Slunná brána na Moravu - MIKULOV

Snímek: Pavel Modračka

Téměř hmatatelná blízkost železné opony a dozor pohraničníků způsobovaly, že ve městě na hranici dvou světů se nežilo snadno. O tom, jak podivně křivá doba to byla, nejlépe svědčí rychlost, s níž se v posledních letech Mikulov znovu přirozeně otevřel do všech světových stran. Vždyť do Vídně je to odsud jen nějakých 70 kilometrů.

Vstupte na Moravu
Mikulov je skvělá vstupní brána na Moravu. Krajina, do níž je město vrostlé, je sama o sobě impozantní. Zvlněné vrchy i údolí Pálavy nejsou nadarmo už dvě desetiletí biosférickou rezervací UNESCO. Vápencové hřebeny Pálavy se táhnou až k Mikulovu. Svatý kopeček, jehož svahy jsou posety bílými kameny, je dominantou panoramatu města. Kromě nerostů zde najdete i řadu chráněných rostlin, proto byl městský vrch vyhlášen přírodní rezervací.
Vápencové kopce ukrývají krásy i uvnitř. Krasové jeskyně Na Turoldu na severním okraji Mikulova jsou toho jasným důkazem.
Přírodní bohatství dané shůry však člověk v Mikulově a okolí během staletí ještě moudře a štědře rozhojňoval a podtrhl tak hodnotu místa. Půdu osázel vinými keři, jež dodnes produkují vína vyhlášených značek. A stavby vkomponovali naši předkové do krajiny tak, že s ní vytvářejí harmonický celek. Z dálky viditelným svědkem dlouhých dějin Mikulova je dochovaná středověká věž na Kozím hrádku - další z dominant, jež dotvářejí obraz města. A triumvirát skalnatých městských vrcholů uzavírá impozantní zámek přestavěný z někdejšího obranného hradu.

Za rabbim Löwem
Přijedete-li do města autem, netlačte se až do centra, zaparkujte před ním, kupříkladu v ulici 22. dubna. Odtud projděte pár desítek metrů mezi domy a jste v jedné z vyhledávaných lokalit, Husově ulici, jež bývala jádrem někdejší židovské čtvrti.
Židé se ve městě usazovali už od 15. století. Postupem doby zde vzniklo jedno z nejdůležitějších kulturních a duchovních center Židů v českých zemích. Už v 16. století ve městě sídlil moravský zemský rabín, který spravoval všechny židovské obce na Moravě až do roku 1851. Duchovnímu rozvoji napomáhaly takové osobnosti jako legendární rabín Jehuda Löw ben Becalel, jenž podle legendy stvořil Golema, nebo autor samo-správného židovského zákoníku rabín Menachem Mendl ben Krochmal. V polovině 19. století tvořili Židé více než 40 % obyvatel. Z mikulovské židovské komunity vzešel i Josef Sonnenfels, který zanechal stopu v evropské politice jako poradce císařovny Marie Terezie i významný představitel osvícenství. Ve zdejší čtvrti se narodil i pozdější rakouský spolkový prezident Adolf Schärf.
Dnešní podoba čtvrti je bohužel už jen stínem té původní. Z někdejší talmudské školy ješiva, dvanácti synagóg a modliteben se v autentické podobě zachovala pouze Horní synagóga, zvaná též stará, v níž sídlí muzeum, a několik dalších domů. I tak zde však můžete zachytit něco z atmosféry dob, kdy tudy chodil rabbi Löw. Naučná stezka židovskou čtvrtí má 13 zastavení.
Nic z autentičnosti naopak neztratil židovský hřbitov s čtyřmi tisíci náhrobků je jedním z největších svého druhu v Česku. Nejstarší náhrobky pocházejí ze 17. století, pohřbívalo se tu však už o sto let dříve. Při vstupu do areálu se dívejte: vedle náhrobků usazených v zemi jsou jich stovky naskládány na sebe do podoby zdi po vaší levici.
Kroky prakticky každého návštěvníka nakonec skončí na rabínském vršku, kde byli pohřbíváni místní rabíni, například Menachem Mendl Krochmal. Zdejší náhrobky jsou zasypány stovkami papírků se vzkazy lidí z celého světa.

