Dan Balanescu: Rumunský dík Česku: v EU můžeme pomoci

Rumunský dík Česku: v EU můžeme pomoci

Evropská komise na sklonku září zveřejnila svou monitorovací zprávu o Rumunsku a Bulharsku: obě země budou podle ní přijaty do EU 1. ledna 2007. Rumunsko tak dosáhlo prvořadého cíle své zahraniční politiky po roce 1989.
Jak Rumuni, tak Bulhaři přinášejí schopný a nový lidský kapitál. A nabízejí zajímavý trh nejen pro velké západní společnosti. Připomenu jen jeden příklad, který uvedl rumunský prezident Traian Basescu: bohaté Rumunsko uvnitř unie pozitivně ovlivní pracovní trh ostatních členských států - více automobilů značky Škoda, které si koupí Rumuni, znamená více pracovních míst vytvořených v České republice.

Sedmý největší stát

Rumunsko bude v Evropské unii státem střední velikosti, sedmým z demografického hlediska. Pokud jde o rozlohu, bude druhým největším (po Polsku) z nových členských zemí. Je to spojnice s jihovýchodem Evropy, ale zároveň i na východ od EU. Může se stát pojítkem mezi Západem a regiony ležícími strategicky blízko euroatlantického prostoru.
Leden 2007 bude mimořádně významný i pro vztahy mezi Českou republikou a Rumunskem. Vstup Rumunska do Evropské unie otevírá nové možnosti politické spolupráce a upevnění všeho, co vzniklo za 87 let diplomatických vztahů.
Rumunsko stojí na prahu vstupu do Evropské unie i díky mimořádně cenné podpoře svých českých přátel. Rumunští představitelé mnohokrát vyslovili, jak si váží toho, že čeští zákonodárci ratifikovali Smlouvu o přistoupení Rumunska a Bulharska k EU, a ocenili i celkovou podporu, kterou Česká republika naší zemi poskytla v procesu evropské integrace.
Pravděpodobně nejvýznamnější však budou další možnosti vzájemného působení v rovině mezilidských vztahů mezi Čechy a Rumuny, jak hospodářských (například investice v Rumunsku se stanou atraktivnější), tak kulturních i společenských.

Stáli jsme vždy při sobě

Česko-rumunské přátelství má hluboké kořeny. Z nejvýznamnějších okamžiků, kdy se osudy obou národů spojily, připomeňme spolupráci v Malé dohodě, která měla zajistit bezpečnost v regionu, účast rumunské armády v bojích za osvobození Československa od nacistické okupace, odmítnutí Rumunska zúčastnit se invaze do Československa v srpnu 1968 nebo summit NATO v Praze v listopadu 2002, kdy bylo Rumunsko přizváno, aby vstoupilo do Severoatlantické aliance.
Během svého čtyřletého diplomatického působení v Praze jsem si uvědomil, jak velice jsou si podobny cíle zahraniční politiky Rumunska a České republiky. Tyto dvě země mají samy o sobě jen malou možnost je uskutečnit, protože jejich vliv je ve světovém měřítku relativně malý. Jejich společný hlas v Evropské unii však bude více slyšet. Mám-li parafrázovat jedno rumunské přísloví - unie s 27 členy bude silnější než unie s 25 členy.
Autor je rumunským chargé d'affaires v ČR