Když byl na počátku minulého století zahájen provoz na klíčové části legendární Transsibiřské magistrály, která spojila Evropu s Dálným východem, cestující museli počítat s tím, že občas budou muset přesednout na jiný vlak nebo někdy dokonce i na parník.
Před devadesáti lety, 18. října 1916, však bylo uvedeno do provozu přímé spojení mezi Moskvou a Vladivostokem. Dokončila se totiž stavba železničního mostu přes řeku Amur u města Chabarovsk. Transsib, jak Rusové magistrále zkráceně říkají, se tak ukázal v celé své rekordní délce. S 9288 kilometry a 200 metry je zdaleka nejdelší železniční tratí na světě. Cesta z Moskvy do Vladivostoku přes ni trvá "pouhých" necelých sedm dní (153 hodin a 50 minut).
Tepna ruské ekonomiky
Transsibiřská magistrála vedoucí z Evropy až k vlnám Tichého oceánu se stala za 90 let své existence páteří i tepnou ruské ekonomiky. Veškeré zboží dopravované po zemi mezi Asií a Evropou jede po jejích kolejích. Putuje po ní 45 procent domácí nákladní dopravy a ruská železnice jako celek dává práci 1,3 miliónu lidí, tedy procentu ruské populace.
V dosahu magistrály se těží 65 procent ruského uhlí, funguje zde skoro pětina veškerého ropného průmyslu a čtvrtina výroby dřeva. V okolí tratě je už od jejího vzniku soustředěno na 80 procent průmyslového potenciálu Ruska. Ostatně právě proto byla železnice stavěna. Měla zajistit lepší spojení měst evropské části země s rozvíjejícím se průmyslem Sibiře. Na jednu soupravu s cestujícími dnes připadá až osm nákladních vlaků.
Moře - velký konkurent
Většina zboží mezi Evropou a Asií dnes ale putuje po moři, na jeden tranzitní kontejner na nákladním vagónu magistrály připadá 99 kontejnerů, které jedou lodí.
"Po moři trvá cesta z Evropy do Asie až 45 dní, vlakem jen asi dva týdny. Navíc ne každé zboží je možné převážet po vodě," vysvětluje však výhody železniční dopravy Gennadij Bessonov, generální sekretář Mezinárodní koordinační rady pro transsibiřskou přepravu.
"Magistrála je dnes absolutně moderní systém, je celá elektrifikovaná. Říct, že po ní dnes jezdí staré vlaky, není pravda," dodává Bessonov.
Nevýhodou železnice je naopak existence několika hranic, na nichž je nutné delší dobu stát a náležitě vyřešit dokumenty. Bessonovova organizace se proto snaží sjednotit pravidla pro převoz nákladu tak, aby stejné dokumenty platily v Číně, Rusku i evropských zemích.
Nejvíce tranzitního nákladu po magistrále putuje mezi Jižní Koreou a Finskem - 16,5 procenta veškeré tranzitní dopravy. Finské obchody s Japonskem zabírají dalších 13,5 procenta kapacity nákladních vlaků.
Nové větve Transsibu
Transsib se nyní směrem od západu k východu větví na několik tras. Jedna z nich vede například do Střední Asie.
Před jezerem Bajkal se z Transsibiřské magistrály odděluje paralelní Bajkalsko-amurská magistrála (BAM), která jezero Bajkal obepíná ze severu, zatímco Transsib z jihu. Další trasy vedou třeba do Číny, včetně Pekingu, nebo Mongolska a jeho metropole Ulánbátaru.
Koleje slavné magistrály mohly ležet i v Česku, ale původně zamýšlená stavba mezinárodního dopravního terminálu v Bohumíně na Karvinsku byla nakonec odložena.
Rekordy a zajímavosti
Milovníci tohoto světového unikátu jsou pyšní na mnohé rekordy a zajímavosti.
Tak například v obci Sljuďanka se prý nachází jediné mramorové nádraží na světě.
U Bajkalu vede trať ve výšce přes 1000 metrů nad mořem, v Amurském zálivu naopak vedou koleje jen čtyři metry nad mořem. Nejchladnější místo magistrály se nachází v úseku Mogoča-Skovorodino, kde zimní teploty dosahují až 62 stupňů pod nulou. Dráha protíná 21 subjektů Ruské federace, 87 měst nebo 16 velkých řek.
A pro srovnání: dostat se z Moskvy do Vladivostoku je stejné jako asi sedmkrát dojet vlakem z Prahy do Košic a zpět. Lehátko v kupé klasického rychlíku z Moskvy do Vladivostoku vyjde v přepočtu asi na 6500 korun.