Z Kozího hrádku na zámek
Stačí vystoupat jen pár desítek metrů od židovského hřbitova do kopce a ocitnete se na Kozím hrádku zvaném též Kozí vrch. Na jeho vrcholu stojí už od 15. století dělostřelecká věž s ochozem. O tom, na jak strategickém místě je věž postavena, se může přesvědčit každý, kdo zaplatí 7 korun a vystoupá po schodech nahoru. Z věže snadno obhlédnete celé město.
Jednou z výhod Mikulova je i fakt, že vše je blízko, takže cesta z Kozího hrádku na zámek zabere jen několik minut. Máte dvě možnosti, jak se tam dostat - přes náměstí kolem kostela sv. Václava, nebo z Husovy ulice, po schodišti kolem synagógy. Obě cesty nabídnou nevšední pohledy na zámecký areál. Druhá, méně frekventovaná cesta, odhalí zámek zezadu a po pár desítkách metrů vás zavede až zámecké nádvoří ke vstupu do zámeckých interiérů, jež nabízejí denně kromě pondělí kupříkladu vinařskou expozici s prohlídkou zámeckého sklepení, vinných lisů a druhého největšího vinného sudu ve střední Evropě z roku 1643.
Kořeny impozantní zámecké budovy je třeba hledat ve středověké minulosti, kdy na skalním ostrohu vyrostl hrad. Do skály vytesaná brána, jíž se vcházelo na nádvoří, se zachovala dodnes, jinak někdejší hrad prodělal mnoho přestaveb. Jeho přeměnu v zámek završili Ditrichštejnové. Vrcholu jejich panství dosáhlo za mocného kardinála Františka Ditrichštejna, olomouckého biskupa, který si zámek zvolil za rezidenci a proměnil jej v duchu pozdní renesance. Po požáru počátkem 18. století byl zámek barokizován. V roce 1945 jej ustupující německá vojska zapálila. Následná obnova začala za dva roky.
Obhlídce zámeckého areálu se vyplatí věnovat nejméně hodinu, v upravených zahradách lze skvěle relaxovat a rovněž se odtud dá pozorovat město a okolí. Na náměstí je to jen pár desítek kroků. Odskočte si k pozdně gotickému kostelu sv. Václava. Jeho hranolová, renesančně přestavěná věž s hodinami je nepřehlédnutelná. Součástí interiéru jsou cenné varhany z roku 1771, které se dochovaly v původní podobě a jsou funkční.
Po návratu na náměstí se chvíli jen tak v klidu dívejte. Jak na morovém sloupu z roku 1724 od sochaře Ignáce Lengelachera, tak na barokní kašně najdete krom jiného i erby Ditrichštejnů, někdejších vládců města. Renesanční dům "U Rytířů" z druhé půle 16. století je zdoben sgrafity. Mezi výjevy vyrytými v omítce uvidíte rovněž velblouda či pštrosy - inspirace z jihu.
Východní stranu náměstí uzavírá Ditrichštejnská hrobka. Na stavbě místa posledního odpočinku příslušníků rodu Ditrichštejnů pracoval například Jan Bernard Fischer z Erlachu, autor monumentálního portálu.


Kostel svatého Šebestiána a zvonice na vrcholu Svatého kopečku.
Snímek: Pavel Modračka

Poslední vrchol - Svatý kopeček
Svatý kopeček, nejvyšší mikulovský vrch (363 m) je místem, které byste si neměli nechat ujít. Vyjde-li vám počasí, výstup je příjemným zážitkem. Stezku k vrcholu lemuje křížová cesta, plastiky v barokních kaplích zachycují poslední chvíle Kristova života. Stoupání je většinu času poměrně nenáročné, nicméně i tak můžete odpočívat na několika lavičkách. Na vrcholu stojí barokní poutní kostel sv. Šebestiána a zvonice. Kromě toho se otevírá pohled do všech stran, za dobré viditelnosti lze zahlédnout i Lednicko-valtický areál.

PAVEL MODRAČKA