Francouzi chrání své "národní šampióny"

Francouzi chrání své "národní šampióny"

Hlasování francouzských poslanců, kteří včera schválili zákon o energetice, otevřelo cestu k privatizaci obří společnosti Gaz de France (GdF). Její fúzi se soukromou vodárenskou a elektrárenskou firmou Suez nic nebrání.
Hlavním motivem Paříže bylo zabránit případnému převzetí GdF zahraničním zájemcem. Politici věří, že soukromý vlastník firmu lépe ochrání. Takové bariéry podporuje i většina Francouzů. Ve vztahu k zahraničním investorům se tak střetávají dva protichůdné principy.
Na jednu stranu se je snaží Francouzi přilákat, usiluje o jejich pozornost jako málokterá západoevropská země. Naopak: možnost, že zahraniční zájemce některou významnou francouzskou firmu převezme, Francouze obvykle vyděsí.
Narazila americká společnost PepsiCo, když chtěla převzít Danone. Paříž se ozvala, když Mittal Steel chtěla převzít Arcelor. A především zabránila, aby italský Enel převzal společnost Suez.
Premiér de Villepin často intervenoval v zájmu ekonomického patriotismu. Jeho kabinet dokonce nedávno vymezil "strategické" obory, ve kterých stát vylučuje nepřátelské převzetí zahraniční firmou.
To naopak nebránilo francouzskému výrobci elektroniky Alcatel v ovládnutí amerického výrobce Lucent. Celková hodnota firem, které převzali francouzští konkurenti, loni přesáhla 60 miliard eur. To znamenalo nárůst o 157 procent. "Francie profituje z globalizace, zatímco zahraničním zájemcům ve stejné výhodě brání," napsal Patrick Sabatier v listu International Herald Tribune.
Ochrana domácích hráčů má kořeny v historii, už od dob Ludvíka XIV. a jeho ekonoma Jeana-Baptisty Colberta. Přitom zahraničním investorům Paříž přeje: Podle statistik Mezinárodního měnového fondu se podílejí přímé zahraniční investice na francouzské ekonomice ze 42 procent - v Itálii je to 13, v Německu 25 a v Británii 36 procent. Vše je ale jinak, když se jedná o "národní šampióny", které nechce Francie pustit z rukou.
Italové, kteří sledovali nelibě neúspěšný pokus Enelu, byli přístupem Francie rozladěni. O francouzské metody se začal zajímat i Brusel.