Transsibiřská magistrála
Před devadesáti lety, 18. října 1916, však bylo uvedeno do provozu přímé spojení mezi Moskvou a Vladivostokem. Dokončila se totiž stavba železničního mostu přes řeku Amur u města Chabarovsk. Transsib, jak Rusové magistrále zkráceně říkají, se tak ukázal v celé své rekordní délce. S 9288 kilometry a 200 metry je zdaleka nejdelší železniční tratí na světě. Cesta z Moskvy do Vladivostoku přes ni trvá "pouhých" necelých sedm dní (153 hodin a 50 minut).
Tepna ruské ekonomiky
Transsibiřská magistrála vedoucí z Evropy až k vlnám Tichého oceánu se stala za 90 let své existence páteří i tepnou ruské ekonomiky. Veškeré zboží dopravované po zemi mezi Asií a Evropou jede po jejích kolejích. Putuje po ní 45 procent domácí nákladní dopravy a ruská železnice jako celek dává práci 1,3 miliónu lidí, tedy procentu ruské populace.
V dosahu magistrály se těží 65 procent ruského uhlí, funguje zde skoro pětina veškerého ropného průmyslu a čtvrtina výroby dřeva. V okolí tratě je už od jejího vzniku soustředěno na 80 procent průmyslového potenciálu Ruska. Ostatně právě proto byla železnice stavěna. Měla zajistit lepší spojení měst evropské části země s rozvíjejícím se průmyslem Sibiře. Na jednu soupravu s cestujícími dnes připadá až osm nákladních vlaků.
Moře - velký konkurent
Většina zboží mezi Evropou a Asií dnes ale putuje po moři, na jeden tranzitní kontejner na nákladním vagónu magistrály připadá 99 kontejnerů, které jedou lodí.
"Po moři trvá cesta z Evropy do Asie až 45 dní, vlakem jen asi dva týdny. Navíc ne každé zboží je možné převážet po vodě," vysvětluje však výhody železniční dopravy Gennadij Bessonov, generální sekretář Mezinárodní koordinační rady pro transsibiřskou přepravu.
"Magistrála je dnes absolutně moderní systém, je celá elektrifikovaná. Říct, že po ní dnes jezdí staré vlaky, není pravda," dodává Bessonov.
Nevýhodou železnice je naopak existence několika hranic, na nichž je nutné delší dobu stát a náležitě vyřešit dokumenty. Bessonovova organizace se proto snaží sjednotit pravidla pro převoz nákladu tak, aby stejné dokumenty platily v Číně, Rusku i evropských zemích.
Nejvíce tranzitního nákladu po magistrále putuje mezi Jižní Koreou a Finskem - 16,5 procenta veškeré tranzitní dopravy. Finské obchody s Japonskem zabírají dalších 13,5 procenta kapacity nákladních vlaků.
Nové větve Transsibu
Transsib se nyní směrem od západu k východu větví na několik tras. Jedna z nich vede například do Střední Asie.
Před jezerem Bajkal se z Transsibiřské magistrály odděluje paralelní Bajkalsko-amurská magistrála (BAM), která jezero Bajkal obepíná ze severu, zatímco Transsib z jihu. Další trasy vedou třeba do Číny, včetně Pekingu, nebo Mongolska a jeho metropole Ulánbátaru.
Koleje slavné magistrály mohly ležet i v Česku, ale původně zamýšlená stavba mezinárodního dopravního terminálu v Bohumíně na Karvinsku byla nakonec odložena.
Rekordy a zajímavosti
Milovníci tohoto světového unikátu jsou pyšní na mnohé rekordy a zajímavosti.
Tak například v obci Sljuďanka se prý nachází jediné mramorové nádraží na světě.
U Bajkalu vede trať ve výšce přes 1000 metrů nad mořem, v Amurském zálivu naopak vedou koleje jen čtyři metry nad mořem. Nejchladnější místo magistrály se nachází v úseku Mogoča-Skovorodino, kde zimní teploty dosahují až 62 stupňů pod nulou. Dráha protíná 21 subjektů Ruské federace, 87 měst nebo 16 velkých řek.
A pro srovnání: dostat se z Moskvy do Vladivostoku je stejné jako asi sedmkrát dojet vlakem z Prahy do Košic a zpět. Lehátko v kupé klasického rychlíku z Moskvy do Vladivostoku vyjde v přepočtu asi na 6500 korun.
Transsibiřská magistrála
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
