Hledáte práci a chcete aktivně nabídnout svoje znalosti a schopnosti zaměstnavatelům? Zaregistrujte se! Registrovaní uživatelé portálu mají k dispozici některé služby, které není možné neregistrovaným klientům nabídnout (automatické zasílání volných míst e-mailem, tvorba strukturovaného životopisu), hlásají stránky portálu Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky zaměřené na informace pro občany - zájemce o práci. Na tomto portálu mohou absolventi v rubrice Brána do internetu najít řadu důležitých spojení a odkazů na servery s užitečnými informacemi. Jsou tam umístěny nejen spojení na vybrané státní portály, ale například na servery, kde lze hledat místa v Česku i v zahraničí, ale typu Průvodce zaměstnáním či třeba Databáze profesního vzdělávání.
Každá kariéra by měla začínat plánováním
Jednou z největších chyb, kterých se lidé ve svých kariérách dopouštějí, je volba studia bez předchozího naplánování kariéry, nebo práce na nízkých pozicích bez jasných cílů. Nalezení dobře placeného zaměstnání, ve kterém je navíc možnost kariérního vzestupu, by nemělo být považováno za něco, nad čím lze začít uvažovat až po dostudování či ukončení stávajícího pracovního poměru - je to věc, kterou je třeba pečlivě plánovat měsíce i roky dopředu. Zajímavé přirovnání uvádí například britský server http://www.jobseekersadvice.com/: představte si běžce, který se začne na maratón připravovat až den před startem. Myslíte, že má šanci zvítězit? Samozřejmě že ne - neměl dostatek času na trénink, ani na to, aby si sehnal trenéra. Podobné je to i s kariérou. Bez pořádné přípravy nemáte příliš mnoho šancí na úspěch. Stejně jako v jiných životních záležitostech musíte zjistit, kolik kroků musíte udělat, abyste se dostali od jednoho bodu k druhému. Jinak řečeno - kam míříte a jak se tam dostanete? Až si tuto otázku zodpovíte, v duchu si vyznačte všechny překážky a výzvy, které brání postupu k vašim cílům. Každý malý krok (krátkodobý cíl) vás posune blíž podniknutí kroků větších - dlouhodobých profesionálních cílů. Celý postup hledání zaměstnání je vlastně také určitou profesí, kterou je třeba se naučit. Školy pro to zatím mnoho nedělají, ale na trhu je dostatek různých příruček. Zmiňme z těch posledních například tu od Zbyňka Siegla nazvanou Jak hledat a najít zaměstnání (Grada Publishing, 2005). Odborníci se téměř shodují v nutném postupu, který vede k úspěšnému výsledku. Může vypadat například takto:
Nejprve si určete, jakých profesionálních cílů můžete reálně dosáhnout vzhledem ke škole, kterou jste vystudovali, nebo praxi a zkušenostech, které máte za sebou. Uvědomte si, kde jste teď a kde byste se rádi viděli za pět let. Poté si sepište své pracovní a kariérní cíle (nejlépe alespoň půl roku před dokončením studia nebo než začnete "naostro" hledat novou práci). Pracovní cíle se týkají pozice, kde jste zaměstnáni právě teď, zatímco profesionální cíle jsou dlouhodobější ambice související se změnou zaměstnání nebo kariérním postupem (reálné splnění těchto cílů by se mělo nacházet v časovém rozpětí dvou let). Třetím krokem by měla být vaše vlastní příprava, včetně životopisu a případných referencí od minulých zaměstnavatelů - pokud jste například při studiu absolvovali nějakou brigádu či praxi. Jestliže ke splnění vašich cílů potřebujete nové znalosti či dovednosti, pak se přihlaste na kurz, školení či rekvalifikaci; v některých případech se dá uvažovat i o postgraduálním studiu. Ze všeho nejdůležitější je neustrnout na místě a neustále na sobě pracovat. Kombinací dobrého plánování a stálého rozvíjení znalostí a dovedností můžete dosáhnout i těch nejsmělejších cílů.
