Letecký pohled na krásně zachované historické centrum Žatce.
Snímek: ČTK
Chmel - národa je tmel!"
Hned na začátek je vůči městu slušné pronést jedno důležité upozornění: Žatec není v žádném případě město nějaké laciné pivní slávy! Město s okolím dalo vznik slavné odrůdě žateckého chmele, jehož historie pěstování je podle dochovaných pramenů nejméně tisíciletá. Psalo se 10. století a zdejší chmel se již hojně vyvážel za hranice země. Řečeno dnešním jazykem - žatecký chmel byl lukrativní exportní agrokomodita.
Statut města obdržel Žatec již před 741 lety v roce 1265 a za vlády Karla IV. patřil mezi tři největší města v Čechách.
V době, kdy jiná města teprve vznikala, měl Žatec už svůj zápis v odborné pivovarnické literatuře. Tadeáš Hájek z Hájku sepsal v roce 1585 latinské pojednání "O pivě a způsobech jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích", ve kterém žatecké pivo zařadil na přední místa.
Žatecký pivovar je druhým nejstarším v Čechách. Založen byl v roce 1261 a starší je - a to jen o pouhých pět let - pivovar ve Svitavách, jehož historie se začala psát v roce 1256. Žádné jiné pivovary s více než sedmisetletou tradicí na území Čech nenajdete. Žatecká piva Samec či Kozel svými názvy vyvolávala pocit mužné síly a pochutnával si na nich již královský dvůr.
Magie úrodného místa
Chmelová sláva Žatce je však až druhý poločas jeho historie a věhlasu. Okolí řeky Ohře přitahovalo první obyvatele dávno předtím, než lidstvo poznalo pivo. Poblíž úrodných meandrů se lidé usazovali už v době kamenné. Po tři sta let tu od 4. století př. Kr. žili Keltové, které však později vyhnaly germánské kmeny. Kromě přírodního skanzenu v Březně si můžete udělat výlet třeba do Soběsuk, Staňkovic, Holedeče nebo Rybňan, tam všude lze nalézt stopy po keltských předcích.
Štědrosti zdejší přírody, kdy půda dávala dostatek obilí, lesy a pastviny maso a řeka hojnost ryb, si byli dobře vědomi i Slované, kteří si tu začali své osady stavět v 6. století. Pokud byste například vystoupali na vrch Rubín u Podbořan, dostanete se na místo, kde bezmála po dvě staletí sídlil kmen Lučanů.
Dějiny, co míří k oblakům
Zatímco k nejstarším stopám žatecké historie je potřeba se sklonit k zemi k archeologickým nalezištím, doba "chmelová" po sobě zanechala památky, jež míří do oblak. Co na tom, že to jsou "jen" obyčejné komíny. Právě podle štíhlých siluet u řady domů na Žatecku lze rozpoznat místa spojená s chmelem.
Objevíte-li například patrový dům či zemědělské stavení, které bude mít v prvním patře dveře ven, je to s největší pravděpodobností někdejší sklad chmele. Dveřmi ve stěně domu se vyndávaly ven plné žoky.
V domech s vysokými komíny se chmel zpracovával a skladoval. Svážel se do nich již usušený od místních pěstitelů a před dalším skladováním a balením se musel sířit. A právě na sířící komory byly vysoké komíny napojeny.
Domy, kde se chmel pouze sušil, mají nižší komíny. Nejčastěji se používaly komorové sušárny, měly nízký komín a dřevěnou stříšku. Komín odváděl kouřové spaliny a dřevěná stříška horký vzduch. Chmel se sušil tak, že se v sušící komoře nasypal na síta, mezi kterými proudil horký vzduch.
Takto usušený nebo předsušený chmel sváželi zemědělci do velkých skladů k síření, které zvyšovalo trvanlivost cenného žateckého produktu. V nejvyšším patře skladu nejprve dělníci vysypali dodávku od zemědělců na rošt, aby oddělili chmelové šišky od případných nečistot a stonků. Pak chmel propadl do válců, do kterých byl ze zapáleného kusu síry přiváděn sirný kouř. Vysířený chmel se nakonec znovu nasypal do žoků. Na tradičním zpracování chmele se v historii měnilo jen máloco. Jedním z posledních "revolučních kroků" bylo zavedení lisování chmele na konci 19. století. S rostoucím obchodem bylo totiž potřeba skladovat stále více usušených šišek. Chmel se proto začal sypat do plechové formy, které se říkalo cylindr a v ní se pod velkým tlakem slisoval.
