Úspěšní analytici se stávají příliš sebevědomými, a chybují

Úspěšní analytici se stávají příliš sebevědomými, a chybují

Na vrcholu rozmachu burz byli analytici jako Mary Meekerová z Morgan Stanley či Henry Blodget od Merrill Lynch nepopiratelně vládci finančních trhů - prostřednictvím svých doporučení na koupi akcií hýbali miliardami dolarů. Později ale vyšlo najevo, že často zdánlivě nezávislí analytici vědomě doporučovali nezdravé firmy, jen protože z toho jejich kolegové z investičního bankovnictví měli dobré obchody.
A aby toho nebylo dost, pokazily jejich image i studie ekonomů o tom, že jejich prognózy bývají příliš optimistické. Analytici podle nich systematicky přeceňovali vývoj obratu i zisku firem. Také nová studie dvou ekonomů z Hongkongu a New Yorku, zveřejněná časopisem Management Science, nehovoří příliš v jejich prospěch. Podle průzkumu, který se zabýval dopadem výkonů analytika v minulosti na jeho práci budoucí, se tak po nadprůměrně dobrých fázích začínají prognózy zhoršovat.
Základem studie je srovnání předpovědí amerických analytiků ohledně kvartálního obratu a zisku firem v letech 1980 až 1997 s výsledky skutečnými. Závěr byl jednoznačný. "Odchylky od průměrné prognózy a chyby analytiků pozitivně korelují s jejich minulým úspěchem," píší autoři Gilles Hilary a Lior Menzly. Neboli: ti experti, jejichž předpovědi byly po čtyři čtvrtletí lepší, než byl průměr, poté začínají nápadně často chybovat. Jejich průměrná kvóta chyb je o devět procent vyšší než průměr. Výsledek studie přitom platí jak pro zkušené analytiky, tak pro začátečníky, a to nezávisle na tom, zda pracují ve velké či malé bance.
A jak se dá tento fenomén vysvětlit? Závěr je jasný: analytici, jejichž předpovědi jsou jistou dobu velmi dobré, se postupně začínají považovat za do jisté míry "geniální". To vede k tomu, že veřejně přístupné informace často již neberou dostatečně v potaz a spoléhají se na vlastní intuici. Jejich prognózy se začínají odlišovat od ostatních, a začínají chybovat.
Psychologové tento fenomén označují za "nadměrné sebevědomí". Podle nich lidé začínají k přecenění sebe sama inklinovat především u obtížných úkolů a především tehdy, když jsou nějaký čas úspěšní. U složitých činností pak má člověk problém uchopit relevantní informace, racionálně je zanalyzovat a učinit střízlivé rozhodnutí. Exkluzívní informace jsou hodnoceny výše než ty, které jsou běžně dostupné, i když tyto často bývají spolehlivější.
Analytici proto podle Hilaryho a Menzlyho činí tuto chybu: když jsou nějaký čas obzvláště dobří, pak příliš málo berou v potaz to, že se může jednat jen o náhodu. Úspěch připisují svým odborným znalostem a začínají se přeceňovat.