Jak zvýšit své šance v přijímacím řízení
Jestliže chcete zvýšit šance při hledání nejen prvního o zaměstnání, musíte se umět dívat očima personalisty, který bude vyřizovat vaše materiály (životopis, reference). Přes tohoto člověka se v každém případě musíte dostat, abyste pokročili k dalšímu bodu přijímacího řízení - pohovoru. Většina personalistů, kteří "papíry" uchazečů vyřizují často, se tak snaží činit pokud možno co nejefektivněji a nejrychleji. Už mají vytipované jisté znaky, které obsahují životopisy nevhodných kandidátů a na jejich základě určitou část materiálů rovnou vyřadí a až potom se začnou podrobněji zabývat těmi, co tímto "sítem" prošly. Chcete, aby váš životopis také prošel? Pak si přečtěte následující rady. Nabízí je server http://careeradvice.suite101.com. Chybami bývají nedostatek nebo naopak příliš mnoho informací, neodborná prezentace, špatný pravopis či sloh, neupřímnost (většina dobrých personalistů ji dokáže vycítit a nebo si fakta ověřuje), nebo třeba chaotičnost a špatná posloupnost informací uvedených v životopise. Poté, co nějaké společnosti odešlete svůj životopis, většinou už jen čekáte na to, zda se ozvou či ne. Jediný způsob, jak si pozvání na pohovor zajistit, je, že zapůsobíte na personalistu, kterému se váš životopis dostane do rukou. Ten hledá chyby, které jste jako žadatel udělal. Proto se těmto chybám jednoduše vyhněte.
Nedostatek informací: každá žádost by měla obsahovat kontaktní informace (telefon, adresa, email), aby vás zaměstnavatel mohl kontaktovat, informace o vaší dosavadní praxi a vzdělání.
Příliš mnoho informací: vaše žádost má poskytnout kompletní profesní obraz, ale neměla by být delší než dvě stránky. Mějte na paměti, že píšete profesní životopis, ne román.
Neodborná prezentace: Největšími chybami jsou barevný papír a špatně čitelné písmo. Písmo Times New Roman velikosti 12 je všeobecně používaný standard, který byste měli použít také.
Pravopisné a gramatické chyby: Personalista hledá důvod, aby mohl vaší žádost hodit do koše a ušetřit si tak práci. Pravopisné chyby jsou zaručenou letenkou mezi odpadky, takže pokud víte, že pravopis není vaše nejsilnější stránka, raději si svou žádost po sobě několikrát přečtěte nebo ji dejte přečíst někomu, kdo je v gramatice honěný.
Nepravdivé informace: Pokud se budete snažit udělat sám sebe lepším pomocí nepravdivých faktů, můžete tvrdě narazit. Stále více zaměstnavatelů si informace ze životopisů ověřuje.
Nenechte se zaskočit při pohovoru
Ani když přijde pozvání na pohovor s případným zaměstnavatelem, ještě není vyhráno. Každý náborář má oblíbené otázky, které adeptům pokládá. Co tím sleduje? Ve většině případů si tak trochu hraje na advokáta - nikdy se neptá aniž by nevěděl, jakou chce dostat odpověď. Je možné se na ně připravit? Nejlepší způsob, jak se na tyto - často "zákeřné" - otázky připravit, je mít neustále na mysli, že každá z nich sleduje nějaký záměr. Má o vás přinést náboráři jistou zásadní informaci bez ohledu na to, že se může jednat o zdánlivě nevinnou a prostou otázku. Někdy ale mohou být opravdu záludné a svým způsobem na ně nelze odpovědět dobře. Z hlediska náboráře jsou to však dobré otázky. Ukáží, jak adept uvažuje, neboť na ně nelze mít "předem připravenou odpověď". V situaci, když si člověk neví rady bývá asi nejlepší cestou upřímnost. Důležitá je také sebejistota. Ten, kdo se zná a je sebejistý, má vždy větší šanci zapůsobit. Takový člověk nemá co skrývat a nebývá nervózní i v případě vyžádání odpovědí na nepříjemné otázky. Důležité je dobře znát sebe sama a upřímně se prezentovat. Pokud se vám podaří přesvědčit zaměstnavatele, aby vás přijal, tím, že budete o sobě uvádět nepravdu, může se stát, že se pro pozici nebudete hodit a stejně odejdete. Nejlepší dojem, jaký můžete zanechat je, pokud jste v pohodě, dokážete odpovídat v klidu a věříte svým dovednostem a komunikačním schopnostem. Nemluvte zbrkle, odpověď si raději promyslete, ale nemůžete zase očekávat, že dlouhé pauzy po otázce vytvoří příznivý dojem. Jedna otázka je prý zvlášť záludná: "Jste ten správný člověk pro tuto práci?" Při pohovoru není lehké odpovědět taktně, i když jste vhodný člověk pro pozici.
