti zpomalují hospodářský růst.

Odložené reformy
Volby před dvěma lety vyhrál aktivní antikomunista Janez Janša, který tvrdí, že jeho vláda je první pravicová v samostatném Slovinsku. Na začátku slibovala hluboké reformy, jednotnou daň, privatizaci státních podílů ve firmách, na řadu měly přijít reformy penzijního a zdravotního systému.
Místo toho však koalice výměnou managementu ve významných firmách i médiích posílila svou politickou moc. Jediný zahraniční investor v bankovním sektoru, belgická KBC, odprodal svůj podíl v největší slovinské bance zpátky státu. Úspěchem tak bude pouze zavedení eura v roce 2007.
"Lidé jsou po dvou letech nové vlády nejistí," shrnuje společenské klima lékař Božo Majcen. "Po dvou letech nejsou reformy ani na papíře a kromě zavedení eura nemá vláda v hospodářské oblasti vytyčeny žádné konkrétní cíle. Ale díky aspoň za to euro."



Slovinsko
Počet obyvatel: 2 010 347
Rozloha: 20 273 km2
Státní zřízení: republika
Odhadovaná délka života: 76 let