Ztráta dobré pověsti ničí i kariéry známých manažerů

"Lidé s vyšší reputací jsou důvěryhodnější, jsou si vědomi očekávání, které jejich role vzbuzuje, a podle toho se chovají. I navzdory tomu jsou ale něčím zvláštní," popisuje tajemství dobré pověsti Susanna Wiesenederová, bývalá šéfka oddělení komunikace u rakouské pošty a autorka specializovaných knih. "Dobrá pověst je neocenitelný kapitál, který umí otevřít dveře, ale také něco, o co se musíme cíleně starat," dodává.

Manažer, který za sebou ve firmě zanechá jen nedodělanou práci a škody, totiž bude mít potíže uspět někde jinde. Jeho "hypotéky" jsou příliš velké a jeho pověst všichni znají ještě před tím, než do nové firmy vůbec přijde. V jeho schopnost pracovat jako vizionář a zajistit do budoucna rozmach proto nikdo nevěří.
"Hodně manažerů svou důvěryhodnost již vyplenilo natolik, že jsou jako vedoucí pracovníci zdiskreditovaní. Ztratili kontakt, lidé už je nenásledují," míní uznávaný německý odborník na management Reinhard Sprenger.

Siemens a Commerzbank

S něčím podobným se nyní například setkal šéf koncernu Siemens Klaus Kleinfeld. Někdejší naděje společnosti naráz upadla v nemilost jak zaměstnanců, tak investorů, politiků a tisku, protože měla ve špatnou chvíli strach ze ztráty svého image.
Když v červnu 2005 dosahovala divize mobilních telefonů Siemens denně ztrátu ve výši jednoho miliónu eur, požadovala veřejnost i analytici po Kleinfeldovi rychlé řešení. On jim proto představil nového kupce - do té doby neznámou tchajwanskou společnost BenQ, a to přestože smlouva o prodeji ještě nebyla podepsána.

Firma BenQ však využila jeho brzkého oznámení k tomu, aby si již beztak velmi vysoké věno nechala ještě navýšit. Za slib, že divizi mobilních telefonů opět postaví na nohy, tak musel Siemens draze zaplatit. V jiné situaci, kdy by na Kleinfelda nebyl vyvíjen takový tlak, by situace byla zřejmě jiná a ochota říci rázné "ne" větší.
Příkladem takového chování může být například další německý podnik - Commerzbank. Ústav před několika lety jednal s francouzským konkurentem Société Générale o fúzi. Až na poslední chvíli přitom odhalil, že ho Francouzi chtěli obejít. Během jednání se totiž oba partneři dohodli na tom, že sídla firem - Paříž i Frankfurt, zůstanou rovnocenná.
Krátce před podpisem smlouvy si ale manažeři Commerzbank údajně všimli toho, že ve smlouvě byl Frankfurt všude vyškrtnut. Na rozdíl od Kleinfelda měli ale dostatek sebevědomí a dohodu zrušili.

Pověsti Kleinfelda jeho strach, že z celé akce bude blamáž, naopak velmi uškodil a ještě dnes má na jeho kariéru dopad. Nejenže musí poslouchat kritiku o tom, že nedokázal odhadnout věrohodnost obchodních partnerů, v ohrožení je nyní navíc i 3000 pracovních míst, protože BenQ se plánovaná sanace nevydařila.

Image a propouštění

Něco podobného se ale může stát i mnoha dalším manažerům. Dvě třetiny německých manažerů totiž zastávají názor, že je v pořádku, když firma, které se daří dobře, propouští. Vyplývá to ze studie poradenských firem Sinus Sociovision a Heiner Thorborg. Tento postoj ale skýtá jedno dilema: mezi sobě rovnými možná manažeři svou reputaci takovým zákrokem mohou posílit, jejich sociální reputace u zaměstnanců a zákazníků ale zřejmě utrpí jisté škody.

Tvrdost tak na jednu stranu sice u některých lidí může vzbudit důvěru, jakmile se ale manažerovi něco nepovede - například učiní chybnou investici či vykáže pokles zisku, nemůže se již spolehnout na podporu svých lidí. "Sociální reputace je chatrnější a ovlivňuje reputaci odbornou," míní Wiesenederová. A Thomas Kraus ze společnosti TNT dodává: "Pověst manažera je možné zničit během sekundy, i když její výstavba trvala roky."