Indické školy mají slabé základy
/Od naší spolupracovnice/
Matka mého indického přítele Riteše umí anglicky jen pár vět, a tak spolu mluvíme hindsky. Pracuje na státní škole v jižním Dillí a jako většina učitelů říká, že práce ve školství je náročná. Ptám se, co vyučuje a při její odpovědi mi zamrzne úsměv na tváři. Paní Kumárová vedle hindštiny učí také angličtinu.
Mohlo by se zdát, že indičtí absolventi vysokých škol mají před sebou skvělou budoucnost. Mohutný rozmach indického privátního sektoru a vysoká poptávka po kvalifikovaných pracovnících motivují rozvoj vysokého školství.
Povinná, bezplatná bída
Podle nejnovějších zpráv počet vysokoškolských fakult v Indii roste ročně o desítky procent.
Každý rok dokončí studium na 400 000 inženýrů, kteří se mohou pochlubit nejen titulem, ale i výbornou angličtinou. A mají šanci získat práci v zahraničních firmách nebo v indických gigantech, jako jsou Infosys či Tata Group.
Zatímco indické univerzity a vysokoškolské instituty technologie či managementu dosahují světové úrovně, základní školství je v katastrofálním stavu. Stát sice zaručuje povinné a bezplatné základní vzdělání, přesto čtyřicet procent Indů zůstává negramotných.
Polovina žáků přeruší docházku ještě před dokončením sedmé třídy a šedesát miliónů indických dětí do škol vůbec nechodí.
"Dvě třetiny žáků z pátých tříd státních škol neumějí přečíst jednoduchý text a vyučující se na polovinu hodin vůbec nedostaví," uvádí letošní zpráva Světové banky o rozvojové politice Indie.
Některé školy na vesnicích nemají žádnou školní budovu a není výjimkou, že jeden učitel má na starosti několik tříd najednou.
"Vláda v oblasti veřejného vzdělání naprosto selhala," tvrdí indický novinář a spisovatel Gurčaran Das.
Střední a vyšší vrstvy obyvatel začaly problém řešit po svém - děti posílají do soukromých škol. Podle statistik v nich studuje polovina všech dětí z měst.
"Obě moje dcery jsou zapsány do soukromé školy. Ročně platím dost peněz, ale je to dobrá investice. Mají kvalitní výuku a lepší šanci dostat se na slušnou univerzitu," říká Anup Natti, dillíský obchodník s textilem. "Všichni vědí, že učitelé ve státních školách jsou nedostatečně vyškolení a nespolehliví. Ve škole pořád chybějí a žáky nic nenaučí."
Privátní sektor je ale přístupný jen bohatším lidem. A co chudí a ti, kdo jsou diskriminováni kastovním původem, tedy lidé, kteří podle odhadů tvoří celou polovinu indické populace? Většinou jsou odkázáni na špatné státní školy.
Výhody nefungují
Vzniká tak paradoxní situace - stát sice není schopen chudé na základní úrovni kvalitně vzdělat, ale v rámci politiky "rovného přístupu ke vzdělání" jim rezervuje místa na univerzitách a ve státní správě.
Nedávné rozhodnutí vlády rozšířit rezervační kvóty a vyhradit příslušníkům nižších kast téměř polovinu univerzitních míst vyvolalo bouřlivou reakci veřejnosti.
"Místa na našem institutu určená pro studenty z nízkých kast nejsou z poloviny vůbec obsazená a ti, kteří se sem dostanou díky kvótám, studium často nedokončí," rozčiluje se Puran Čaudhuri, student Indického institutu zahraničního obchodu.
"Vláda by konečně měla provést reformu základního školství. Pozitivní diskriminace neřeší hlavní problém - to, že studenti ze státních škol jsou slabí a mají chabé výsledky," dodává tento vysokoškolák.