Uchazeč o zaměstnání mluví řečí těla
Před přijímacím pohovorem se uchazeč o zaměstnání může na chodbě probírat poznámkami, které si připravil nebo číst časopisy. Co je ale lepší? Server www.cfo.com uvádí další možné situace. Adept na práci může po vstupu do kanceláře náboráře vyčkat, až mu bude přidělena židle nebo si vybrat vlastní. V rámci vlastního pohovoru může odpovídat horlivě a expresivně nebo promyšleně a kontrolovaně. Ve všech těchto situacích ale hraje významnou část řeč těla. Někteří náboráři dokonce považují neverbální komunikaci za důležitější než verbální. Neverbální projevy jsou spontánnější a ukazují skutečné pocity a postoje. Stále však existuje mnoho lidí, kteří v životě neverbální komunikaci podceňují. Při přijímacím pohovoru by si uchazeč o zaměstnání měl uvědomit, že posuzování jeho osobnosti začíná již samotným vstupem na půdu firmy. Vhodné je proto dostavit se včas a mít ještě chvíli na koncentraci. Jestliže na chodbě otevře kufřík a začne si opakovat své poznámky, uvědomí tím okolí pouze o svém stresu a nebude působit příliš důvěryhodně. Lepší dojem proto udělá, bude-li si ležérně číst například časopisy. Jakmile bude vyzván k tomu, aby vstoupil do příslušné kanceláře, měl by tak učinit neprodleně a již neklepat nebo nestát za dveřmi, což by mohlo evokovat váhavost a nedostatek sebedůvěry. Náboráře by uchazeč měl pozdravit nejen slovně, ale i pevným stiskem ruky. Pak je čas bez zahajování hovoru vyčkat na pokyn k přijetí místa, případně se posadit dle vlastního výběru. Nevhodným sezením jsou gauče a křesla, z nichž se obtížně vstává. Pokud v průběhu pohovoru zazvoní náboráři telefon (často jde o nahranou situaci), uchazeč by měl vytáhnout z kufříku nějaký materiál a číst si jej, aby tak dal náboráři pocit soukromí, nebo nabídnout opuštění kanceláře. K náboráři by se uchazeč neměl zbytečně přibližovat a mluvit plynule a uvolněně, přirozeným tónem. Nesmí také zapomínat na udržování očního kontaktu a vhodně volit gesta a postoje. Neverbálně při pohovoru komunikuje samozřejmě i náborář. Kývání hlavou například značí souhlas a vybízí uchazeče k tomu, aby pokračoval v hovoru. Naklonění směrem dopředu znamená zájem. Pokud náborář s uchazečem nesouhlasí, má zkřížené ruce nebo nohy nebo se prsty dotýká nosu. Jestliže si s čímkoli hraje nebo klepe prsty o stůl, není pozorný. Skrytý význam ale nelze hledat v každém gestu. Náborář si může drhnout nos i v okamžicích, kdy jej skutečně svědí. Kdo by se chtěl o těchto otázkách dozvědět více, i zde je k dispozici literatura. Například opět nakladatelství Grada Publishing vydalo v roce 2005 knihu Gregora Adamczyka a Tiziany Bruno nazvanou Řeč těla - Jak neverbálně působit nadruhé a rozumět řeči těla.
Prohrál jsem - co dál?
Nebývá zvykem, že se při hledání práce - zejména té první - hned vše podaří. Člověk se musí připravit na to, že bude odmítnut. Podle Zbyňka Siegela, který léta působil jako poradce při hledání práce, možným důsledkem totiž může být snížení a ztráta sebevědomí a sebedůvěry; ztráta motivace; přechod k pasivitě; nezájem o další hledání zaměstnání. Samotný neúspěch se tak často stává příčinou dalšího neúspěchu. "Ve skutečnosti je neúspěch zcela přirozenou součástí hledání zaměstnání a jako takový je nutné ho chápat..." Nutné je nesložit ruce do klína. Probrat si zpětně veškeré kroky , které člověk při dosavadním hledání práce udělal a pokusit se zjistit zpětnou vazbu od osloveného zaměstnavatele, proč nebyl přijat. Je třeba si uvědomit, že různí zaměstnavatelé mohou mít na stejnou pozici různé požadavky. Proto nedělat z jednoho nezdaru závěry, že se prostě na nějakou pozici člověk nehodí. Jak už bylo řečeno, hodně pomůže případné další vzdělání - ať už jde o jazykové znalosti, počítačové dovednosti a podobně. Východiskem může být i rekvalifikace. Takže neztrácet aktivitu a vše nakonec dobře dopadne.