Ve stejné době vznikla také známkovna - instituce, která od roku 1884 ověřovala kvalitu i pravost žateckého chmele. Její první sídlo bylo na Tyršově ulici, nová známkovna pak na Chmelařském náměstí.
Naprostá většina produkce českého chmele pochází právě ze Žatecka.
Snímek: Archiv
Tisíc let za dvě hodiny?
Je asi zbytečné připomínat, že ve městě s tisíciletou historií je ke zhlédnutí a prozkoumání kompletní přehled architektonických památek od románského slohu až po současnost. Oficiální městský průvodce sice uvádí, že na projití těch nejzajímavějších míst stačí přibližně dvě hodiny, ale výsledný čas může notně poznamenat počet zastávek na ochutnávku piva ze zdejšího chmele - poloraného červeňáku.
Historici a páni radní prominou, ale v Žatci není nejdůležitějším místem radnice a náměstí, nýbrž zdejší pivovar, který stojí na místě bývalého žateckého hradu. V roce 1099 tu společně prožili Vánoce Břetislav II. a polský kníže Boleslav II., ale již na začátku 15. století zaniká jak hrad, tak přilehlý klášter. Život se do místa za městskými hradbami vrací až v polovině 18. století, kdy tu byla vybudována nejprve vojenská kasárna a na přelomu 18. a 19. století pivovar. Ten si můžete za sto korun prohlédnout.
Chvíli něco bez chmele...
Chmelové povinnosti jsou splněnym a nic nebrání tomu vydat se způsobným turistickým krokem po nejdůležitějších pamětihodnostech. Výchozím bodem může být na hlavním náměstí Svobody radnice se 47 m vysokou věží. Říká se, že tomu, kdo z jejího vyhlídkového ochozu uvidí hrad Hazmburk, se splní jedno tajné přání. Samotná radnice zažila od čtrnáctého století, kdy sloužila především jako tržnice sukna, několik přestaveb, poslední po velkých požárech v 18. století.
Na opačném konci náměstí stojí sloup Nejsvětější Trojice. Nedaleko odbočuje z náměstí ulička s Libočanskou brankou - jedním ze čtyř původních vstupů do města. Používala se od 13. století. Proti chrámu Nanebevzetí Panny Marie se nachází druhá dochovaná brána - Kněžská. V místech chrámu stávala románská bazilika, jejíž přestavbu na kostel zajišťovala ve 14. století huť Petra Parléře.
Majestát i smutek vyzařuje synagoga na Dlouhé ulici. Postavil ji koncem 19. století Johann Staněk a je to druhá největší synagoga v Čechách. Během křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 ji ale vypálili nacisté, pak již nikdy nesloužila původnímu účelu.
...a nakonec zase chmel!
Přímo v centru města se místní již téměř čtyřicet let chlubí raritou, nejmenší chmelnicí na světě, kterou zbudovali v místech bývalého kostela sv. Kříže. V Husitské baště můžete navštívit další chmelovou atrakci - Muzeum Homolupulů, starověkého chmelařského národa. Nerudovo náměstí zase lemují staré chmelové sklady z 19. století, na chmelařském náměstí bývala dříve Známkovna a dnes je tu chmelařský zpracovatelský areál.
Symbolem žateckého pivovarnictví je pak renesanční sladovna. A máte-li chmele stále málo, navštivte chmelařské muzeum, největší v Evropě. Na zpáteční cestě si můžete odříkat veršovánku, která kdysi neodmyslitelně patřila ke slavnosti zvané Dočesná:
Po sklizuňku vší ourody
zažili jsme s Vámi hody.
Bůh Vás při zdraví zachovej
pokoje Vám užíti dej!
Chmel je boží dar,
co k obživě Bůh nám dal.
Václav Trachta
