Mladí Indové rozjíždějí kariéru po telefonu
/Od naší spolupracovnice/
Kancelář Britské rady v indické metropoli nabízí několik úrovní kursů zaměřených na mluvenou angličtinu. Patří mezi nejoblíbenější a vždy bývají naplněny do posledního místa.
"Chci si zlepšit konverzační schopnosti a naučit se mluvit s americkým nebo britským přízvukem. Budu mít pak větší šanci dostat zaměstnání v operačním telefonickém centru významných firem," říká na úvodní hodině mladá Indka Ritu. Ze stejného důvodu přišlo do kursu několik dalších studentů. "Perfektní angličtina a dobrý přízvuk je jedním z hlavních kritérií při přijímacích rozhovorech," shodují se.
Indie je v současné době světovou jedničkou na trhu takzvaných outsourcingových služeb. Po celé zemi pracuje přibližně sto tisíc zaměstnanců v zákaznických telefonických centrech takových společností, jako jsou Citibank, Microsoft či American Express.
Pro počítačové firmy, letecké společnosti či banky je přesunutí operačního střediska do Indie zajímavé nejen díky nízkým provozním a mzdovým nákladům.
Láká je také vidina dvou a půl miliónu anglicky mluvících mladých lidí, kteří ročně ukončí studium na vysokých školách a na rozdíl od svých vrstevníků v Evropě nebo v USA považují práci telefonního operátora za prestižní.
"Zaměstnání v telefonických centrech je ideální pro start kariéry a mezi mladými je o ně velký zájem," potvrzuje Šarda, zaměstnankyně dillíské pobočky jedné z největších outsourcingových společností v Indii, IBM Daksh.
Dobře placení otroci?
Hromadné najímání Indů do "call center" má ovšem řadu kritiků. Telefonní operátoři jsou podle nich příliš přetěžováni - nebo přímo vykořisťováni. Pro zákazníky z Evropy a Spojených států totiž musí být k dispozici přes noc indického místního času a běžně pracují šest dnů v týdnu až v dvanáctihodinových směnách.
Národní institut práce V.V.Giri uveřejnil studii, která přirovnává podmínky práce v těchto střediscích k "římským otrokářským lodím".
Přestože mladí vysokoškoláci dostávají relativně vysoké platy, podle studie mrhají svůj čas málo kvalifikovanou prací telefonisty a "počítačového přisluhovače".
Mladík jménem Gaurav studuje na Dillíské univerzitě ekonomiku a zároveň si přivydělává v centru společnosti Evalueserve. Připouští, že práce operátora je fyzicky i mentálně náročná a často monotónní. Důležitější však pro něj je, kolik dostane zaplaceno.
"V Indii máme vysokou nezaměstnanost a zuří boj o pracovní místa. Studenti ani čerství absolventi si rozhodně nemůžou příliš vybírat. V call centru vydělávám 11 000 rupií (asi 6000 Kč) měsíčně, dostávám zdarma jídlo a pití a navíc mám zajištěnu dopravu. O takových penězích a pracovních podmínkách bych si jinde mohl nechat jen zdát," oponuje Gaurav těm, podle nichž by si měl najít jiné místo.
Předpokládá se, že Indie zůstane pro globální investory nejatraktivnější zemí pro telefonická centra i v příštích letech. Do roku 2010 by měl počet tamějších zaměstnanců vzrůst na zhruba 170 000.
Něco tu přece jen chybí
Některé firmy - například Alliance & Leicester nebo Powergen - se však rozhodly svá střediska v Indii zavřít. Apple Computer zase odstoupil od plánu zřídit velké operátorské centrum v Bengalúru.
Vede je k tomu růst výdajů na platy a překvapivě také nedostatek kvalitních pracovníků. Call centra se totiž potýkají s velkou fluktuací zaměstnanců a není snadné najít za ně kvalitní náhradu.
Jak vyplývá z průzkumu společnosti McKinsey, Indie je sice ve světě proslulá vysokým počtem absolventů vysokých škol, ale mnoho z nich neumí pracovat s počítačem a ani úroveň jejich angličtiny není dostatečná.
"Jen deset až patnáct procent uchazečů o práci je zaměstnatelných," uvádí průzkum. Na špatnou angličtinu s indickým přízvukem a častá nedorozumění při vyřizování telefonátů si klienti společností využívající call centra v Indii stěžují často. "Přestože náklady ze zámoří jsou nízké, nechceme kvůli úsporám ohrozit spokojenost zákazníků," vysvětlil rozhodnutí opustit Indii ředitel britské společnosti Powergen Nick Horler.