Každá kariéra by měla začínat plánováním
Jednou z největších chyb, kterých se lidé ve svých kariérách dopouštějí, je volba studia bez předchozího naplánování kariéry, nebo práce na nízkých pozicích bez jasných cílů. Nalezení dobře placeného zaměstnání, ve kterém je navíc možnost kariérního vzestupu, by nemělo být považováno za něco, nad čím lze začít uvažovat až po dostudování či ukončení stávajícího pracovního poměru - je to věc, kterou je třeba pečlivě plánovat měsíce i roky dopředu. Zajímavé přirovnání uvádí například britský server http://www.jobseekersadvice.com/: představte si běžce, který se začne na maratón připravovat až den před startem. Myslíte, že má šanci zvítězit? Samozřejmě že ne - neměl dostatek času na trénink, ani na to, aby si sehnal trenéra. Podobné je to i s kariérou. Bez pořádné přípravy nemáte příliš mnoho šancí na úspěch. Stejně jako v jiných životních záležitostech musíte zjistit, kolik kroků musíte udělat, abyste se dostali od jednoho bodu k druhému. Jinak řečeno - kam míříte a jak se tam dostanete? Až si tuto otázku zodpovíte, v duchu si vyznačte všechny překážky a výzvy, které brání postupu k vašim cílům. Každý malý krok (krátkodobý cíl) vás posune blíž podniknutí kroků větších - dlouhodobých profesionálních cílů. Celý postup hledání zaměstnání je vlastně také určitou profesí, kterou je třeba se naučit. Školy pro to zatím mnoho nedělají, ale na trhu je dostatek různých příruček. Zmiňme z těch posledních například tu od Zbyňka Siegla nazvanou Jak hledat a najít zaměstnání (Grada Publishing, 2005). Odborníci se téměř shodují v nutném postupu, který vede k úspěšnému výsledku. Může vypadat například takto:
Nejprve si určete, jakých profesionálních cílů můžete reálně dosáhnout vzhledem ke škole, kterou jste vystudovali, nebo praxi a zkušenostech, které máte za sebou. Uvědomte si, kde jste teď a kde byste se rádi viděli za pět let. Poté si sepište své pracovní a kariérní cíle (nejlépe alespoň půl roku před dokončením studia nebo než začnete "naostro" hledat novou práci). Pracovní cíle se týkají pozice, kde jste zaměstnáni právě teď, zatímco profesionální cíle jsou dlouhodobější ambice související se změnou zaměstnání nebo kariérním postupem (reálné splnění těchto cílů by se mělo nacházet v časovém rozpětí dvou let). Třetím krokem by měla být vaše vlastní příprava, včetně životopisu a případných referencí od minulých zaměstnavatelů - pokud jste například při studiu absolvovali nějakou brigádu či praxi. Jestliže ke splnění vašich cílů potřebujete nové znalosti či dovednosti, pak se přihlaste na kurz, školení či rekvalifikaci; v některých případech se dá uvažovat i o postgraduálním studiu. Ze všeho nejdůležitější je neustrnout na místě a neustále na sobě pracovat. Kombinací dobrého plánování a stálého rozvíjení znalostí a dovedností můžete dosáhnout i těch nejsmělejších cílů.
