Rakušané mají své šilinky stále rádi, na euro si nezvykli

Rakušané mají své šilinky stále rádi, na euro si nezvykli

Obrovskou vstupní bránou rakouské národní banky v centru Vídně se pomalu sune trochu shrbená starší paní. Ve své tašce nese obrovskou peněženku, jakou obvykle mívají číšníci, plnou mincí, šilinků. "Mají ještě nějakou cenu?" ptá se stydlivě. Úředník za přepážkou kývne a začíná počítat. Za každých 14 šilinků jí vyplatí jedno euro.
Podobně jako ona starší dáma ještě téměř pět let po zavedení jednotné evropské měny se mnoho Rakušanů svých starých peněz nechce vzdát. Celkem tři procenta šilinkové hotovosti, která byla do roku 2001 v oběhu, mají doma v nejrůznějších kasičkách, zaprášených knihách nebo snad pod matrací. Málokterý jiný národ v eurozóně na bývalé měně visí právě tak jako v zemi pod Alpami.
Stefan Augustin z rakouské národní banky má celou sbírku anekdot o těch nejnemožnějších místech, kde se takové šilinkové poklady našly. Sbírá je na svých každoročních "euroturné", kdy s autobusem jezdí po celé zemi, aby lidem umožnil vyměnit poslední zásoby. Letos tyto služby využilo 41 000 lidí s šilinky v hodnotě celkem 62 miliónů .
Jedna obyvatelka Bregenze tak například našla peníze pod vložkou v pohorkách. Suma nakonec byla tak velká, že bohatě vystačila na občerstvení na další túře. Jiná žena z Linze naopak podle tradice roky sbírala drobné na koupi svatebních bot. Nyní, ve svých 33 letech, najednou dostala strach. "Co když, až se budu vdávat, už ty peníze nebudou platné?" říká a nakonec peníze raději mění za eura.
Proč ale Rakušané na šilinku tak visí? "Podcenili jsme, jak dlouho bude trvat, než lidé v hlavě přesedlají na novou měnu," uvádí Augustin. Podobně jako v Německu i zde lidé navíc mají pocit, že s příchodem eura se vše zdražilo. Ať už v kavárně u dortíku či při nákupu v obchodním centru, všude si Vídeňané stěžují na vysoké ceny a přepočítávají, kolik by je nákup stál v šilincích. Fakt, že přitom vše přepočítávají s kursem 14 šilinků za euro a ne 13,76, jak by to správně mělo být, a že mají v hlavě pět let staré ceny, jim už ale nedochází. "To vede k takzvané pociťované inflaci," tvrdí Augustin.
Podle nejnovějších průzkumů národní banky Rakušané navíc tíhnou více k placení hotovostí než kartou. Počet bezhotovostních plateb se sice od roku 2000 zdvojnásobil, přesto je ale celkem 86 procent všech plateb v hotovosti. Ve Spojených státech je to pro srovnání například jen 50 procent.
Rakouské národní bance to ale může být jedno, jelikož má monopol na tištění peněz a navíc i dceřinou společnost, která je zaměřena na platební karty. Kromě toho profituje i na tom, že je Rakousko nejvýchodnější hranicí eurozóny. Právě zde se tak vyměňují peníze, které obíhají po východní Evropě.
Rakousko navíc bude zajišťovat také zásobování eur do Slovinska, které na jednotnou měnu přejde v roce příštím.