Rozpočet je složitý, utíkají z něj peníze

Rozpočet je složitý, utíkají z něj peníze

Každý rok leží před poslanci dvacet centimetrů vysoký balík, který skrývá hustě popsané papíry plné čísel a tabulek.
Je to nejdůležitější dokument v Česku - státní rozpočet.
Jenže kolik lidí přesně ví, co se v souboru knih svázaných do zelených desek vlastně skrývá? Podle některých odborníků to mnohdy nevědí ani samotní poslanci, kteří o penězích hlasují - natož aby mohl rozpočtu rozumět "obyčejný" člověk.
I to je jedna z výtek z nejnovější studie organizace Transparency International. Její experti důkladně rozebrali český rozpočet i způsob, jak vzniká. Výsledek není zrovna lichotivý: rozdělování téměř 100 miliard korun je neprůhledné, nehospodárné a nahrává korupci.
"Můj profesor matematiky vždycky říkal, že republika není dojná kráva. Ale po přečtení téhle studie mám opačný názor," říká Adriana Krnáčová z české pobočky Transparency International.

Kdo rozumí rozpočtu?

Už jen to, jak je rozpočet napsaný, podle autorů studie znemožňuje, aby se v něm lidé vyznali.
"Na začátku by mělo být pár jednoduchých stránek - odkud, kam a proč, aby se v nich vyznal i nepoučený čtenář. A teprve potom ať jsou rozepsány jednotlivé kapitoly podrobně. I pro ekonoma je teď těžké říct, kam vlastně peníze tečou," vysvětluje Vladimír Bezděk z České národní banky, který na studii pracoval.
"Rozpočet se nedá napsat na deset stránek. Podoba, v níž jde do parlamentu, je srozumitelné čtení, a když si v něm někdo číst chce, tak je rozhodně i zajímavé," nesouhlasí exministr financí Bohuslav Sobotka (ČSSD). Náměstek ministra financí Eduard Janota, který má pověst zkušeného úředníka, bez něhož by rozpočet nemohl vzniknout, také oponuje: "Co je to laická veřejnost? Napsat státní rozpočet tak, aby mu rozuměla i babička na Šumavě, to se nedá. Myslím si, že státní rozpočet je transparentní, protože je sestavován podle dohodnutých pravidel," je přesvědčen Janota.
Jenže například na Novém Zélandu, ve Velké Británii nebo v Estonsku jednoduchý rozpočet sestavit umějí. A kromě toho, že se snadno čte, se pak i snadněji kontroluje. A to je další věc, kterou studie kritizuje. Například zvláštní fondy pro dopravu nebo bydlení, které mají pod sebou některá ministerstva a kde se shromažďují desítky miliard. Podle Transperency International je to ideální prostředí pro lobbisty, kteří chtějí peníze pro "svůj" projekt, a tak mohou tlačit přes poslance, aby do fondu - například na stavbu silnic - poslali co nejvíc peněz.

Hon na medvěda

Tomu datu se říká den D, porcování medvěda nebo "stavění poslaneckých pomníčků." Je to listopadové schvalování rozpočtu, při němž poslanci "ulívají" do svých regionů miliardy - na opravy škol, nová náměstí nebo i fotbalová hřiště. Důvod? Pochopitelně hlasy voličů. Loňský předvolební rok byl v tomhle rekordní: poslanci "domů" poslali sedm a půl miliardy, tedy třikrát víc než rok předtím. "Jenže rozpočet tady není proto, aby se z něj platily takovéhle drobné akce," tvrdí ekonom Jan Pavel, další autor studie.
Nový ministr financí Vlastimil Tlustý z ODS už slíbil, že letos žádný "lov na medvěda" nebude. Sám přitom dobře ví, jak se tímhle způsobem peníze rozdělují. Před lety jako šéf rozpočtového výboru sněmovny poslal do vísky Bublava téměř 60 miliónů na postavení aquaparku. Projekt v obci, která neměla ani vlastní vodovod, nakonec zkrachoval. "K záměru pozvednout v regionu turistický ruch a snížit nezaměstnanost se hlásím dodnes," řekl již dříve Tlustý.
Další díry v rozpočtu vznikají podle studie i proto, že se úředníci a politici nebojí pravidla kolem přidělování peněz obcházet. I když totiž Nejvyšší kontrolní úřad zjistí, že peníze někdo nevyužil, jak měl, žádný trest nehrozí. Příklad? Úřad v roce 2002 zjistil, že ministerstvo školství prohospodařilo přes 800 miliónů při projektu Internet do škol. Viníka se policii nikdy nepodařilo najít.