Jak zvýšit své šance v přijímacím řízení
Jestliže chcete zvýšit šance při hledání nejen prvního o zaměstnání, musíte se umět dívat očima personalisty, který bude vyřizovat vaše materiály (životopis, reference). Přes tohoto člověka se v každém případě musíte dostat, abyste pokročili k dalšímu bodu přijímacího řízení - pohovoru. Většina personalistů, kteří "papíry" uchazečů vyřizují často, se tak snaží činit pokud možno co nejefektivněji a nejrychleji. Už mají vytipované jisté znaky, které obsahují životopisy nevhodných kandidátů a na jejich základě určitou část materiálů rovnou vyřadí a až potom se začnou podrobněji zabývat těmi, co tímto "sítem" prošly. Chcete, aby váš životopis také prošel? Pak si přečtěte následující rady. Nabízí je server http://careeradvice.suite101.com. Chybami bývají nedostatek nebo naopak příliš mnoho informací, neodborná prezentace, špatný pravopis či sloh, neupřímnost (většina dobrých personalistů ji dokáže vycítit a nebo si fakta ověřuje), nebo třeba chaotičnost a špatná posloupnost informací uvedených v životopise. Poté, co nějaké společnosti odešlete svůj životopis, většinou už jen čekáte na to, zda se ozvou či ne. Jediný způsob, jak si pozvání na pohovor zajistit, je, že zapůsobíte na personalistu, kterému se váš životopis dostane do rukou. Ten hledá chyby, které jste jako žadatel udělal. Proto se těmto chybám jednoduše vyhněte.
Nedostatek informací: každá žádost by měla obsahovat kontaktní informace (telefon, adresa, email), aby vás zaměstnavatel mohl kontaktovat, informace o vaší dosavadní praxi a vzdělání.
Příliš mnoho informací: vaše žádost má poskytnout kompletní profesní obraz, ale neměla by být delší než dvě stránky. Mějte na paměti, že píšete profesní životopis, ne román.
Neodborná prezentace: Největšími chybami jsou barevný papír a špatně čitelné písmo. Písmo Times New Roman velikosti 12 je všeobecně používaný standard, který byste měli použít také.
Pravopisné a gramatické chyby: Personalista hledá důvod, aby mohl vaší žádost hodit do koše a ušetřit si tak práci. Pravopisné chyby jsou zaručenou letenkou mezi odpadky, takže pokud víte, že pravopis není vaše nejsilnější stránka, raději si svou žádost po sobě několikrát přečtěte nebo ji dejte přečíst někomu, kdo je v gramatice honěný.
Nepravdivé informace: Pokud se budete snažit udělat sám sebe lepším pomocí nepravdivých faktů, můžete tvrdě narazit. Stále více zaměstnavatelů si informace ze životopisů ověřuje.
Nenechte se zaskočit při pohovoru
Ani když přijde pozvání na pohovor s případným zaměstnavatelem, ještě není vyhráno. Každý náborář má oblíbené otázky, které adeptům pokládá. Co tím sleduje? Ve většině případů si tak trochu hraje na advokáta - nikdy se neptá aniž by nevěděl, jakou chce dostat odpověď. Je možné se na ně připravit? Nejlepší způsob, jak se na tyto - často "zákeřné" - otázky připravit, je mít neustále na mysli, že každá z nich sleduje nějaký záměr. Má o vás přinést náboráři jistou zásadní informaci bez ohledu na to, že se může jednat o zdánlivě nevinnou a prostou otázku. Někdy ale mohou být opravdu záludné a svým způsobem na ně nelze odpovědět dobře. Z hlediska náboráře jsou to však dobré otázky. Ukáží, jak adept uvažuje, neboť na ně nelze mít "předem připravenou odpověď". V situaci, když si člověk neví rady bývá asi nejlepší cestou upřímnost. Důležitá je také sebejistota. Ten, kdo se zná a je sebejistý, má vždy větší šanci zapůsobit. Takový člověk nemá co skrývat a nebývá nervózní i v případě vyžádání odpovědí na nepříjemné otázky. Důležité je dobře znát sebe sama a upřímně se prezentovat. Pokud se vám podaří přesvědčit zaměstnavatele, aby vás přijal, tím, že budete o sobě uvádět nepravdu, může se stát, že se pro pozici nebudete hodit a stejně odejdete. Nejlepší dojem, jaký můžete zanechat je, pokud jste v pohodě, dokážete odpovídat v klidu a věříte svým dovednostem a komunikačním schopnostem. Nemluvte zbrkle, odpověď si raději promyslete, ale nemůžete zase očekávat, že dlouhé pauzy po otázce vytvoří příznivý dojem. Jedna otázka je prý zvlášť záludná: "Jste ten správný člověk pro tuto práci?" Při pohovoru není lehké odpovědět taktně, i když jste vhodný člověk pro pozici.
