Zrcadlo, jak mě vidí druzí?

Zrcadlo, jak mě vidí druzí?

Manažer se může hnát za znamenitými výsledky. Ale co když o něm jeho lidé, respektovaní ve svém oboru, šíří "podivné zvěsti"? Jistě, pomluvy jsou a budou. Rozumnému člověku lze vysvětlit jejich mělkost. Výhrady respektovaných osobností, podpořené pádnými argumenty, se ale vyvracejí těžko.
Obvykle to není tak, že by si lidé na své nadřízeného přímo stěžovali. Jen se ve své branži pohybují dlouho a stýkají se s vlivnými osobnostmi, které mohou pokládat za své známé. Či s těmi, již mají potenciál stát se významnými.
Konference, obchodní setkání a následná neformální party - je jen kousek k vyprávění o tom, co se ve firmě nepovedlo, komu a proč...I tak vzniká manažerova pověst, nebo aspoň její část. Ta, která rozhodne o jeho dalším působení v jiné firmě či oboru.

Špatná pověst - kvůli čemu?

Manažerovi v očích podřízených spolehlivě zkazí pověst rozpor mezi tím, co veřejně deklaruje a co opravdu činí, myslí si Milan Janoušek, provozní ředitel firmy Okin Facility.
"Jestli manažer dělá to, co u svých podřízených považuje za nepřijatelné, v jejich očích musí jasně klesnout. Nemám přitom na mysli jen hodnoty firemní, ale i osobní, charakterové a morální," vysvětluje.
Dalším šrámem na dobré pověsti je, že manažer neumí přiznat chybu. "Ani tohle k jeho dobré pověsti nepřispěje. Přitom všichni jsme jen lidé a každý se někdy může mýlit," říká Ladislav Kulík, obchodní ředitel sázkové kanceláře Fortuna.
Důvodů, proč se někdo netěší dobré pověsti, je samozřejmě bezpočet. Šéf se nezavděčí všem a ani tu od toho není. Když však přitom nemá výsledky, je to na pováženou.

Lidé nastavují zrcadlo

Tak jako se partneři v manželství začnou po letech soužití jeden druhému více podobat, tak si zaměstnanci "přivlastňují" způsoby svého šéfa. Podívá-li se na jejich chování, často v něm jako v zrcadle vidí odraz svých činů. Nelíbí se mu něco na jejich jednání? Stojí za to se zamyslet i nad svým chováním.
Třeba lidé, za které by dal zpočátku ruku do ohně, se časem začnou vymlouvat, reptat. Vyhýbají se mu. Jejich výkonnost klesá. Tohle je pouze vracející se bumerang. Kdy naposled otevřeně řešil jejich dotazy? Udělal si čas na diskusi a dodržel dané slovo? Pracuje sám naplno, když to vyžaduje po ostatních?

Dva ošidné typy a ideál

Je druh šéfa, o kterém málokdy zaměstnanci řeknou něco špatného. Ale jako manažera ho vychvalovat nebudou. On je totiž prostě "takový hodný", slaboch chce se dodat. Nemá odvahu a sebedůvěru sdělit nepříjemná fakta. Je nerozhodný, nikdy neříká vlastní názor.
Požadavky formuluje obecně. Mlžení je totiž jeho způsob, jak získat prostor pro alibi, když se něco nepovede.
Šéfem s relativně dobrou pověstí může být i protiklad slabocha: manažer diktátor. Mívá za sebou řadu úspěchů, ovšem je otázka, za jakou cenu. Často po něm zůstává potopa. "Jiné než své návrhy nerespektuje. Při hodnocení se opírá především o chyby, neumí ocenit osobní stránku podřízených. Motivuje spíše negativně, strachem, pocity viny nebo hrozbou výpovědí," popisuje Halka Baláčková, lektorka manažerských dovedností.
Nadřízený, který se těší dobré pověsti, není diktátor ani slaboch. Je to učitel projevující úctu svým snaživým žákům. Vzor hodný následování. "Existují tři základní způsoby chování, které podporují dobrou pověst manažera a zároveň přispějí k výkonnosti, o kterou jde v práci především. Jsou to slušnost, otevřenost a nadšení pro práci, kterou manažer dělá," říká Mirek Daněk z poradenské společnosti Openn.
Dobrou pověst si manažer nevykřičí. Nevynutí si ji násilím ani soucitem. Stačí, když bude hrát fair play. Zachová si rovná záda. A nebude váhat upřímně chválit i sdělovat nepříjemnou pravdu.