Některé z evropských činných sopek

Etna

Nejvyšší a nejaktivnější sopka evropského kontinentu se tyčí na Sicílii. Měří okolo 3350 metrů (podle aktivity). Na rozdíl od Vesuvu nebo Théry je její činnost obvykle "klidnější" a spočívá především v lávových výlevech. Většina obětí jsou zvědavci, kteří podcenili nebezpečí. Spíše výjimkou byl proto rok 1669, kdy "úvodní" zemětřesení zničilo část města Catanie s několika osadami a následná řeka lávy proměnila široký pruh země v pustinu. Od roku 1991 vykazuje hora zvýšenou aktivitu.

Vesuv

Jediná v současnosti trvale aktivní sopka přímo na evropském kontinentu se vypíná nad Neapolí do výšky 1281 metrů. V oblasti Neapolského zálivu občas soptí také vulkány na Phlegraenských polích (Campi Phlegrei) západně od Neapole a sopky na blízkém ostrově Ischia. Na Campi Phlergrei se sopečná aktivita projevila naposledy roku 1538, na Ischii roku 1302. Pás momentálně neaktivních vulkánů se táhne podél západního pobřeží Itálie vysoko nad Řím; nejsevernější Monte Amiata v Toskánsku naposledy soptila před 180 tisíci lety. V jejím okolí jsou však stále aktivní vývěry sopečných plynů.

Stromboli

Italská sopka na jednom z Liparských ostrovů dosahuje výšky 924 metrů (tři tisíce metrů od dna Tyrhénského moře). Hora je turisticky neobyčejně vděčná, protože soptí prakticky pořád a až na výjimky neškodně. Někdy však nabídne i dramatičtější aktivity (naposledy roku 2002), občas se stává, že některý z návštěvníků zaplatí za zvědavost životem. Nebezpečné jsou zejména sopečné pumy, které čas od času vylétají z kráteru. V této ostrovní skupině je ještě jeden menší aktivní vulkán, který se poněkud prozaicky jmenuje Volcano.

Théra (Santorini)

Řecká ostrovní sopka v Egejském moři. Prstenec ostrovů obklopující rozsáhlou kalderu zalitou mořem je památkou na největší sopečnou katastrofu v historii lidské civilizace, která se odehrála přibližně 1650 př. n. l. Při gigantické pliniovské erupci bylo vyvrženo přibližně třicet krychlových kilometrů magmatu. Sloup žhavých plynů dosáhl výšky šestatřiceti kilometrů a obrovská vlna cunami společně se sopečným prachem a následnou neúrodou těžce postihla mnoho středomořských civilizací. Podle některých vědců právě tato katastrofa stojí za vznikem pověsti o Atlantidě. Sopka je stále aktivní, nejčastěji ožívají dva malé ostrovy Palea a Nea Kameni uprostřed laguny.

Ferdinandea/Graham Island/Empedokles

Poněkud bizarní sopka u pobřeží Sicílie, která se v létě 1831 vynořila z moře, za stálých erupcí dosáhla výšky 65 metrů a stala se předmětem sporu tehdejších mocností. Na novém ostrově se vylodil i britský admirál, pokřtil jej na Graham Island a vztyčil zde vlajku. O půl roku později však strategicky významný bod (v italských mapách zanesený jako Ferdinandea) zase zmizel pod hladinou. Dnes je vrchol v hloubce šest metrů a italští vlastenci nechtějí nechat nic náhodě: pokud by se zase vynořil, najde na něm případný britský admirál italskou vlajku, kterou tam umístili potápěči. Podle posledních výzkumů jde jen o jeden z vrcholů mohutného podmořského vulkánu, který nedávno dostal jméno Empedokles.

Pico del Teide

Další kuriozita mezi evropskými sopkami: nejvyšší vulkán Evropské unie se nachází v Africe. Pico del Teide na kanárském ostrově Tenerife patřícím Španělsku dosahuje výšky 3718 metrů, takže o dost převyšuje Etnu. Jednu z erupcí Pico del Teide pozoroval už Kryštof Kolumbus roku 1492, k zatím poslední došlo v roce 1909. Na Kanárských ostrovech je i několik dalších aktivních vulkánů: naposledy soptila roku 1971 Teneguia na ostrově La Palma. (JNK)