Uchazeč o zaměstnání mluví řečí těla
Před přijímacím pohovorem se uchazeč o zaměstnání může na chodbě probírat poznámkami, které si připravil nebo číst časopisy. Co je ale lepší? Server www.cfo.com uvádí další možné situace. Adept na práci může po vstupu do kanceláře náboráře vyčkat, až mu bude přidělena židle nebo si vybrat vlastní. V rámci vlastního pohovoru může odpovídat horlivě a expresivně nebo promyšleně a kontrolovaně. Ve všech těchto situacích ale hraje významnou část řeč těla. Někteří náboráři dokonce považují neverbální komunikaci za důležitější než verbální. Neverbální projevy jsou spontánnější a ukazují skutečné pocity a postoje. Stále však existuje mnoho lidí, kteří v životě neverbální komunikaci podceňují. Při přijímacím pohovoru by si uchazeč o zaměstnání měl uvědomit, že posuzování jeho osobnosti začíná již samotným vstupem na půdu firmy. Vhodné je proto dostavit se včas a mít ještě chvíli na koncentraci. Jestliže na chodbě otevře kufřík a začne si opakovat své poznámky, uvědomí tím okolí pouze o svém stresu a nebude působit příliš důvěryhodně. Lepší dojem proto udělá, bude-li si ležérně číst například časopisy. Jakmile bude vyzván k tomu, aby vstoupil do příslušné kanceláře, měl by tak učinit neprodleně a již neklepat nebo nestát za dveřmi, což by mohlo evokovat váhavost a nedostatek sebedůvěry. Náboráře by uchazeč měl pozdravit nejen slovně, ale i pevným stiskem ruky. Pak je čas bez zahajování hovoru vyčkat na pokyn k přijetí místa, případně se posadit dle vlastního výběru. Nevhodným sezením jsou gauče a křesla, z nichž se obtížně vstává. Pokud v průběhu pohovoru zazvoní náboráři telefon (často jde o nahranou situaci), uchazeč by měl vytáhnout z kufříku nějaký materiál a číst si jej, aby tak dal náboráři pocit soukromí, nebo nabídnout opuštění kanceláře. K náboráři by se uchazeč neměl zbytečně přibližovat a mluvit plynule a uvolněně, přirozeným tónem. Nesmí také zapomínat na udržování očního kontaktu a vhodně volit gesta a postoje. Neverbálně při pohovoru komunikuje samozřejmě i náborář. Kývání hlavou například značí souhlas a vybízí uchazeče k tomu, aby pokračoval v hovoru. Naklonění směrem dopředu znamená zájem. Pokud náborář s uchazečem nesouhlasí, má zkřížené ruce nebo nohy nebo se prsty dotýká nosu. Jestliže si s čímkoli hraje nebo klepe prsty o stůl, není pozorný. Skrytý význam ale nelze hledat v každém gestu. Náborář si může drhnout nos i v okamžicích, kdy jej skutečně svědí. Kdo by se chtěl o těchto otázkách dozvědět více, i zde je k dispozici literatura. Například opět nakladatelství Grada Publishing vydalo v roce 2005 knihu Gregora Adamczyka a Tiziany Bruno nazvanou Řeč těla - Jak neverbálně působit nadruhé a rozumět řeči těla.
Prohrál jsem - co dál?
Nebývá zvykem, že se při hledání práce - zejména té první - hned vše podaří. Člověk se musí připravit na to, že bude odmítnut. Podle Zbyňka Siegela, který léta působil jako poradce při hledání práce, možným důsledkem totiž může být snížení a ztráta sebevědomí a sebedůvěry; ztráta motivace; přechod k pasivitě; nezájem o další hledání zaměstnání. Samotný neúspěch se tak často stává příčinou dalšího neúspěchu. "Ve skutečnosti je neúspěch zcela přirozenou součástí hledání zaměstnání a jako takový je nutné ho chápat..." Nutné je nesložit ruce do klína. Probrat si zpětně veškeré kroky , které člověk při dosavadním hledání práce udělal a pokusit se zjistit zpětnou vazbu od osloveného zaměstnavatele, proč nebyl přijat. Je třeba si uvědomit, že různí zaměstnavatelé mohou mít na stejnou pozici různé požadavky. Proto nedělat z jednoho nezdaru závěry, že se prostě na nějakou pozici člověk nehodí. Jak už bylo řečeno, hodně pomůže případné další vzdělání - ať už jde o jazykové znalosti, počítačové dovednosti a podobně. Východiskem může být i rekvalifikace. Takže neztrácet aktivitu a vše nakonec dobře dopadne.
