Aleš Krejdl: Krize penzí je blíž, než myslíme

Při sestavování nové vlády a koaliční smlouvy se důchodová reforma - jedna z nejdůležitějších výzev českých veřejných financí - dostala na seznam prioritních oblastí. Tím to ale prozatím skončilo. Dohoda je v nedohlednu. Bude-li promarněno i toto volební období, může se důchodový systém dostat do problémů rychleji, než by se kdokoliv nadál.

Kde najít ročně 120 miliard

Česká společnost stárne. Důchodový systém je dlouhodobě finančně neudržitelný. Podíl lidí v poproduktivním věku na populaci v aktivním věku se během příštích čtyř dekád více než zdvojnásobí. Po odchodu populačně silných ročníků z poloviny 70. let do důchodu bude na financování důchodů každoročně chybět cca 120 miliard korun v dnešních cenách (tj. 4 % HDP). To jsou čísla Bezděkovy komise, která prošla širokou oponenturou a nebyla zpochybněna.
Problémy současného systému jsou přitom vesměs známé: nedokáže čelit stárnutí populace; průměrný důchod k průměrné mzdě se bez reformy propadne až o 50 %; vysoká míra přerozdělování, která popírá pojistné principy a činí z něj systém blízký rovnému důchodu. Dnešní nastavení nedostatečně motivuje k setrvání na trhu práce. To vše je financované v mezinárodním kontextu ojediněle vysokou pojistnou sazbou, která sužuje trh práce.

Potíže už za čtyři roky

Politici si ale před volbami ze zprávy komise vybrali především pro ně příznivá poselství. Nejvíce se bohužel uchytilo tvrzení, že do roku 2025 nebude problém s financováním důchodového systému a reforma tudíž nespěchá. Jenže do roku 2025 se důchodový systém nedostane do deficitu pouze za předpokladu, že vlády budou valorizovat důchody striktně podle zákonného minima (tj. podle inflace a třetiny růstu reálné mzdy). S tempem valorizace, které vláda schválila před volbami, se důchodový systém dostane do problému minimálně o deset let dříve, možná už kolem roku 2010.
Každý dosavadní pokus o reformu důchodového systému skončil nezdarem. Naposledy ztroskotala jednání o úpravách důchodového systému v loňském roce. Po vypracování závěrečné zprávy Bezděkovou komisí se všeobecně očekávalo, že politici začnou hledat průnik jimi předložených variant. Po několika vyjednávacích epizodách však bylo jasné, že do voleb se zásadní reforma nestihne.

Strach ze stáří

Jako úlitba byl vytvořen seznam stabilizačních opatření zahrnující zvýšení věku odchodu do důchodu, vytvoření rezervního fondu z budoucích privatizačních příjmů a další zvýhodnění penzijního připojištění. Nicméně dohoda ztroskotala na klíčovém bodě - zvýšení penzijní věkové hranice na v Evropě zcela běžných 65 let.
Není už tedy na čase najít pragmatické řešení? Stanovit většinově akceptovatelnou vizi není nemožné: vícezdrojově financovaný systém odolný vůči demografickým a tržním rizikům, přívětivý k trhu práce a poskytující odpovídající náhradu příjmu. Možnosti sahají od parametrických úprav doprovázených tvorbou rezervního fondu na horší časy a posílením penzijního připojištění až po částečnou dobrovolnou privatizaci státního průběžného systému se silným fondovým pilířem.
Autor je senior konsultant společnosti Deloitte Česká republika